Šéf zahraničního odboru Kanceláře prezidenta republiky Rudolf Jindrák se s přítomnými podělil o zážitek z návštěvy prezidenta Zemana v Berlíně. „On navštívil Postupim, bylo to jeho osobní přání. Nebylo to vedeno tím, abychom Němcům dávali nějaké signály a připomínali. Ale pana prezidenta, který má rád historii, zajímalo to místo. Interpretace pražského diplomatického sboru byla, že mně asi pět velvyslanců přišlo pogratulovat, jak jsme to Němcům nandali a ukázali, co si o nich myslíme. Ještě byl plán stavit se ve vile na Wansee, kde je to zachováno přesně z dob, kdy tam pobýval Reinhard Heydrich jako hlavní strůjce holocaustu,“ uvedl k návštěvě naší hlavy státu v Německu. A dodal: „O tom Wansee by se mělo mluvit, je kousek od Berlína, je možné sednout na S-Bahn a jste tam za chvíli. Běhá vám tam z toho mráz po zádech.“
Mráz přicházející z Berlína
Role Wansee a ledna 1942 není u nás podle Jindráka dostatečně známá. „Bez něj by nepřerostl holocaust do rozměrů, které byly. I Němci se toho báli, nevěděli, o čem se tam bude pořádně jednat, Reinhard Heydrich tam přišel s rozpracovaným konceptem konečného řešení židovské otázky,“ uvedl dále čelný představitel kanceláře Hradu. „Protože on byl zvláštním zmocněncem Adolfa Hitlera pro řešení židovské otázky. Dokonce zapisovatel na psacím stroji se tam bál psát ty věty, kde byla ta čísla, kapacity spalovacích pecí, prostě tento člověk byl „korunním princem“ po všech stránkách, on se na to i připravoval, jako nástupce Adolfa Hitlera. Já mám rodinnou anamnézu s tím spojenou,“ podělil se s přítomnými dále Jindrák, „protože poslední obětí pankrácké sekery, ženská oběť, byla jistá Božena Jindráková, což byla sestra mého dědy a byla popravena 24. dubna 1945 za aktivní odpor po heydrichiádě.“
Na to se přihlásil profesor Valenta, který většinu svého života prožil v USA a Izraeli: „A co kdyby se tam udělala nějaká konference? Byla by to dobrá akce nejen pro českou propagandu. Bylo by to velice prospěšné i pro mého spolužáka, prezidenta Miloše Zemana,“ připomněl svůj blízký vztah k naší hlavě státu.
Poprask v Berlíně a kdo se z toho (málem) osypal
Jan Sechter, poradce předsedy Poslanecké sněmovny, bývalý vysoce postavený diplomat a velvyslanec mj. v Rakousku, Německu a Polsku, k tomu dodal: „Zkusili jsme do Berlína přivézt kus expozice Vojenského historického ústavu Praha včetně automobilu, ve kterém Heydrich našel svoji pomalou smrt. Nikdo to nechtěl vzít, německé historické muzeum to odmítlo, v žádném případě, že jsme přece ve vztazích dál, prostě to nechtěli. Nakonec jsme výstavu Likvidace Heydricha (nenazýváme to atentát) dostali do německého technického muzea... Operace Anthropoid jako technický moment doby – od přípravy přes vysílačky, parašutisty, přes britské špionážní krytí celé operace,“ vypočítával Sechter. „Německé technické muzeum z toho mělo mimochodem veliké problémy, že to vůbec dovolili. Nikdo nečekal, že to takto pojmeme. Výstavu navštívilo asi 400 000 lidí a otestovali jsme si, že to jde. Nové Německo to akceptuje. Problém byl třeba s konzervativním tiskem. Prostě výstava ukazuje protektorát jako něco, co je absolutně nepřijatelné, nelegitimní, násilné a plné poprav. Kdežto v německé historiografii se to líčí jako ráj. Ten ráj versus hrůza, to dostat do Německa je největší problém. V tisku jsme si mohli přečíst, a nebylo to nic pěkného, že jsme propagandisté,“ konstatoval smutně Sechter.
Kolaborující Češi
Profesor Valenta poté vypustil džina z láhve: „Je zatajováno mnohými, že většina českých dělníků ve zbrojním průmyslu milovala podle statistik pana doktora Heydricha…“
Fotogalerie: - Defilé nejen vojenské techniky
„To je nesmysl, historický nesmysl,“ byl slyšet silný hlas ženy z davu.
Valenta oponoval: „To není historický nesmysl! Také byly statisíce lidí, které přicházely na demonstrace, na podporování toho, že jim Heydrich dal práci, boty…“
„Byli tam nahnáni!“ zazněl křik z lidu
„Nebyli tam nahnáni. Ne všichni. Bohužel,“ konstatoval smutně Čechoameričan, krajan Valenta.
Jindrák poté připomněl, že si Německo prošlo hlubokou změnou, dokázalo se denacifikovat. Problém tam ale podle něj pořád trvá.
„Rozumí tomu paní kancléřka Merkelová, která je narozena ve východním Německu, v Praze byla na stáži, a přesto se v květnu dopustí naprosto nevhodných výrazů, že není morální ani jiné opodstatnění vyhnání Němců?“ tázala se další žena z auditoria za potlesku přítomných. „Tedy naprostá neznalost historie. Měla by vrátit školné!“ Neodpustila si škodolibou poznámku tazatelka.
