Ano, Merkelová je svazačka. Blbej lid nesmí rozhodovat. Němci rozbili Československo i Jugoslávii. Petr Bystroň byl hostem Petra Robejška

Úvodem představil Petr Robejšek formát akce. „To, co nás spojuje, je, že žijeme ve stejné zemi a pocházíme ze stejné země a máme tedy i podobné názory. Proč bez politické korektnosti?

Politická korektnost je, alespoň v mých očích, jedna ze základních brzd poznání. V debatě jde o to, kdo smí pojmenovat to, co je realita. Jak pojmenujeme věci – a naopak, jak některé věci nepojmenujeme. Co smíme říkat a co nesmíme říkat. Ve skutečnosti je to jeden z mála zdrojů poznání, pokud jde o sociální problémy – právě volba, výměna všech možných myšlenek.

Ať je jakýkoliv zákaz, jakékoliv omezení jakkoli zdůvodněno, zbavuje nás možných hlasů, které nás eventuálně mohou inspirovat, přivést na stopu a poskytnout nám vhledy do situace, na které bychom jinak nepřišli, když předepíšeme – smí se vědět o všem, ale jen v tomto koridoru. To je hlavní důvod, proč já mám s politickou korektností velké potíže.

Druhý důvod je metodologického charakteru, a sice s ohledem na představu, která je spojena s politickou korektností. Když se o něčem nebude mluvit, tak to nebude; a když se naopak mluvit bude, tak to bude tak, jak my o tom mluvíme. To je tak trochu jako z pohádky, A protože svět, bohužel, z pohádky není, tak považuji ten jakkoli motivovaný přístup k zákazu za škodlivý.“

Podle Robejška právě strana, kterou pan Bystroň reprezentuje, se střetává s tím, že se některé věci nesmějí říkat a ti, kteří některé věci vyslovují, jsou postaveni do různých koutů nebo jsou mediálně negováni nebo jsou paušálně kritizováni.

Z FDP do AfD

„Jak se to vlastně přihodilo Čechovi, že se stane jedním z vedoucích členů Alternativy pro Německo?“ položil druhému Petrovi, Bystroňovi, první otázku Robejšek.

„Mě od mládí politika opravdu zajímala. Ono v těch komunistických novinách se nedalo číst, a když, tak mezi řádky. Moji rodiče se dlouhou dobu snažili emigrovat a nikdy se jim to nepovedlo, třeba dostat výjezdní doložku. A já jsem pak řekl, že když mi bude osmnáct, zdrhnu, že tady nezůstanu. Tak to prý zkusíme ještě jednou a ono se to povedlo. Žiju v Německu od roku 1988. Vystudoval jsem politologii v Mnichově a žil jsem tam úplně normální život s tím, že jsem se chtěl politicky angažovat.“

V Německu v posledních letech podle Bystroně má drtivá většina obyvatelstva pocit, že mezi stranami není velký rozdíl. Že není velký rozdíl mezi CDU a SPD. Tedy mezi dřívějšími konzervativci a socialisty.

Že vznikla nová strana, to byl fenomén, který tam nikdy dříve nebyl. Do AfD po jejím vzniku během pěti týdnů vstoupilo 17 000 lidí. „ A já jsem si řekl – to je ono, to, na co jsem čekal; tahle strana plní všechno, co bych chtěl, a ti lidé, kteří tam jsou, vydrží i za dva pět deset let. Že to nejsou „piráti“ nebo nějací blázni, kteří mají nějaké fantasmagorie, ale že má opravdový základ. Jedním mailem jsem vyplnil přihlášku, druhým zrušil členství v FDP,“ představil se v krátkosti Bystroň. „Rychlokvašky jsme tam samozřejmě také měli. Když se sejde v jeden moment 20 000 lidí, kteří se většinou neznají, tak se stane, že se za pár měsíců řekne – on nenaplnil ta očekávání… To jsme samozřejmě měli. Minulé vedení tedy odešlo. Byl jsem tam nejdříve jako předseda zahraničněpolitického výboru, protože mne toto nejvíce zajímá. Pochopil jsem, že ta politika je mojí vášní, že to není jen džob, že mne to naplňuje.“

Bez programu?

