Dvakrát v tomto týdnu předvedli podle mediálního analytika Petra Žantovského čeští politici ve sdělovacích prostředcích, co jsou zač. „Ale nejen oni, ale i ta média, zvláště Česká televize. Nejprve v úterních Událostech, komentářích zazářil europoslanec Stanislav Polčák, který byl spolu s kolegou z Evropského parlamentu Petrem Machem hostem rozhovoru Daniela Takáče. Šlo o aktuální snahu Evropské komise zasahovat do nezadatelných práv polských voličů a tamních politických elit na sebeurčení a samostatné rozhodování o vnitřních věcech Polska,“ připomíná pro ParlamentníListy.cz na úvod svého pravidelného ohlédnutí za uplynulým týdnem v médiích Petr Žantovský.

Považuje přitom za příznačné, že se Evropská komise začala do polských záležitostí takto nevybíravě míchat právě v čase, kdy stojí v čele Evropské rady, a tedy je tzv. evropským prezidentem, právě Donald Tusk, předseda polské strany Občanská platforma, za niž byl v letech 2007 až 2014 premiérem. „Tím, že Občanská platforma utrpěla v loňských volbách v Polsku porážku a u moci ji vystřídala strana Právo a spravedlnost premiérky Beaty Szydlové, si lze vysvětlit hořkost, kterou cítí Tusk při porážce svých soukmenovců, kteří se ještě před rokem vysmívali konzervativcům a lezli Evropské unii až do tenkého střeva,“ poznamenává mediální odborník.

Výrazivo europoslance Polčáka k Polsku se dá brát jako vyhrožování

Když se nyní karta obrátila, tak to Tuskův tábor neustál. „Nelze už ale pochopit tu ubohost, s níž dnes vede válku proti vlastním občanům jejich vlastní bývalý premiér a dnes vysoce postavený zástupce v Evropské unii. Je to podobné, jako kdyby se po nástupu Václava Klause na Hrad roku 2003 stal vysokým unijním pohlavárem, dejme tomu, exprezident Havel a začal z Bruselu vysílat jedové šípy, kontroly a další ponižující aktivity směrem ku Praze. Navzdory všemu chci věřit, že Havel by to neudělal, tak malý zas nebyl. Ale to, že se do Tuskova šiku postaví hned velká část eurounijních trafikantů, se dalo čekat. Stejně tak nepřekvapil svazácký zápal Věry Jourové, s jakým se chopila příležitosti konečně se zviditelnit, byť v nepříliš důstojné roli toho, kdo má Polsku dělat cenzora a mentora v jednom,“ upozorňuje Petr Žantovský.