S přáním pěkného nového roku čtenářům Parlamentních listů začíná Petr Žantovský své první letošní ohlédnutí za děním v médiích v uplynulých dnech. „A ještě se dnes vrátím k prezidentovu projevu. Sice jsme ho minule už analyzovali, ale teď chci mluvit o mediálních reakcích na něj. Když jste se totiž podívali napříč sdělovacími prostředky od tiskových až po televize, tak jste zjistili, že ten projev, který jste sledovali na vlastní oči třeba na televizi Nova, byl jiný projev, než který sledovala většina českých novinářů,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz mediální analytik Petr Žantovský.
Protože vše, o čem minule říkal, že bylo na projevu pozitivní a kvalitní, to, že prezident mluvil spatra, to, že se zmínil o všech důležitých problémech svého ročního působení, to, že dokázal poměrně diplomaticky bruslit na téma různých problémů uvnitř vlády i mezinárodních problémů, tak to jako by nebylo. „Moc jsem nezaznamenal, že by něco z toho naši novináři zachytili. Zato se většinou stále otáčejí témata, která ve světle výše uvedeného považuji za pseudotéma, a to je pseudotéma červených kartiček a různých pádů v průzkumech popularity a podobné věci,“ poznamenává Petr Žantovský.
Novináři hojně využívají průzkumy, které se jim hodí do kampaně
V té souvislosti připomíná okřídlené Churchillovo motto „Věřím jenom těm průzkumům, které si sám zfalšuju“. „V České republice stejně jako kdekoli jinde samozřejmě nelze brát všechny průzkumy veřejného mínění tak doslova. Víme z minulosti – a já se k tomu hned dostanu – že většinou neodrážely skutečné mínění lidí. Vezmu jediný příklad: V roce 1998 měla Unie svobody v předvolebních průzkumech nějakých 28-30 procent a ve volbách jich získala jen přes osm. Takže to, že průzkumy něco říkají, neznamená, že to tak je v realitě. A znamená to jen to, že novináři jsou buďto pohodlní si skutečnosti zjišťovat podle svého, nebo se jim to hodí do jejich kampaně,“ domnívá se mediální odborník.
Psali jsme:
„Když tedy mluvím o kampani, tak jsem získal nezvratný a asi už setrvalý pocit, že Česká televize vede kampaň proti prezidentovi, a to cíleně a cílevědomě. Když jsem se díval na její vysílání svatoštěpánského projevu pana prezidenta, tak jsem zjistil, že mnohem důležitější než to, co říkal prezident, je to, co říkala paní Tolokonnikova, ta soudružka ze skupiny, jejíž jméno se nesmí vyslovovat v seriózních médiích. Navíc její slova byla reakcí na prezidentovo vyjádření o této skupině v památných Hovorech z Lán a jsou z několik týdnů staré reportáže s Pussy Riot. Přesto je Česká televize dala bezostyšně jako reakci na prezidentův svatoštěpánský projev. To mi přišlo opravdu zábavné,“ přiznává Petr Žantovský.
Otázka k zamyšlení pro koncesionáře, kteří si televizi platí
Proto ho ani nepřekvapilo, že když se mluvilo o projevu Miloše Zemana, tak se Česká televize zeširoka zaobírala prezentací záběrů z Albertova i odjinud s červenými kartičkami. „Když si člověk vzal tenhle jeden příspěvek, kterým Česká televize zareagovala na prezidentův projev, opravdu detailně, sledoval to a změřil čas, který věnovala Česká televize té jedné větě Miloše Zemana o Pussy Riot, tak zjistí, že skutečně nejde o nic jiného než o osobní kampaň. A nevím, proč to Česká televize dělá. Tuto otázku nechť si položí koncesionáři, jestli jim vyhovuje televize, kterou si platí a která dělá kampaň proti jejich prezidentovi. Jestli to tak chtějí, nevím, ale dávám to jako otevřenou otázku,“ konstatuje mediální analytik.
