Analytik po brutálním zásahu proti referendu v Katalánsku: Nikdo nemá právo na vlastní názor, referendum, svobodu a nezávislost, pokud se to nehodí panstvu z Bruselu, Berlína...

2. 10. 2017 21:17

ROZBOUŘENÝ SVĚT MARTINA KOLLERA Referendum v Katalánsku a v Británii ukázalo, jak je to doopravdy s tou svobodou a demokracií v naší slavné EU pravdy a lásky pod německým praporem. Lid má právo na vlastní názor pouze v případě, že podporuje bruselské nevolené panstvo a jeho lokální služebníky, píše úvodem svého komentáře analytik Martin Koller.

Analytik po brutálním zásahu proti referendu v Katalánsku: Nikdo nemá právo na vlastní názor, referendum, svobodu a nezávislost, pokud se to nehodí panstvu z Bruselu, Berlína...
Foto: archiv
Popisek: Katalánsko

Referendum je základem svobody a demokracie

Na jedné straně demokratičtí občané využívající jedno z nejdůležitějších lidských práv a na druhé straně brutální represe jako za dob fašistického diktátora Franca. Na jedné straně se na podporu tamního referenda vyjádřili čeští demokratičtí politici z pravé i z levé části naší politické scény. Zato byrokrati závislí na EU, například celoživotní politik a vůdce ČSSD Zaorálek je rozhodně proti. V dobách, kdy jsem byl na základě rodinné historické vazby, pravděpodobně v pominutí smyslů, členem ČSSD, se mu tam říkalo tlučhuba.

Jenže Katalánsko není zdaleka jedinou zemí, kde je evropská demokracie kulhavá na obě nohy, možná i všechny čtyři. Další podobnou enklávou ve Španělsku je Baskicko. A stačí si připomenout britské referendum o odchodu z EU, které je provázeno doslova záplavou nenávisti, pomstychtivosti a štvavé propagandy ze strany vedení EU. Problémových oblastí je i mimo Španělsko dlouhodobě ničené úspěchy zázračné totalitní a byrokratické evropské ekonomiky požehnaně. Můžeme si připomenout již dávné dluhy, které se jmenují Arménie a Kurdistán. Garanty práva na zřízení vlastního území Arménů a Kurdů na úkor Turecka byly Francie a USA. Kde jsou po téměř sto letech jejich sliby? Arméni se dočkali genocidy, kterou většina evropských demokratů ani neodsoudila, a Kurdové ji zažívají dodnes. Zbytky Arménů se zachránily na území bývalého sovětského Ruska. A v současnosti jsou opět terčem útoků z Ázerbájdžánu podporovaného Tureckem a Saúdskou Arábií. V případech Arménů a Kurdů se jedná především o teror ze strany Turecka, členské země NATO a žhavého islámského kandidáta na vstup do EU. Budoucnost Kurdů je velkým otazníkem a ze strany EU velkou ostudou.

Nicméně existují i bližší země, které chtějí svobodu. Dlouhodobě se snaží o odtržení od Francie ostrov Korsika. Místní takzvaní separatisté jsou pronásledováni jako teroristé. Jenže co mají dělat proti francouzské aroganci než bojovat? Podobná situace je nedaleko od našich hranic. Po první světové válce zabrala Itálie Jižní Tyroly obydlené téměř výlučně německo-jazyčným rakouským obyvatelstvem a překřtila je na Horní Adiži. Od té doby se snaží tamní obyvatele poitalštit. Moc to nefunguje. Ani Hitler nebyl ochoten prosadit svobodu a právo těchto Němců na sebeurčení, protože potřeboval fašistického spojence Mussoliniho. Ani EU se nesnaží přání obyvatelů Jižních Tyrol vyhovět a nutí je k italskému multikulturalismu jako doklad svého pohrdání právy národnostních menšin.

Vzorem takového vývoje bylo ostatně už Rakousko-Uhersko, známé jako žalář národů, kde žalářníky byli Němci a později se podělili s Maďary při utlačování a vykořisťování slovanských Čechů, Slováků, Poláků, Rusínů, Ukrajinců, Slovinců i Srbů. Již prohnilé a byrokratické Rakousko bylo dokladem toho, že multikulturalismus v praxi neexistuje. Jiným příkladem jsou USA, kde kvůli snaze o odtržení jižních států vypukla první moderní a vražedná válka, takzvaná jihu proti severu. Ostatně v USA neexistuje národ, ale pouze lid, nebo občané, což je dalším dokladem nefungujícího multikulturalismu.