„Co výtka, že jste monotematická strana, že nemáte žádná jiná témata?“ otázal se Robejšek. A Bystroň odpověděl: „Vidíte, že se tomu usmívám. To je protiargument všech politických protivníků. Kdyby měli paměť, tak vědí, že máme alespoň témata dvě – nesmyslné zachraňování Řecka, to bylo první. Druhé, které nás hodně zviditelnilo, bylo téma migrační krize. Když Angela Merkelová říkala, jste všichni vítáni, nechávala se fotit na Facebook a tyto zprávy se pustily do arabského světa, čehož důsledkem bylo, že přišlo do Německa 1,5 milionu migrantů. To jsou dvě největší témata.“

„Samozřejmě Alternativa pro Německo je absolutně plnohodnotná strana s tématy rodiny, důchodů, dopravní politiky, prostě pokrývá celé spektrum. A jenom pro dokreslení, máme za dva týdny celospolkový sjezd, na kterém si odhlasujeme náš program – a jenom fascikl návrhů programu a žádostí o změnu má přes 1500 stran,“ vysvětlil Bystroň.

A Robejšek k tomu dodal, že kritika je účelová a navíc ještě kritici zapomínají, že svého času strana Zelených, která je dnes etablovaná jako plnohodnotná, uznávaná politická strana, začala s jedním tématem. „Strana, která vyjadřuje určitou specifickou poptávku, kterou neuspokojují ostatní, přesně tuto poptávku začne oslovovat, a tím pádem na sebe upozorňovat. A v tu chvíli, kdy chce opravdu konkurovat ostatním politickým stranám, tak nutně rozbíjí svůj program.“

Fischer: z extremisty politikem

Bystroň se nato vyjádřil ke srovnání se Zelenými. „V době jejich vzniku do nich naběhla opravdu různorodá směsice lidí. Tam byli lidi z extrémně levicového spektra, bývalí komunisté, v nejlepším případě Joschka Fischer, který v šedesátém osmém ještě běhal po Frankfurtu a mlátil policajty a patřil ke skupinkám opravdu militantních levičáků. Do té strany šli takoví ti lidé, co chodili ve svetrech, co si sami uštrikovali, a nosili žáby, co lezly přes silnici Přesto ta strana budila dojem – to je ta strana s ochránci přírody.

My máme také různorodost, i když doufám, že ne až takovou jako ti Zelení. My jsme proto tak viditelní, že jsme jediná strana, která určitá nepohodlná témata zvedá, formuluje – a to ta témata, kterých se všichni bojí, kterým se vyhýbají. Poslední dny nebylo v médiích nic jiného než téma islám, protože moji kolegové si „dovolili“ takovou nehoráznost – poukázat na to, že se islám asi ne ve všech aspektech shoduje s naší ústavou. Vezmu si korán a ústavu a tady si přečtu, aby se popravovali homosexuálové. Nebo když manželka bude mít vztah s jiným, tak ji ukamenujeme, podle šaríi.“ Mediální reakce byla přesně opačná, tam není vůbec nějaká poptávka po diskusi. Okamžitě se prý začne říkat – ou, AfD, ta je proti svobodě vyznání. „Takže tady vidíte to otočení diskuse o 180 stupňů.“

Sebemrskačství po německy

Robejšek poté řekl pár slov ke vzniku AfD: „Když se podívám na politickou situaci v celé Evropě, tak to v Německu přišlo strašně pozdě. V každé evropské zemi je méně nebo více krystalizovaná protestní strana právě toho typu. Ona obsluhuje témata, která ostatní strany prostě odmítají vzít na vědomí. A protože funguje, tak najednou získává takovou podporu. V Německu vznikla velmi pozdě a mám pro to své vysvětlení. Myslím si, že Německo nejenom v tomto ohledu, ale obecně, trpí tím, že jeho politická a mediální elita je přesvědčena o tom, že až do skonání světa je třeba odčiňovat druhou světovou válku. Tím pádem vytváří cosi jako vymývání mozků, vytváření špatného svědomí, zakazování některých témat, vynucování jiných témat. Denně poslouchám Deutschlandfunk, což je rádio jako CNN nebo ČT24, kde běží jen zprávy…“ „No upřímnou soustrast,“ přisadil si Bystroň za veselí přítomných.