Také druhé téma se týká hlavy státu a inspirací pro něj se staly úterní Události, komentáře, do nichž Česká televize pozvala poslance KDU-ČSL Ivana Gabala, předsedu TOP 09 Karla Schwarzenberga, poslance Úsvitu Milana Šarapatku a na dálku se debaty zúčastnil i Jaroslav Foldyna z ČSSD. „Tématem debaty byl ‚rozpor mezi Černínským palácem a Hradem o zahraniční politice´. Samo vymezení tématu mě docela zaujalo, protože ten rozpor, který vždy někde je, byl za Havla, byl za Klause, byl zejména zpočátku i za Zemana, najednou podle mého už mnoho měsíců spíše zaniká. Navíc jde víc o pestrost názorového spektra na některé věci než názorový rozpor,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Zdivadelňování zpravodajství se snese u shnilých jablek v tržnici
Přesto z výkonu moderátora Davida Borka musel divák usoudit, že jde o fatální záležitost, na níž pravděpodobně Česká republika ukončí svoji existenci. „Protože on podává všechny své výroky zhruba s touhle dikcí a s touhle naléhavostí. Tu věc hrotil naprosto zjevně programově na konflikt. Já jsem si tak říkal, proč se tenhle úkaz děje v českých médiích, že se hraje na konflikt. Došlo mi samozřejmě, že jediný důvod můžeme hledat v tom, že se média prostě polarizují. Polarizují se dlouhodobě, bulvarizují se v jednotlivostech, způsob, jakým Česká televize třeba anoncuje některé své pořady nebo některé své moderátory uprostřed zpravodajských formátů, je úplně identický se způsobem, jakým to dělala Nova už před patnácti lety,“ všímá si mediální odborník.
Zjevný posun k infotainmentu a bulvarizaci může znamenat, že se celkově zplošťuje a zjednodušuje pohled veřejnosti. „Nebo má někdo zájem na tom, aby se zplošťoval, zjednodušoval, zprimitivňoval pohled obyvatelstva na skutečnost. Nejsem si jistý, že to tak úplně přesně je, ale takové nebezpečí v tomhle okamžiku existuje. Nechť se děje bulvarizace nebo takové spektakularizování skutečnosti a zdivadelňování zpravodajství, když o nic nejde, když s prominutím jde o ukradené kolo na návsi nebo shnilá jablka v tržnici. Ale nemůže se dít v okamžiku, kdy se jedná o takové zásadní věci, jako je vztah prezidenta a ministerstva zahraničí. To je prostě vážná věc,“ upozorňuje Petr Žantovský.
Do zahraniční politiky se vztah prezidenta a ministra promítá čím dál méně
A pokud redaktor není schopen rozeznat, že mezi shnilými jablky v tržnici a základním diplomatickým směřováním České republiky do zahraničí je jistý rozdíl, tak je otázkou, co tam pohledává. „Potvrdil mu to konec konců pan Foldyna, který správně říkal, že to není zásadní spor a instituce si to dokážou navzájem vyříkat. Víme, že vztah mezi panem Zaorálkem a panem Zemanem je dlouhodobě velmi špatný, ale do zásadních otázek naší zahraniční politiky se to promítá čím dál méně. Pan Zaorálek je více probruselský, co se týče Ukrajiny, pan Zeman má na to poněkud pestřejší názor, ale to jsou jednotlivosti. To, co tam provozoval pan Borek s velmi vydatným sekundováním pana Gabala, bylo pro mě naprosto nepřijatelné,“ podotýká mediální analytik.
V diskusi ho také zaujalo, když Karel Schwarzenberg srovnal situaci na Krymu z letošního jara s nacistickou okupací Česka v roce 1939. „On tedy řekl 38-39, ale v roce 38 okupace nebyla, to byla Mnichovská dohoda a tu uzavřeli naši spojenci, které vzýváme dnes zase jako nejvyšší spojence, s nacistickým Německem. Ale to jen tak na upřesnění historie. Pan Schwarzenberg pravil, že Rusko obsadilo cizí území. Nevím, jestli Rusko obsadilo cizí území, já mám za to, že na Krymu se odehrálo referendum. Už jsme si to říkali mnohokrát, že tam nebyly žádné jednotky, které by u volebních místností vyhrožovaly voličům, že buď budou volit pro připojení k Rusku, nebo budou synové a dcery smrti,“ připomíná Petr Žantovský.
Záměrné pokřivování skutečnosti vede k vulgarizaci politické scény
Přitom se samozřejmě jedná o umělý strašák a stupňování napětí. „Tímhle soustavným a řekl bych záměrným a vědomým pokřivováním minulosti a skutečností se tento typ politiků, jako je pan Schwarzenberg, naprosto vědomě dopouští vulgarizace politické scény, vulgarizace a bulvarizace toho vnímání reality a posouvání do ikonických sdělení. A všimněte si, když třeba ve čtvrtek v České televizi mluvili o počátku litevského předsednictví v Evropské unii, tak tam úplně standardně všichni už bez sebemenšího mrknutí oka mluví o ‚okupaci Krymu Ruskem´. Opět fakt nevím o tom, že se tam jedná o okupaci,“ tvrdí mediální odborník.
