Dříve než se opravdu odpíská k lovu na malou a velkou, a tím i na prezidenta Zemana, jeho opravdové a domnělé přívržence, především poté, co se veřejnost dověděla o neplacené poradní funkci čínského předsedy představenstva CEFC Jie Ťien-minga a diví se první kupní vlně CEFC v ČR, musela BIS zveřejnit svoji zprávu. Doba hájení pomalu končí. Patřím k těm, kteří nečetli a nečtou takové zprávy, nikde a nikdy. Přesto si dovoluji interpretovat to málo, co jsem dnes zastihl číst v médiích jako výzvu ministru vnitra a financí připravit si peníze na přesčasy.

Až totiž BIS a další české a zahraniční spojenecké bezpečnostní služby aktivní na území ČR budou muset lovit, budou se muset k lovu ještě lépe připravit, než jsou, a při lovu dělat přesčasy. Vše musí být v kapitalismu zaplaceno. Patřím k minoritě občanů, kteří žijí skromně a bez dluhů. Nikdo mi neplatil přesčasy, ani v minulosti, ani v přítomnosti, přesčasy způsobené v posledních letech komunikací se studenty, přáteli a nepřáteli. Proto věřím, že někdo musí dostávat mé peníze. Ten někdo musí být ti opravdu bohatí. Mají vše, co si mohou představit, a přesto chtějí mít ještě více. Proto hledají cesty, které vedou k úsporám. Na jednu z takových cest vede znalost kvalitativního rozdílu mezi tak zvaným washingtonským a pekingským konsensem. Přiznám se, že mi tato znalost nedovolila zbohatnout, nehledě na skutečnost, že jsem prokazatelně pomohl několika bohatým klientům s omezenou znalostí geopolitiky rychle uzavřít díru v peněžence a zabránit velkým ztrátám.

Lov ve formě odstřelu, individuálního nebo skupinového, šoulačky, čekané, slídění nebo vábení probíhá vždy na území, které je označováno jako honitba. Takovým územím je v geopolitice celý svět. ČR nevyjímaje. Metody geopolitických lovců vedoucí k úspěšnému lovu jsou různé a zahrnují mimo jiné: a) celkové vnější přizpůsobení celého těla, nebo jeho částí pro lov, včetně oděvů značky Brioni a podobných, b) zdokonalení smyslů pro lov (zrak, čich, sluch, a moderní dróny) i smyslových orgánů (šelmy mají oči orientovány rovnoběžně, a lovená zvěř má oči naopak – co nejširší úhel), c) využívání momentu překvapení, d) používání kamufláže včetně verbálního mlžení, e) přizpůsobení se lovu v noci i ve skupinách, f) imitací (demokratických) návnad a mnohé jiné, ke kterým patří zástupní lovci (jednotlivé státy a společenství EU) v hybridní válce. Jak teda vypadá pozice geopolitických lovců a současná honitba?

Předběžný výsledek oslav 70. výročí od ukončení druhé světové války v Moskvě, kde jsem byl, a Pekingu, kde jsem nebyl, mi nabízí konstatovat, že došlo k plnohodnotnému zformování dvou proti sobě stojících bloků, aliancí. Na jedné straně je to aliance A pod vedením dvou atomových velmocí, USA a Velké Británie, opět militarizující se Japonsko a neschopná evropská periferie zvaná EU. Na druhé straně je aliance B pod vedením atomových velmocí, a sice Ruské federace a Číny. Ty staví ochranné zdi ve formě EAHU, BRICS, AIIB a dalších institucí. Pravděpodobně se řídí starou pravdou, kterou svého času zformuloval a vyslovil spoluzakladatel EU Jean Monnet: „Bez lidí není možná žádná změna, bez institucí není žádná změna trvalá (na dlouho).“ Protože se jedná o různé kultury a civilizace, odlišují se obě aliance strategií a taktikou lovu.

Strategií aliance A bylo a zůstává nedopustit hospodářskou a infrastrukturní integraci členů aliance B, která by dovolila zvýšit kvalitu životní úrovně jednotlivce a společnosti. Zvolená taktika k dosažení strategického cíle se praktikovala po pět století. Její poslední novodobá forma obsahovala mimo jiné konflikty v Jugoslávii, Iráku, Afghánistánu, Libyi, Sýrii, na Ukrajině. Další a komplexnější konflikty uvnitř a vně EU začaly, aby toho nebylo málo a aby nebyl čas na reflektování. Nové konflikty jsou dávno připraveny. Především ve strategicky důležitých lokalitách aliance B, ve kterých čekají různé kolonie a organizátoři barevných majdanů na povel ze zámoří. Proč? Strategie aliance A nebyla totiž doposud tak úspěšná, jak se doufalo. Setkala se s výzvou, kterou neočekávala. Aliance A nebyla schopna ohodnotit kvalitu času, podlehla mýtům, vytvořeným sebou samotnou, a podcenila civilní, vojenský a finanční mobilizační potenciál především Ruské federace a Číny.