„Mám určitý cit pro politické třídění,“ pokračoval docent Robejšek. Tam není dne, aby alespoň jednou nebyla zmíněna v nějakém kontextu druhá světová válka. Mně to připadá, jako kdyby Francouzi každý rok slavili porážku u Waterloo. A já se ptám – jak dlouho ještě? Já se mohu ptát, jako přistěhovaný. Ale znám spoustu německých známých, tak vím, jak vnímají tuto problematiku oni. Čím mladší, tím více se cítí neosloveni. Důsledkem je to, že se nemluví o některých věcech.“

Bystroň na to: „Ironie osudu. Já jsem ze Slezska a můj dědeček bydlel ve vesnici, kterou procházela hranice. Kdyby se náhodou narodil o padesát metrů dál, tak už se narodil v Reichu a byl automaticky ve wehrmachtu – jenom proto, že se narodil o 50 metrů jinde, tak byl ještě v Protektorátu a mohl si vybrat, jestli se přihlásí ke slezské národnosti, české nebo německé. Můžete se vsadit, o co chcete, pokaždé v časovém pásmu běží v Německu minimálně na jednom programu nějaký černobílý dokument, kde je druhá světová válka. Já jsem se těšil, že se v německém dějepise dozvím něco o německé historii. A ono ne. Začínalo se rokem 1918, 1919, pak krize, nástup nacionálního socialismu. A třikrát po sobě, vždy z jiného úhlu, ale vždy se stejným koncem.“

Všeobecný trend podle hostů je, že v celé Evropě vznikají tyto protestní strany, je to důkaz toho, že kyvadlo se vrací zpátky. „My jsme měli posledních čtyřicet let politické spektrum vysunuté absolutně doleva,“ pokračoval předseda bavorské AfD Bystroň: „V Německu, ve Švédsku, Francii je to hodně znát. Generace osmašedesátníků, která obsadila veřejnou sféru, ministerstva, oni jsou všude a diktují nám, co máme dělat, co máme jíst, kdy to máme jíst. A tato generace už dosáhla svého vrcholu. Německo je takový velký kolos, parník, který se šine a nehýbe se tak rychle jako ty rychlejší malé loďky jako Rakousko nebo Dánsko. Souvisí to také s blahobytem v těchto zemích.“

„V Bavorsku žil jeden významný státník, Franz Joseph Strauss, který mimo jiné měl pregnantní formulace,“ pokračoval dále Robejšek. To bylo ještě v době, kdy ve Spolkovém sněmu byli velcí lidé. Jedna z jeho formulací byla – napravo od CSU, to je tedy ta bavorská křesťanská a sociální unie, už je jenom zeď. Tam už není nic jiného, žádné místo pro jinou stranu. A teď najednou mezi zdí, topením a CSU – a nejenom v Bavorsku – něco je. A také vyhrožoval, když budete zlobit CSU, tak expandujeme do celého Německa. A budeme dělat opravdu tu konzervativní politiku a vás donutíme k věcem, ke kterým byste nebyli ochotni se normálně přidat. Proč to dnes neudělá pan Seehofer?“

O Straussovi ani nemluvit?

„Rozhodují o tom politikové CSU, kteří jsou zvoleni v Bavorsku,“ reagoval Bystroň. „Pokud by se ta strana rozšířila po celém Německu, tak by tím získali nějací cizí lidé v Hamburku, Brémách, protože budou moci za tuto stranu kandidovat někam jinam. Ztratí ti politikové, kteří tam jsou teď, protože se do jejich revíru nacpe konkurence z CDU. Protože by všichni volili CDU a my CSU. Egoismus a snaha zůstat u moci a strach, že by ztratili své pozice. Oni zatím ale ani nemusí, daří se jim padesát let. Na jedné straně jsou ve vládě a na druhé straně jsou v opozici. Ty poslední měsíce jim to přece lidé nebudou ‚žrát‘, ale to je tak fascinující a přitom průhledné, když máme spolkovou vládu, která sestává s SPD, CSU a CDU. Tam sedí tři čtyři ministři z CSU ve vládě, jsou spoluzodpovědni za všechno, co tato vláda rozhodne. I to, že mají několik měsíců otevřené hranice a těmi tam proudí 10 000 lidí denně. Zároveň šéf této strany se postaví v Mnichově před televizní kamery a začne, že on dává další ultimátum spolkové vládě a že napíše dopis kancléřce Merkelové a že ji zažaluje před ústavním soudem. Mně to přišlo komické, ale lidi to berou. Je to celoněmecký fenomén, že oni říkají, co lidi chtějí slyšet a to všem stačí.“