Vznik naší republiky roku 1918, jako obnovení historické české státnosti, byl jednoznačným lidovým referendem, které potvrdilo skutky na bojištích první světové války i doma, že Češi, Moravané, Slezané a Slováci nechtějí žít v Rakousko-Uhersku. Přitom rakušácká propaganda naše předky ze všech sil přesvědčovala o tom, že bez Rakouska a jeho pangermánské šlechty a církve nemůžeme existovat. Existovali jsme docela dobře a Československou republiku zničili právě etnicko-sociální inženýři z Německa a Rakouska za spolupráce takzvaných západních demokratů. Rovněž nacisté přesvědčovali Čechy i Slováky, že bez ochrany jejich třetí říše nemohou existovat. Dnes nám totéž donekonečna omílá propaganda řízená z Bruselu. Bez EU prý nemůžeme existovat. Mohu jen opakovat, že kdyby se našim předkům v Rakousku žilo dobře, hnali by Masaryka, Štefánika a další vlastenecké politiky a jejich legie bičem. Jenže nic takového se nestalo a tmelem ČSR bylo právě slovanské vlastenectví a odpor k německému multikulturalismu a maďarskému šovinismu. Kdo popírá právo národů na sebeurčení a referendum, popírá i právo na existenci naší republiky od roku 1918.

Výjimku z tohoto hlediska tvoří ideologicky nepřátelské skupiny, což jsou z hlediska vztahu k naší zemi především Sudeťáci a ve vztahu k EU a jejím historickým a křesťanským obyvatelům stále početnější muslimské enklávy. Na tom nic nezmění sudeťácká pangermánská ani bruselská multikulturní propaganda. Je zvláštní, že Sudeťáci se tak rádi ohánějí svojí láskou k nevděčnému českému národu a multikulturní spoluprací, ale zároveň se stali hybnou silou rozbití republiky a oporou nacistického teroru a holocaustu. Jejich počty v NSDAP, SS a dalších nacistických organizacích byly vysoko nad průměrem Německa. Zde bych připomněl Posseltům, Krystlíkům a jejich hlásným troubám v některých demokratických politických stranách a médiích, že Sudeťáci, kteří porušili české zákony a stali se vědomě občany třetí říše a nacisty, byli odsunuti z ČSR stejně jako další německé menšiny z jiných evropských zemí na základě mezinárodního rozhodnutí, protože dlouhodobě destabilizovali politickou situaci v zemích svého působení a vytvářeli bezpečnostní riziko. Jejich reálnými životními podmínkami a „nesvobodou“ v ČSR jsem se zabýval v článku minulý týden. Žádná nenávist a útlak, ale odstranění bezpečnostního rizika, stejně jako lékař odstraní nádor nebo hnisavý vřed. Reálným dokladem pangermánského multikulturalismu je osud pobaltských Slovanů v Prusku stejně jako Lužických Srbů. Podobná situace jako kdysi v takzvaných Sudetech je v Palestině, kde islamistické teroristické skupiny odmítají mírové soužití, které jim od roku 1948 nabízí Izrael, a vraždí teroristickými útoky pokojné obyvatelstvo, včetně civilizovaných a mírumilovných Arabů a muslimů. Nelze se divit, že jak Sudeťáci, tak islamizovaní Palestinci nalézají nezaslouženou multikulturní podporu v EU řízené z Berlína, zatímco oprávněné snahy jiných a civilizovanějších národů bruselské panstvo a jeho slouhové arogantně přehlížejí.

Z historického hlediska si můžeme připomenout rovněž Irsko, kde anglická nadvláda vedla doslova ke genocidě a masovému vystěhovalectví do USA. Ideologie anglické šlechty byla dlouhodobě doslova rasistická a zabývala se rovněž potlačováním převládajícího katolického náboženství Irska. Problémem zůstává takzvané Severní Irsko ovládané dodnes arogantními anglickými nacionalisty. Po celou dobu britského členství v EU k tomu v Bruselu nikdo ani necekl.

