„My se tady můžeme těšit, že slovo národ zatím nespadá pod antidiskriminační zákon, takže ho tady můžeme volně používat,“ pochvaloval si hned na úvod Baudyš. Národ je podle jeho názoru určen především užíváním společného jazyka. Kloc doplnil, že slovo národ u nás znamená trochu něco jiného než na Západě, kde se zaměňuje národ a občanství. U nás je tento pojem spojen s rodem.
„Můj důvod, proč přemýšlet o národu, nesouvisí ani tak s dějinami anebo s mocí, on souvisí s krásou. Prostě, vidíš krásnou zemi, krásnou vesničku, krásnou rodinu, krásnou zahradu, cokoliv. A vidíš, že o tu krásu je třeba pečovat. Pravděpodobně dává krása smysl životům mnoha lidí, kteří si to ani neuvědomují. ... My, kdož používáme češtinu, jsme nositeli krásy. Čeština je mimochodem nejtvrdší ze slovanských jazyků, ale krása, kterou nám ten jazyk popisuje, to je kouzlo, které prostě nemůže zmizet nebo být zapomenuto,“ rozplýval se nad jazykem českým astrolog.
Kloc konstatoval, že ve slovanství a tím i v češtině se nachází určitý cit a Slované se mnohdy chovají jinak, než třeba Britové. Britové doma moc nechodí v trenýrkách, zatímco Poláci žijící na ostrově ano.
Vedle toho zmínil i proces dekolonizace některých národů. Kloc je přesvědčen, že národ se může spravovat sám, když k tomu dospěje.
V Africe se kolonisté původně starali o správu věcí veřejných. A za to si také brali ze země bohatství. „To je ten kapitalismus, kterej mně se nelíbí, protože tehdy to bylo: já se o tebe postarám a od tebe si vezmu. Kdežto dneska to je: pošlu tam firmu, outsourcuju to, ale nebudu se o tebe starat. Tam může kdokoliv cokoliv. Policie nic neznamená, státní správa neexistuje. A šíří se radikální islám. Proti němu i radikální křesťanství, které se rozvinulo jako protiváha – a střílí se na ulicích,“ varoval Kloc.
Psali jsme:
autor: mp