S nástupem AfD už je to prý trochu kritičtější. Proto CSU je velmi nervózní. Německo má podle Bystroně jednu absurdní anomálii politického spektra. „Všude ve světě začíná politické spektrum na extrémní levici, kde jsou maoisté, pak komunisté, pak socialisté, pak strany středu. Pak máme ty blázny z pravicového středu a ty nácky. V Německu nikdo nechce být na pravici. Nikdo není ‚rechts‘, protože pravice je jako ‚rechts extréme‘. Všichni se tedy hromadí na sobě a tvrdí, že jsou ve středu, kromě tedy komunistů, kteří říkají, že jsou levičáci. SPD tvrdí, že je strana středová, a také taková je poslední léta. My jsme na dům, kde se Franz Joseph Strauss narodil, dali plaketu, protože měl sté výročí. Byl to významný bavorský politik, měli jsme jej uctít, ale CSU se k němu nepřiznává. Příležitost by bývala byla. Neudělali to. Naopak. Když bylo to výročí, tak ten den tam zrovna přiletěla Merkelová, a ostentativně na tu oslavu nešla. Něco podobného by za doby jeho života nebylo možné. A nikdo z nich neměl vůbec odvahu říci – to si vůbec nenecháme ujít, byl to nejdůležitější politik, chceme, abyste tam šla a uctila ho. Ne, nic!“

Levicová Angela

„Pokud někdy s někým půjdeme do koalice... tak jako liberálně konzervativní strana určitě ne s komunisty, s největší pravděpodobností ani se socialisty,“ pokračoval Bystroň. „Takže pokud do té doby budou ještě liberálové existovat, tak s CDU/CSU, pokud se vrátí na tu část politického spektra, kde byly.

Od té doby, co Angela Merkelová vede CDU, tak se CDU posunula takovým způsobem doleva, že její vlastní členové si jenom mnou oči a nepoznávají svoji vlastní stranu. Všichni se strašně diví, jak je to možné. Oni si neuvědomují jednu věc. Angela Merkelová se nejenom narodila v DDR. Ta paní byla referentkou pro agitaci a propagandu v obdobě mládežnické FDJ. Kdo jste to zažili, tak víte, jaký typ lidí se mohl vůbec v tom komunistickém světě stát referentem pro agitaci a propagandu. To bylo jen pro vybrané kádry, o kterých se vědělo, že to má nalajnované a udělá kariéru. Ta ženská jezdila do Sovětského svazu za odměnu, ta mohla studovat v Československu. Pro lidi z DDR možnost studovat v ČSSR byl luxus, to byl ten největší Západ, který si mohli dovolit. To si mohly dovolit jen děti členů SED, tedy jen prověřené kádry. A tahle osoba vede teď CDU a oni se diví, že tuto stranu posunula doleva. Ano, svazačka!“

„Pokud se tedy CDU vrátí tam, kam bychom si přáli, tak za deset let, samozřejmě, proč ne, máme lidi, kteří mají chuť, ochotu i vůli vládnout. Ale momentálně to vůbec nechceme a všichni jasně říkáme – příštích pět let budeme jenom v opozici,“ dodal Bystroň.

Pegida nejsou blázni

Dotaz z publika zněl na osobní sympatie či antipatie k Pegidě. „Hnutí Pegida není parlamentní opozice,“ vysvětlil Bystroň. „Máme v podstatě podobné cíle, lišíme se v tom, jak těch cílů chceme dosáhnout. Oni jako mimoparlamentní uskupení chtějí demonstrovat – a my se chceme dostat do parlamentu a změnit legislativní rámec. Osobně mám pro Pegidu – a to je většinový názor v AfD – sympatie, podporujeme ji. Hnutí Pegida nesestává z nějakých bláznů a nácků, jak se to často šíří v mainstreamových médiích. K tomu existují asi tři opravdu fundované sociologické studie. Dvě, které jsem četl, docházejí ke stejným závěrům – že průměrný člen Pegidy je mužského pohlaví, přibližně 48 let, lehce nadprůměrně vydělávající a nadprůměrně vzdělaný člověk. To je střední třída. Je hlavně v nových spolkových zemích, protože přesně tam si tohle lidi již jednou zažili, do čeho se nyní šineme. Říkají – já jsem si ten komunismus zažil, před dvaceti pětadvaceti lety jsem proti tomu komunismu demonstroval. A teď je to tu zas.“