V neposlední řadě musíme z hlediska referenda a práva na sebeurčení vzpomenout Jugoslávii. Kosovští Albánci s průměrem šesti až osmi dětí na rodinu se stali doslova sociálně-ekonomickými parazity Jugoslávie. Nakonec se místo práce rozhodli s podporou EU a USA řešit útlak ve formě jugoslávských dotací vražděním Srbů, etnickými čistkami a válkou. Předpokládali, že z EU budou dostávat víc. To je sice pravda, jenže daleko víc rozkradou vládnoucí islámské politické elity a klany narkomafiánů. Vedení EU to samozřejmě tají stejně jako masový transfer drog z Afghánistánu a Libanonu do Evropy a existenci islamistických teroristických základen na Kosovu a v Bosně. O nějakém referendu, kde by se mohli vyjádřit ke svojí situaci zbytky Srbů v Bosně, Kosovu a Chorvatsku, například k připojení svých oblastí k Srbsku, nechce EU a OSN nic slyšet. Podle některých zdrojů se již na rozkrádání pomoci EU a obchodu s drogami podílejí i humanitární pracovníci OSN a EU. Připomíná to britskou koloniální politiku v Indii založenou na rozeštvávání tamních národů a náboženských skupin.

V žádném případě nelze přehlédnout vývoj na východě. Musíme si připomenout snahu o sebeurčení lidu Abcházie a Jižní Osetie, kteří byli dlouhodobě objektem národnostního útlaku v Gruzii. Počínající genocidu zastavil až zásah ruské armády vyprovokovaný gruzínskými útoky. Nicméně EU a NATO se rozhodně staví proti samostatnosti dvou malých národů. Musíme se zeptat proč, jestliže vojensky podpořily vznik narkomafiánského islamistického státu v Kosovu? Takový účelový přístup je doslova urážející i z hlediska obecné spravedlnosti. Kde je ta svoboda a lidská práva vytrubované z Bruselu, Berlína, Washingtonu a kanceláří OSN přeplněných byrokratickými parazity z Asie a Afriky?

Stejnou situaci vidíme na Krymu a v oblasti Donbasu. Na Krymu proběhlo referendum, které nebyli schopni zpochybnit ani zahraniční pozorovatelé. Přesto jeho výsledek OSN, NATO a EU odmítá akceptovat a jejich propaganda neustále omílá ruskou agresi. Bez této takzvané agrese by byla na Krymu pravděpodobně občanská válka, stejně jako je na Donbasu, s vraždami jako v Kyjevě a Oděse. Na Donbasu je situace v postatě obdobná, ovšem s tím rozdílem, že tamní referendum nevedlo k připojení oblasti k Rusku. Prvním z lidských práv opěvovaných EU a NATO je právo na život. Panstvo z Bruselu a Washingtonu by raději vidělo vraždění, občanskou válku a etnické čistky jako v Kosovu než pokojný život obyvatel Krymu a Donbasu. Jak NATO reprezentující především americké zájmy, tak EU rovněž odmítly uznat výsledky voleb v Sýrii, kde se převážná většina obyvatel postavila za prezidenta Asada. A každé volby jsou v podstatě referendem o budoucnosti. Na řadě příkladů je vidět, že odmítání práva na sebeurčení a referenda je přímou součástí totalitní politiky EU i NATO. Jestliže tyto organizace odmítají názor většiny lidí v daných oblastech, ať se jedná o Británii, Katalánsko, Jižní Tyroly, Osetii, Sýrii, či Krym, a jejich právo na sebeurčení, odmítají svobodu a demokracii. Jsou tedy EU a NATO demokratické instituce?

Nikdo nemá právo na vlastní názor, referendum, svobodu a nezávislost, pokud se to nehodí panstvu z Bruselu, Berlína, případně Washingtonu, které nás 27 let krmí pravdou, láskou, svobodou a lidskými právy. Zarážející je, že hlavními pilíři takové politiky odmítající referendum jsou americká levice tvořící základ Demokratické strany a v Evropě především různí socialisté, bývalí komunisté, ekologisté typu Zelených, genderistky a různé takzvaně levicové strany, které by naopak měly být logicky oporou občanské většiny.

Je potěšující, že aspoň některé úspěšné a perspektivní české politické strany se pozitivně vyjádřily k referendu v Katalánsku. Jedná se v první řadě o SPD a Svobodné. Obě strany dlouhodobě prosazují odchod z byrokratické EU nesvobody a Tomio Okamura od počátku referendum k této otázce. Potěšující je i fakt, že k EU se začal kriticky vyjadřovat i lídr hnutí ANO, pravděpodobně k malé radosti některých svých spolustraníků, kteří přišli ze zavedených partají. Naopak partaje zvyklé na přísun peněz z Bruselu cestou dotací na všemožné projekty a tunely byly vždy proti referendu. Většinou je reprezentují lidé, kteří se celý život zabývali politikou a politikařením ve svůj prospěch.