Je to prý stejné, jako kdyby někdo řekl, že Kosovo je okupováno Albánií. „No není. Tam proběhlo referendum, které řeklo většinově, že chtějí, aby tam byl albánský stát Kosovo, muslimský stát. Amerika to vzala bez mrknutí oka na vědomí, protože to svým způsobem iniciovala, a celý svět mlčí. Česká republika byla mezi prvními, kteří uznali nové Kosovo jako samostatný stát, jako novou v podstatě muslimskou enklávu v Evropě se státním útvarem, i když v čele toho státu stál mezinárodně hledaný zločinec Hashim Taci, který se zabýval pašováním drog, pokud vím. A to bylo všechno v pořádku,“ poukazuje Petr Žantovský.
Oznámení o konci míru v Evropě Schwarzenberga viditelně netrápilo
Zato nyní tu máme naprosto vědomě, cíleně a soustavně opakovanou lež, která se má stát pravdou. „Zcela podle známého úsloví, které měl za své také ministr propagandy Goebbels, že stokrát opakovaná lež stane se pravdou. Tak my budeme stokrát, tisíckrát opakovat, že Rusko anektovalo nebo obsadilo Krym a je to útok na integritu cizího území. No není. A to, že se oživuje rétorika studené války, jak správně připomněl prezident v odpovědi senátorům na tu jejich stížnost, je velmi nebezpečná hra, která nás může vést do konfliktu. Teď je otázka, jestli pan Schwarzenberg chce konflikt. On nám před několika týdny oznámil, že období míru v Evropě skončilo. To jsou jeho slova. A nevypadal u toho, že by ho to trápilo. Já ale myslím, že většinu našich občanů to trápí,“ konstatuje mediální analytik.
Na závěr si nechal téma pětadvacátého výročí prvního televizního prezidentského projevu Václava Havla, o němž ve čtvrtek referovala Česká televize. „To bylo záslužné připomenutí toho, že Havel byl tehdy takový a onaký, že byl jiný než předtím Husák, že řekl spoustu zásadních věcí, které měly pak dopad na směřování České republiky. To bylo v pořádku. Mě tam ale zaujala jedna informace. A to, když zmínili, že dobovou kritikou proběhla Havlova plošná amnestie vězňů, při níž šel počet propuštěných na svobodu do desítek tisíc. K tomu dodali, že se vlastně nic tak zásadního nedělo, protože se ukázalo, že to nebylo takové drama, neboť na kriminalitě roku 1990 se ti amnestovaní podíleli pouhými devíti procenty,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Za hrůzu o Klausově amnestii by měly redakce poslat hromadnou omluvu
Vzal toto sdělení jako uklidňující informaci, že Havlova amnestie nebyla tak dramatická, jak se nám tehdy před čtvrtstoletím zdálo, protože podobnými procenty bývá obvykle vyjádřena i standardní recidiva. „Napadlo mě ale, jak to bylo s těmi amnestovanými v roce 2013, kdy byl pan prezident Klaus terčem opravdu velice dramatické kritiky a dokonce ze Senátu zazněl návrh na žalobu za vlastizradu a podobné nesmysly. Tak jsem se podíval, jak to bylo s čísly v této druhé prezidentské amnestii a řeknu vám zajímavou věc, která žádným českým médiem neproběhla, pokud vím,“ upozorňuje mediální odborník.
Zjistil totiž, že trestných činů, které česká policie vyšetřovala v roce 2013, bylo 325 a půl tisíce. Z toho amnestovaní jich spáchali 5294. „Jednoduchým výpočtem se dostaneme k tomu, že se jedná o 1,6 procenta proti těm Havlovým devíti. Takže si myslím, že bychom měli – a zejména novináři by měli – skutečně ctít realitu a nejenom prosazovat nějaké svoje zájmy. Tahle čísla by stála za to, aby se vytesala a aby se pod ně podepsal Syndikát novinářů a všechny redakce, které kdy napsaly o Klausově amnestii, co to bylo za hrůzu. Tak by se měla podepsat hromadná omluva a poslat panu Klausovi,“ uzavírá Petr Žantovský.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