Šikana (nejen) z médií

Pán ve středních letech, který přijel až z Prahy: „K paní Merkelové je třeba dodat, že její otec jako kněz se přestěhoval dobrovolně ze západního do východního Německa a pokud vím, tak paní Merkelová mohla navštěvovat i západní Německo za svými příbuznými. Když projíždím zprávy, o vaší straně jsem se dozvěděl jenom následující – populisté, případně extremisté. Kdybych nečetl články Václava Klause mladšího, že jste v Německu poněkud šikanováni, tak bych o vás v podstatě nic moc nevěděl. Které politické hnutí nebo strana by pro vás u nás byla mohla být partnerem?“

Bystroň na to: „Já bych nevěřil, že někdy budu tak zděšený, co všechno je v médiích možné. V tom sektoru jsem více let pracoval, jsem zakládajícím členem organizace Mladí novináři v Bavorsku a věřil jsem tomu, že je tu svoboda slova, že každý může psát, co chce, že cílem zpravodajství je lidi informovat, ne ovlivňovat. Tuto víru už nemám. Jak v Česku, tak v Německu je jasně vidět tendence, že média informují tendenčně, ve prospěch vládnoucí třídy – my tomu říkáme ‚národní fronta‘. Ten problém je v systému. Když dozorčí rady jsou jmenovány jen z těch stran, které vládnou, tak je to takový trochu incest. Ten systém se upevňuje v sobě samém.

Když vznikne politický subjekt jako my… ale to se stávalo také Zeleným, ti měli stejné problémy, jenomže se s tím vypořádávali dvacet let; a my to všechno děláme za dva tři roky a hlavně rychleji. Už z principu ten systém je proti nám, že se nás snaží zničit. Pravidelně, cokoliv my jako AfD zvedneme, tak oni to obrátí o 180 stupňů. Jako s tím islámem. Skupinka našich členů zpracovávala návrh programu a odvodila každý jednotlivý bod toho návrhu z ústavy. Paragraf ten a ten říká svoboda toho a toho a my si myslíme, že islám v tom a v tom bodě, súra taková a taková tomu neodpovídá. A média a politici okamžitě vyjeli a řekli. Wow! AfD je protiústavní, protože požaduje něco, co odporuje ústavě proti svobodě vyznání. Přitom nikdo z nás není proti vyznání, tam se o tom vůbec nemluví,“ postěžoval si Bystroň

„To samé s populismem. Máme populistickou stranu ve vládě v Německu – to je CSU. Ten politik se prostě postaví každý týden před televizní kamery a lidem něco slibuje; už v momentu, kdy to vyslovuje, vím, že to nesplní, že jenom hraje divadlo, tak to je pro mne populismus v tom negativním slova smyslu. My jsme populističtí v tom, že se zabýváme tím, co lidé opravdu chtějí, a že tyto věci politicky formulujeme a slibujeme jim, že to prosadíme, že se o to zasadíme.“

„Zasadil jsem se o to, abychom spolupracovali s rakouskou FPÖ, která je momentálně nejsilnější stranou. Nás spojuje to, že jsme poměrně eurokritičtí. Ale oni jsou levicově populističtí a my jsme vznikli jako strana liberální, my se v něčem nestřetneme. Vzhledem k Česku, co se programu týká, v podstatě k nám má blízko ODS, ale pouze teoreticky, fakticky to bohužel nenaplňuje. V některých věcech samozřejmě Úsvit. Takže bychom museli tady něco založit…,“ odpovídal Bystroň a z publika zazněla úpěnlivá prosba ženy středního věku: „Tak založte! Já se hned do ní hlásím!“