Zde by bylo vhodné si uvědomit, jak je to s Pirátskou stranou, která se s vydatnou podporou médií ovládaných z Bruselu a Berlína tlačí do českého parlamentu. Jaký je vlastně její vztah k referendu o EU, vlasti, národu, rodině jako základu národa a válce v Evropě? Počátky Pirátské strany jsou v Německu, kde se dostali v létech 2011 a 2012 jako nová politická strana reprezentující údajně protestující mládež s osmi procenty hlasů do čtyř zemských parlamentů. Prosadili se pseudorevolučními, agresivními a primitivními levičáckými hesly a bojem především na internetu a v sociálních sítích, kde ovlivnili část vykolejené německé mládeže postižené propagandou a demokratickou multikulturní a genderovou realitou EU.

Anketa

Měli by Katalánci mít možnost vyjádřit se v referendu k případnému rozchodu se Španělskem?

98%
2%
hlasovalo: 4854 lidí

Piráti spolupracují se Zelenými, což je filiálka německých sociálních demokratů reprezentovaných sice nevzdělaným, avšak o to ideologicky žhavějším multikulturalistou Schultzem jako typickým produktem EU. Německé Piráty lze v podstatě označit za účelový klon Zelených, jako je u nás TOP 09 klonem KDU-ČSL a Starostové klonem TOP 09. Jak němečtí a evropští socialisté, tak zelení se ohánějí pseudolevicovými a pseudoekologickými hesly a jsou základnou pro ekologickou lobby, která se stará ani ne tak o přírodu, jako o obří mnohamiliardový byznys kolem ekologie. Výsledkem jejich práce je solární a větrníková zlodějna, drahá elektřina, všemožné stupidní a otravné směrnice z Bruselu vydávané záplavou zbytečných byrokratů, pole zamořená řepkou, geneticky modifikované rostliny, drahé potraviny a likvidace jaderných elektráren. Základem jejich činnosti je vyděračství a parazitování na cizí práci formou všemožných neziskových organizací. Vůdcové žijí jako králové a špinavou práci za ně dělá ohloupnutá mládežnická spodina, místy nafetovaná, odkudsi z Kliniky a podobných neziskových doupat, kterou socialistické a ekologické panstvo pohrdá. Jen bych připomněl, že pro vedení českých socialistů stejně jako arogantního „ekologa“ Stropnického a spol. jsou voliči bahno. V ČSSD jsem to slyšel na vlastní uši! Zcela cizí jsou pro ně pojmy jako vlast, národ, rodina i poctivá tvůrčí práce. Pro svoje voliče neudělali nic a ještě podporují protinárodní politické neziskovky. Největšími sponzory neziskovek jsou ministři zahraničních věcí, lidských práv, školství a sociálních věcí, všichni za ČSSD. Na místní úrovni jsou oporou pseudoekologistů a politických islamizačních neziskovek právě Zelení. Socialisté i Zelení se stali rádoby elitářskými stranami, stačí připomenout ministra Bursíka a jeho „Biomasu“, a pouze pro svoje vedení, rodiny a kamarády. Socialisté sabotují referendum a podporují byrokratickou islamizační multikulturní a válečnickou politiku EU stejně jako čtvrt století žebrácké dřiny v cizáckých montovnách bez ohledu na současné volební plakáty o konci levné práce a důstojném stáří. To jsou spojenci českých Pirátů a člověka doslova mrazí poté, co jeden z místopředsedů KSČM označil Zelené a Piráty za novou levici. Jaký je tedy vlastně přístup některých členů vedení KSČM k totalitní EU? Nestává se z ní po vzoru nečasovské ODS a sobotkovsko-zaorálkovské ČSSD strana pro sebe lačnící po dotacích z Bruselu na všemožné projekty? Jiné strany byly pro sebe od prvopočátku, ale voličům dlouho trvalo, než to pochopili. U nich je odpor k referendu logický, protože hájí zdroje svých příjmů. Proto od všech bojovníků proti referendu posloucháme všemožné výmluvy a vytáčky na téma změn v EU, jako by byly možné změny v totalitní zkorumpované organizaci parazitujících byrokratů ovládané nevolenými komisaři.

