„Je snadné zapomenout na to, že Rusko hostilo zimní olympijské hry v Soči již v únoru. Olympiáda byla vymodleným projektem prezidenta Vladimira Putina, který sehrál hlavní roli při snaze získat je pro Rusko. Stejně tak měl velký podíl na tom, že se ze zchátralého sovětského letoviska Soči stalo moderní olympijské město. Olympijské hry se staly pro Putina prioritou, protože měly symbolizovat politickou i ekonomickou obnovu Ruska po rozpadu SSSR a chaosu v devadesátých letech," píše Beaver.
„Rusko, které pořádalo letošní olympijské hry, je však diametrálně odlišnou zemí od té, kterou Putin zdědil při svém nástupu do nejvyššího úřadu v zemi. Když byl Putin 31. prosince 1999 jmenován prezidentem země, panovaly obavy z dalšího rozdělení země. Rusko tehdy čelilo tlaku separatistického islamistického hnutí na Kavkazu a stále se ještě zcela nezotavilo z těžké hospodářské krize, která zemi zasáhla o rok dříve," připomíná Beaver.
„Růst ceny ropy, zvýšení vývozu přírodních zdrojů a potlačení povstání na Kavkazu však významně federální vládu posílilo. Jakmile začala ekonomika vykazovat opět růst a byla obnovena kontrola centrální vlády nad celou zemí, začala se pozornost Ruska soustředit na jeho sousedy a později i na možnost získání silnější pozice v globálních rozhodovacích procesech. Rusko se toužilo stát světovou mocností s cílem ukončit hegemonii Spojených států," zmiňuje Beaver.
Celý text v angličtině najdete ZDE.
„V roce 2013 stálo Rusko v čele G20 a svůj mocenský vliv prokázalo i při řešení krizí v Sýrii, Íránu a Severní Koreji. V letošním roce získalo Rusko dočasnou předsednickou roli v G8, která v podstatě znamená stát v čele nejvyspělejších zemí světa. Olympijské hry tedy byly jakýmsi vyvrcholením snah Ruska o upevnění rozhodujícího vlivu na světové dění," domnívá se Beaver.
„Závěrečný ceremoniál olympijských her v Soči se konal 23. února a o týden později už se objevily zrávy o zvýšené přítomnosti vojáků v neoznačených uniformách, přezdívaných `zelení mužíčci či slušní lidé`, na Krymu. Putin později potvrdil, že šlo o speciální ruské síly. Do jisté míry byla anexe Krymu dalším důkazem snahy Ruska prosadit se jako rozhodující síla v současném světě. Celá akce připomínající sovětské časy získala velký strategický význam a jejím cílem bylo za použití vojenské síly i dezinformací vyřadit ze hry Ukrajinu i konkurenční světové mocnosti," tvrdí Beaver.
„V návaznosti na to se rozhodli Američané a jejich spojenci uvalit na Rusko sankce, které ovšem na strategické plány Ruska neměly žádný vliv. Problém je, že stále tvrdší sankce působí na Rusko velmi urážlivě. Sankce jsou symbolem trestu určeného podřízenému, nikoli někomu na stejné úrovni. Prostřednictvím sankcí dává Západ Rusku najevo, že mu není rovno a je fakticky degradováno na nezbedného delikventa současné světové scény," kritizuje Beaver přístup Západu.
Podle Beavera by bylo překvapující, kdyby sankce nebyly nejenom neúčinné, ale kontraproduktivní. „Rusko totiž mohou vést k dalším agresivním projevům na mezinárodní scéně. Americká politika vůči Rusku musí být zrevidována tak, aby Rusko získalo zpět své sebevědomí a rovněž pocit, že se s ním jedná jako rovný s rovným. Jedním z možných způsobů, jak toho dosáhnout, je řešit krizi na Ukrajině společně s Ruskem. Ať už Rusko zapojit přímo či přes prostředníky. V neposlední řadě je potom nutné zrušit sankce. V důsledku těchto kroků by se mohly vyhrocené konkurenční vztahy mezi oběma zeměmi do jísté míry normalizovat a vrátit se do stavu, v jakém byly před olympijskými hrami," uzavírá Beaver.
Psali jsme:
autor: pro