Internacionála odporu

Robejšek k tomu uvedl: „Co se týká v médiích určité fronty odporu proti AfD, tak vlastně přesahuje hranice. To je jakási internacionála, ať už se podíváte kamkoliv, ať je to již francouzský žurnalista nebo německý či rakouský, tak jsou víceméně identičtí. To je docela zvláštní fenomén, který bych nazval odcizením těch, kteří mají vlastnímu národu vykládat, co se kolem něj děje, zařazovat události do souvislostí a nechat národ rozhodnout sám. Národu předkládají jasné pravdy, které mají ten nadnárodní aspekt. Všude v Evropě najdeme velmi podobnou dikci veřejného mínění, které není veřejným. Kdybych byl přítelem spikleneckých teorií, a to nejsem, tak bych řekl – tady existuje něco jako jakési spiknutí.“

Bystroň na to: „Poskytl jsem zcela nedávno jednomu novináři rozhovor; a on cítil tak velké znepokojení, že před něj dal takovou omáčku, aby čtenáři vysvětlil, že to, o čem tam potom mluvím, je ‚bé‘. Napsal – že ten Bystroň argumentuje, že jeho strana chce chránit naši svobodu před islámem, ale že to prý vlastně tak není, a hlavně to už dělá ten hnusný populista Wilders v Holandsku, on takhle loví hlasy. A já jsem si myslel, jaký je to hrozný člověk, ten mediální obraz toho Wilderse, i já informovaný bych si s ním nepodal ruku, protože ten určitě vypíchává ptáčkům očička,“ glosoval za smíchu přítomných Petr Bystroň.

„V momentě, kdy jsem si přečetl, že jsem vlastně stejný, tak se mi otevřely oči – možná by bylo třeba se zamyslet nad tím, proč ten člověk má 30 procent hlasů. Média o nás uvedla, to jste tu také zaznamenali, že chceme střílet děti na hranici. Hlavně naše předsedkyně, která má čtyři děti… To vzniklo tak, že dala rozhovor do novin. A novinář se jí ptal, jak chcete chránit ty hranice? Tak to nějak vysvětlete. A ona – vy mne chcete zatlačit do kouta a já nechci odpovědět. A on naléhal dále a tak hráli čtyři pět otázek, až on ji dotlačil k tomu, že ona řekla – víte co, tak dobře. Já to nechci. Ten policista to nechce, ale když už prostě jiná možnost nebude, tak samozřejmě musí použít i zbraň v rámci zákona. Rozhovor vyšel, nic se nestalo, ale druhý den to převzala další média a už tam bylo, že se požaduje, aby se střílelo. Takže ona chce, aby se střílelo! A ve Štrasburku již na mne kamarádi koukali: Vy chcete střílet do dětí? Vysvětlovat je pozdě, všichni mají informaci, že ti extremisté chtějí střílet malé děti na hranici…,“ postěžoval si dále Bystroň.

„Novináři z velké části se chovají ne tak, že chtějí informovat, oni interpretují, a oni dokonce chtějí vychovávat! A to chtějí dokonce i politici! Nevím, zda jste to zaznamenali, ale politici, kteří stojí na špičce pyramidy, po plebiscitu v Holandsku, kdy lid řekl, že nechce asociační dohodu s Ukrajinou, tak řekli: Budeme muset zrušit plebiscity, protože ten blbej lid chce to, co my nechceme. A druhá reakce byla – my musíme ten lid vychovávat, aby si konečně myslel to, co my. Je hodně novinářů, kteří se postaví za to, že ten lid je třeba vychovávat. Dokonce syn vydavatele Spiegelu napsal ve svém komentáři: Lid nemůžeme nechat rozhodovat, lid nemá ten správný názor.“

Páchat dobro, nebo být realista?

