Schneidt parafrázuje v názvu své knihy optimistický slogan kancléřky Merkelové „Wir schaffen das“ (My to zvládneme, pozn. redakce). Sama je ovšem po svých zkušenostech přímo v terénu spíš pesimistická. Ještě po roce se Schneidt podivuje tomu, proč se vůbec kancléřka rozhodla otevřít hranice stovkám tisíc uprchlíků a proč přišla se svým sloganem. Merkelové přistěhovaleckou politiku kritizuje mnoho politiků, Schneidt je však vzhledem ke svému postavení skutečně „zvláštní případ“.
Měla by se Visegrádská čtyřka v případě vítězství Norberta Hofera propojit s Rakouskem a vytvořit těsnější unii?Anketa
Schneidt má daleko k postojům opoziční AfD, stejně tak jí jsou cizí názory krajní pravice jako takové. Pětačtyřicetiletá politička SPD z Hesenska se setkává s uprchlíky každý den, pomáhá jim při hledání ubytování, vyplňuje jim potřebné dokumenty a chodí s nimi k lékaři. Její kniha „Wir schaffen das nicht“ je tedy skutečným shrnutím vlastních zkušeností, a nikoli pouze změť kritických názorů, které byly tvořeny „od stolu“. Právě proto stojí podle Die Welt její kniha za zvýšenou pozornost.
Podle Schneidt migrační krize rozdělila německou populaci na dva tábory. „Buď jste pro uprchlíky, nebo proti nim. Nic mezi tím. Pozitivní na celé věci je aspoň to, že se o politiku začalo zajímat mnohem více lidí. Přímo u nás ve dvacetitisícovém Büdingenu je přijímací středisko a tři komunitní ubytování pro uprchlíky a vládne zde dobrá nálada. Ani krajní pravice nijak neposiluje a v březnu získala NPD jen 10,2 %. Nicméně počáteční euforie je dávno pryč,“ připouští Schneidt v první kapitole své knihy.
Celý text v němčině najdete ZDE.
Schneidt popisuje bezútěšný život uprchlíků, kteří jsou sice v bezpečí, ale čelí zklamání vyplývajícímu z nenaplněných očekávání. „Důsledkem tohoto stavu je sociální izolace, frustrace a násilí. Konkrétním příkladem budiž například spor mezi uprchlíkem a zaměstnancem ubytovacího zařízení, který skončil s tržnými ranami v nemocnici. Když jsem se uprchlíka později ptala, proč to udělal, odpověděl mi, že onen člověk mu neprokazoval dostatek respektu.“
Terčem kritiky Schneidt jsou integrační kurzy. Každý uprchlík má nárok na 600 hodin v rámci kurzů německého jazyka a dalších šedesát hodin výuky, ve které se seznámí s místními zvyklostmi. „Nelze očekávat, že uprchlíci vychodí nějaké integrační kurzy a úspěšně se zařadí do společnosti. Muslimové jsou prostě naprogramováni jinak a islám není náboženství jako křesťanství. Islám je životním modelem a nelze v žádném případě říkat, že patří do Německa.“
Schneidt ve své knize mnohokrát poukazuje na neslučitelnost islámu se zvyklostmi a náboženstvím v Německu. Vedle pravidelného styku s uprchlíky však má i velmi osobní zkušenosti s islámem. V osmnácti letech chodila s tureckým muslimem. Vztah se ovšem rychle vyvinul v noční můru, protože přítel ji bil a snažil se ji naprosto izolovat od ostatních. Až po třech letech se jí podařilo ze vztahu uniknout. Před pěti lety o prožité zkušenosti napsala knihu, jež se stala bestsellerem a po dvou letech vydala pokračování.
Autorka knihy si je podle Die Welt vědoma, že bude označována stejnou nálepkou jako příznivci AfD a krajní pravice a jako někdo, kdo se snaží migrační krize zneužít pro svůj politický prospěch. I přesto toto riziko podstupuje. „Nechci, aby byly vnímány mé zkušenosti jako šíření poplašných zpráv. Jsem však přesvědčena, že ničemu nepomůžeme, když budeme i nadále ignorovat realitu,“ cituje Die Welt Schneidt a dodává, že přes neustálé opakování sloganu „Wir schaffen das“ už kancléřce Merkelové nevěří ani lidé, kteří uprchlíkům dobrovolně pomáhají.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: pro
