Následně pak popisuje dálnici z Damašku, kterou zprvu lemují různá předměstí a průmyslové zóny, následně přibývají lesíky jakýchsi borovic, následují olivové sady a blízkost Aleppa pak avizují dělostřelecké baterie. „Formálně sice zrovna mělo platit jedno z dalších příměří, ale ta se beztak nikdy příliš nedodržovala, a tak hlavně děl syrské armády pálily salvy na město, do kterého jsme mířili,“ uvádí. 

V celém městě jsou podle jejích slov jen čtyři kilometry čtvereční bezpečného území mimo dostřel džihádistických raket a granátometů, které v uplynulých letech pozabíjely desítky tisíc aleppských civilistů. „Situace se s postupem syrské ofenzívy, která v posledních dvou měsících přerušila i zásobovací trasy džihádu, vojensky sice zcela otočila a v půli prosince syrská armáda oznámila celkové osvobození Aleppa, ale zatímco jeho obyvatelé začali bujaře slavit ‚konec války‘, kolony cisteren a dalších kamionů dál pokrývají jen ty nejnutnější potřeby,“ podotýká Spencerová. Elektřina, jak uvádí, funguje jen pár hodin denně, na benzín se čekají dlouhé kolony, vypadávají mobilní sítě, chybí internet. „Aleppo tak osvobození slaví jako nahluchlý pacient, kterému se těžko komunikuje, má polámané ruce a nohy a naštípnutou páteř, ale bez ohledu na bolesti je šťastný jako blecha, že vůbec žije,“ zmínila.