Další dotaz byl na směřování ČR na Východ, odklon od Ameriky a kontakty s Čínou. Bystroň k tomu: „To je střet dvou pojetí zahraniční politiky. Můžete ji pojmout idealisticky jako Havel, budete páchat dobro, zvát dalajlámu, zrušíte továrny, které vyrábějí zbraně. Můžete. A druhé pojetí je Zemanovo, které je realistické. Čína má o ‚trochu‘ větší váhu ve světě než Tibet. Já bych rád exportoval cokoliv, třeba i zbraně; hlavně, když z toho bude profit. To je ten pohled na věc. V době, kdy Čína je globální fenomén a má větší váhu ekonomicky i politicky, tak pro zemi, která je tak malinká jako Česko, by bylo hloupé se nesnažit mít s Čínou dobré vztahy. Křetínský koupil tento týden v Německu hnědouhelné doly, v Sasku. A kdo mu to financuje? Z části Číňané!“

A k USA uvedl, že to byla druhá demokracie na světě. Po Švýcarsku. „V 19. století pro všechny, kteří utíkali do Ameriky, tak socha Svobody ztělesňovala jejich naději na svobodný život. V té době hrály USA dlouhou dobu věrohodně, tu demokracii zastávaly až do konce pádu ‚železné opony‘. Najednou tato pozice začala erodovat. A začaly se projevovat věci, které lidé vnímají negativně. Ale já se jim nedivím. Američané jsou alespoň féroví, oni otevřeně říkají – naše zahraničněpolitická doktrína je, že chceme být globální hegemon a uděláme pro to všechno. Mají vojenský rozpočet 600 miliard dolarů, což je rozpočet větší než Číny, Ruska, Anglie, Německa a Francie dohromady. To ale vede k tomu, že potom iniciují i lokální konflikty, destabilizují regiony třeba v severní Africe nebo na Blízkém východě.“

Nemilosrdný kapitál

„Jaký je zájem finančního průmyslu?“ byla další otázka z publika. Robejšek na to: „Jeden společný zájem je soupeřit o co možná největší koláč a vytlačit z toho jakoukoliv kontrolu a další konkurenci. Velké korporace mají samozřejmě zájem na TTIP. To neznamená, že o ni má zájem každá společnost. Celá česká společnost má jiný zájem než nadnárodní korporace, která chce s ČR kooperovat, má s ní nějaké zájmy. Musíme mít otevřenou diskusi, jaké jsou zájmy našich partnerů, nebo eventuálně protihráčů. Zároveň musí být naše reprezentace schopna toto reflektovat a chovat se tak, že přesáhne horizont svého vlastního politického přežití a bude odpovídat za budoucnost národa, tedy národních zájmů.“

Bystroň tvrdě: „Není to realistická, ale zkorumpovaná politika. Politikové vládnou ve prospěch někoho jiného. Dělají velmi často to, co je ve prospěch nadnárodních koncernů. Co je cílem nadnárodních korporací? Samozřejmě maximalizace zisku! Nízké mzdy, změna zákonného rámce, na té TTIP je všechno vidět. I ta masová nekontrolovaná migrace má tento efekt, na trh se najednou navalilo milion a půl lidí, kteří budou samozřejmě vytvářet tlak ze zdola na střední třídu. Aby se zase snížily náklady. My máme v Německu velkou reklamní kampaň, dvoustránkové inzeráty pofiderního sdružení, které říká – my chceme, my to zvládneme – a stojí prý za tím nějaké podniky v Německu. Jeden ten inzerát stojí 60 000 eur. A to je na podporu vlády. To se jim přece musí vrátit…“

Německo rovná se EU

Dotaz dalšího mladého přítomného byl, jak běžný občan Německa vnímá postkomunistické státy, které nevyvolaly nikdy žádnou válku, neměly kolonie, byly v područí velkého ochránce, dříve Sovětského svazu, dnes EU. „Jsme druhořadí a jsou výhrůžky, že nám odeberou dotace a že Německo chce ovládat zbytek Evropy.“ Reagoval Robejšek: „Běžný Němec se o tyto věci příliš nestará. Existuje formulace: ‚podle německého způsobu se má svět zlepšit‘. Je tu určitá oprávněnost říci – my spoustu věcí umíme lépe. Ten obyčejný Němec to tak ale neřekne a prohlásí – oni nechtějí poslouchat. My sice jsme nominálně v Evropě rovnoprávní, ale fakticky od vás očekáváme vděčnost, poslušnost a nadšení. Pro nás to znamená vědět, že to, co někdo z vrcholných politiků říká, že když nechcete uprchlíky, my vám škrtneme podpory, tak to je nesmysl, protože to souvisí s členstvím země v EU. Je to spíše informace pro vnitřní situaci. Spíše se ptejme, jak vyvážit naši slabší pozici.“

