Nedávno jsem v jedné internetové diskusi četl velmi realistický názor. Čtenář došel k závěru, že šéf hnutí ANO může v klidu mlčet. Vedení ČSSD zlikviduje svoji stranu samo. Snaha předsedy ČSSD a premiéra připomíná politiku prezidenta Beneše koncem třicátých let. Neustálá neplodná jednání, snaha o jakési domluvy či dohody, ustupování zlu a odvolávání se na evropské demokratické spojence. Výsledek známe všichni. Rozpad republiky, zabrání pohraničí Německem pod patronací demokratických spojenců a následný zábor zbytku Čech, Moravy a Slezska. Historik Klvaňa by to možná označil jako osvobození před ohrožením Sovětským svazem milovaným vůdcem. Vůdce miloval etnicko-sociální inženýrství, které vedlo k holocaustu a desítkám milionů mrtvých. Měl údajně jen jedno varle, současná německá vůdkyně nemá žádné, ale etnicko-sociální inženýrství prosazuje stejně nadšeně jako její předchůdce před více než sedmdesáti lety. Ten ovšem, na rozdíl od ní, nelezl do konce trávicího traktu americké politické reprezentaci. Proto i způsob likvidace Evropanů, tentokrát především Slovanů, je odlišný. Dříve se preferovaly okradení, plynové komory, pro ty lepší vystěhování na Sibiř. Dnes ožebračování a rozpuštění v islámské invazi. Smutné je, že ji v tom podporují i někteří čeští politici.

Zde je třeba jmenovat v první řadě Jiřího Dienstbiera, který je pravděpodobně jedním z největších zklamání v české politice. Přiznávám, že jsem ho dlouhou dobu podporoval i přes kritiku mnoha známých. Důvodem byl mimo jiné jeho otec, který jako čestný disident kritizoval zločiny NATO, především USA a Německa v Bosně a Kosovu. Syn velkého otce si pravděpodobně neuvědomuje, že lidská práva zde nejsou jen pro cizince, legální a ilegální imigranty, ale také pro většinu, kterou dosud tvoří domácí evropské obyvatelstvo. Ta většina mu cestou voleb pomohla i k postu zbytečného ministra a platí ho ze svých daní. Ministr předpokládá možnost převzetí až 15 000 ilegálů a jejich začleňování do české společnosti. K něčemu takovému přitom neexistuje jakýkoli důvod. Pokud jde o válečné běžence, mohou se vrátit a bojovat nebo se mohou vrátit po válce domů. Naprostá většina společnosti je zde nechce a pracovně jsou až na výjimky nepoužitelní. Nepotřebujeme žádnou perspektivní základnu problémů budoucích generací všeho druhu, bojovníky IS či saúdskou islamizačně-populační a propagandistickou úderku. Kdyby se předpokládaných až 18 miliard na jejich chov věnovalo vytváření pracovních míst pro naše občany, byly by rozhodně účelněji využity. Důvodem ministrova podivného jednání je možná i jeho americké občanství.