Podle knihy Globální sexuální revoluce, která stojí za přečtení, pirátská strana prorazila v Německu, mimo jiné, s erotickým programem. Zaměřila se ve spolupráci se Zelenými na neukojené puberťáky, sexuální menšiny a vesměs lesbické genderistky schovávající se za feministky. Jejich cílem je svobodná volba pohlaví, sexuální orientace a identity. (Výsledkem jsou veřejné záchodky buď společné pro muže a ženy, nebo naopak speciální pro ty, kteří sami nevědí, zda jsou chlapi, nebo ženské; poznámka autora). Požadují proto zrušení úředních záznamů o pohlaví dítěte a jmen, která jednoznačně určují pohlaví. Každému, kdo je na základě svojí sexuální orientace pronásledován, má být udělen azyl na náklady státu. (Výsledkem bude fakt, že kdejaký terorista a kriminálník se prohlásí za pronásledovaného homosexuála a hurá do Evropy na doživotní placenou dovolenou; poznámka autora) Nebo se připravují na praktické testy sexuální orientace žadatelů? Můžeme tedy v klidu prohlásit, že Piráti podporují pod sexuální zástěrkou migraci, především z islámských zemí, kde je homosexualita nezákonná. Dále musí stát podle Pirátů odstranit upřednostňování pouze historicky vzniklých vybraných rodinných modelů, podporovat rozmanitost životních stylů a registrované partnerství rozšířit na více než dvě osoby (tedy asi jakýsi homosexuální skupiňák či swingers party; poznámka autora) s právem společně získávat děti, adoptovat je a vychovávat je. Z jimi vyhlašované podpory různých životních stylů není jasné, zda podporují také pedofily.

Čeští Piráti se do těchto témat veřejně moc nepouštějí, stejně jako do propagace drog, dobře vědí proč. Naše obyvatelstvo není na taková témata stejně jako na referendum podle taktovky Bruselu dostatečně vyspělé, rozuměj hloupé a psychologicky zpracované, což omílají reprezentanti zavedených partají. Ale o hlasy hloupých voličů ve volbách samozřejmě stojí a nestydí se ani populistických hesel. Ve svém programu se čeští Piráti zabývají řadou dílčích témat v duchu, který by média označila jako populistický, ale hlavním tématům se mnohde obratně vyhýbají, nebo vyjadřují velmi pružně, téměř právnicky. Nicméně si musíme položit zásadní otázku, která vyplývá už z názvu strany. Piráti byli vždy zločinci útočící na pokojné obyvatelstvo a žijící z nezákonně získaných výsledků jeho práce. Zločinec, především násilný jako pirát, je vždy patologický případ. Románový a filmový pirát hrdina je blbost pro malé děti. Dredy na hlavě jsou bez ohledu na veškeré řeči a výmluvy symbolem afrikanizace Evropana, tedy bruselského a berlínského multikulturalismu. Dali byste svůj hlas straně, která by si dala název lupiči, zloději, kapsáři, nebo pasáci? Pirát není nic jiného než ozbrojený lupič a násilník působící na moři. Popisy toho, jak se piráti chovali k posádkám a cestujícím dobytých lodí, je četba pro silné nátury. Takoví lidé vážně tvrdí, že budou prosazovat zákon? Pro koho, pro Brusel a Berlín, jejich totalitu, multikulturalismus a privilegované menšiny se společnými záchodky? Kdyby byli Piráti takovými zastánci práv občanů, jak se snaží předvádět, snažili by se místo pseudolevičáckých komedií s autobusem a zavíráním politiků, které stejně nemyslí vážně, a podpory NATO poslat do kriminálu především politické vedení v Bruselu a Berlíně a podporovali národ, rodinu a odchod z EU. Prosazovali by referendum o EU i NATO. Naše země je nejzaostalejší z hlediska referenda ze všech zemí EU, a přitom referendum znamená svobodu, o které před volbami kdekdo žvaní, ale málokdo ji prosazuje v praxi a pro všechny občany.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Martin Koller

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Informovaný Erik Best na Primě: Možná už se v Praze chystá koalice proti Babišovi

12:18 Informovaný Erik Best na Primě: Možná už se v Praze chystá koalice proti Babišovi

Hosty první povolební Partie byli ekonomka Markéta Šichtařová, politolog Jan Kubáček a Jan Zajíc, ře…