A slova Bystroně na to navázala „Německo je hegemon střední Evropy. Němci na rozdíl od Američanů tu svoji ambici neuvádějí veřejně, oni ji skrývají za EU. Donedávna neexistovaly žádné zahraniční oficiální politické zájmy německé – my máme jenom evropské zájmy, říkají Němci. Když je to tedy zájem EU, tak je to zájem Německa. Kdo na začátku devadesátých let aktivně podpořil rozbití jakýchkoliv větších celků ve střední a východní Evropě, ať už to bylo Československo, nebo Jugoslávie? To bylo Německo. Němci jako první uznali Slovinsko a další státy rozpadlé Jugoslávie. Kvitovali rozdělení Československa. Samozřejmě, to jim ulehčuje situaci. Jugoslávie byla 60 milionů, ale Slovinci dva miliony, to už je o hodně jednodušší ty maličké zemičky nějak lámat.“

Imperialismus pod pláštíkem pravdolásky

Můžeme svobodně vyslovovat své myšlenky? Bystroň pokračoval: „Můžeme! Dokud jsou v souladu s tím, co chce Německo,“ a sálem zaburácel bouřlivý smích „… tak budete pochváleni a možná uděláte kariéru. Otázka je, co se stane, když budete proti. To je nový způsob německého imperialismu schovaného pod pláštíkem pravdolásky. Ta arogance a povýšenost politiků – my vám škrtneme dotace. ČR je úplně stejně právoplatný člen EU! To udělal Sulík dobře, když vyhrožovali Slovákům, že když nechtějí migranty, nedostanou dotace. Tak spočítal, kolik se dostává, kolik se platí, a jako rozdíl vznikla poměrně směšná částka několika set milionů eur. A on říká – tak za tuto cenu, abychom si sem přivedli migranty, tak si ty peníze nechte, my je nechceme. Prostě nenechat se vydírat, definovat národní zájmy – to jsou české národní zájmy. Za ty své zájmy bojují stejně tak Američané, Francouzi. A Visegrád je výborná věc, takto už to nějakou váhu má.To je ne deset milionů lidí jako v Česku, ale dohromady 60 milionů. A čtyři hlasy, které přehlasují i to Německo, které má jen jeden.“

K aktuálním volbám v některých spolkových zemích Bystroň řekl: „Naše strana dostala 25 procent v jedné zemi, v druhé 12 až 13 procent. Ta strana mobilizovala několik milionů lidí, kteří vůbec k volbám nechodili, kteří říkali – aha, konečně mne tady někdo zastupuje. To zemětřesení pociťují všichni, všechny konkurenční strany, a proto z toho mají takovou paniku. My jsme převálcovali SPD, sociální demokracii, stranu se stoletou tradicí. Co chcete více po třech letech? Zelení se svojí pravdou a láskou se málem nedostali do parlamentu.“

Zaměstnat nezaměstnané, ne migranty

„Většina zavedených politiků má charisma účetního,“ glosoval Robejšek.

A Bystroň pokračoval: „V Německu je stejná nálada jako u nás za komunistů, když se systém hroutil. Všichni víme, že nemůže fungovat do nekonečna, jenže nevíme, kdy to spadne. Lidé mají strach vůbec říci, že budou volit Alternativu. Chceme, aby se Evropa zachovala, ale nechceme ten moloch, aby nám Brusel diktoval, jak se máme chovat. Když nám říkají – ano potřebujeme pracovní síly, potřebujeme na to migranty, ale máme tu přece evropské společenství. Průměrná nezaměstnanost v EU je 11 procent, jsou i země, kde je 25 procent, ve Španělsku je nezaměstnanost mezi mladými lidmi 50 procent – tak v rámci toho společenství si vzájemně pomůžeme. Na to nepotřebujeme nějakou přerozdělovací agenturu v Bruselu.“

A k vystoupení Velké Británie z EU? „Nemyslím si, že Angličané vystoupí. Uvidíme. Jsem přesvědčen, že je Evropská unie vystoupit nenechá, bude se prostě hlasovat znovu,“ uzavřel odpolední setkání Petr Bystroň, předseda bavorské Afd.