Psali jsme:
Nesuverénní Německo
Jindrák na to reagoval slovy: „Ono Německo není plně suverénní země. Do dneška je okupované území. Pobyt amerických vojsk je na základě Postupimské dohody. Britové s Francouzi z této země odešli tuším v letech 2007 a 2009. Pro Němce začal být 8. květen Dnem osvobození až od roku 1986. Do roku tuším 2010, 2011 byl pan Stauffenberg zrádcem. On jako vysoký důstojník Wehrmachtu zradil svého vůdce. Pro Němce nebyl hrdinou, který se pokusil o atentát na Hitlera,“ vysvětloval Jindrák a přidal jednu pikantérii: „Mimochodem, málo se ví, že to nebylo protinacistické povstání proti Hitlerovi, ale oni potřebovali zachránit svoje majetky ve východním Prusku, jak postupovala Rudá armáda. A to nebyly nějaké malé statky, to bylo 50 až 60 tisíc hektarů!“
„Paní Merkelová nedělá zásadně nic, co by neměla promyšlené,“ vrátil se k německé kancléřce Jindrák. „Ona moc dobře zná historii, ví, že tu byla Postupimská dohoda. Je to politika pokusných balónků a čeká se, jaká bude reakce. To není jenom věc paní Merkelové, ale všech spolkových kancléřů. Když jsme v roce 1989 sjednávali česko-německou deklaraci, tak Němci ústy státního tajemníka na ministerstvu zahraničí, pana Hartmanna, zpochybnili Postupimskou dohodu a její závazky. My jsme se obraceli na spojence s žádostí o to, aby potvrdili její závaznost. Všichni včetně Spojených států to v roce 1996 udělali.“
Říká se také, že vedení Německa ví, že je odposlouchávané – to svědčí o tom, že to ještě není suverénní země „Vazalská země, když toto museli podepsat!“ zazněl křik z publika. „Podle Postupimi Německo stále nemá ústavu, což se odvíjí z regulí, které byly dány na této konferenci,“ poznamenal ještě Jindrák.
Být „Ossis“ se stále nenosí aneb cejch lidí z NDR
„Oni politici, kteří pocházejí z bývalé NDR, se k tomu moc nehlásí,“ vysvětloval dále Jindrák. „Merkelová se narodila v Hamburku, její otec jako evangelický farář emigroval, dobrovolně přešel ze západní do východní okupační zóny, aby šířil evangelium. Nakonec skončili na severu od Berlína, kde byla největší základna sovětských jaderných zbraní. A on tam dělal evangelického faráře. Ona tedy je kancléřem všech Němců, západních i východních.“
A pak mnohé šokoval: „Když si vzpomenu na Lipskou univerzitu, která je nejstarší v Německu, tak se tam po roce 1990 dělaly čistky a poslali tam ne druhou, ale třetí ligu ze sárských univerzit dělat děkany, rektory, profesory těm, jak říkali, ideologicky infikovaným profesorům a docentům třeba archeologie, kteří neměli s politikou nic společného. Takže se s tím těžko srovnávali, a dodnes tato situace trvá. Je to v národě potlačené. Němci jsou takoví, že si veřejně stěžovat nebudou, ale pak vypukne třeba Chemnitz, kam jdou projevovat názor.“
Fotogalerie: - Ceremoniál na Vítkově
„Při událostech v Chemnitzu v první řadě stály nějaké ty vyholené lebky, ale druhá, třetí řada, tam byli padesátníci, maminky od rodin, kteří přišli protestovat. V Berlíně jsem jednal s šesti představiteli ministerstva zahraničí, kancléřství, úřadu prezidenta, na úrovni náměstků, vrchních ředitelů a víte kolik z těch šesti lidí mého věku pocházelo z bývalého NDR? Ani jeden! To byli všechno úředníci ze západu, kteří měli školy v Heidelbergu, Mnichově, ale nikdo z nových spolkových zemí. Ta země je podle mého soudu pořád rozdělená,“ upozornil na problematiku „západních“ a „východních“, takzvaných „Ossis“ Němců Rudolf Jindrák.
Kohl se s Havlem nemazlil
Dokázali jsme po roce 1989 zacházet s novými spolkovými zeměmi? „Přiznám se, že jsem se cítil v těch nových spolkových zemích, když tam to auditorium sedělo a já jsem tam něco říkal o transformaci ČR, že mně ti lidé rozuměli daleko více než ti na Západě. Pamatuji, že když jsem mluvil s prvním saským premiérem, tak mi potvrdil, že oni záměrně blokovali kontakty na Východ. Prostě chtěli, aby se ti východní Němci obrátili na západní část Německa. Na druhou stranu se jim to nepodařilo,“ konstatoval suše Jindrák.
Pak ještě upozornil na „neblahou roli Helmuta Kohla, který po naší sametové revoluci hájil určité zájmy v Německu. „Čekalo se na rozdělení Československa, čekalo se, že bude slabší, v některých věcech daleko vstřícnější. S Václavem Havlem také nezacházeli úplně hezky. Nová česko-německá smlouva vznikala i za neblahého vlivu některých zemských a spolkových politiků.“ A do protikladu dal vzpomínku na pikantérii: „Jeden český poslanec, který už nyní není v Poslanecké sněmovně, když jsme seděli v Bundestagu, tak se zasnil a říkal německým partnerům: ‚Mám takový sen, aby se Česká republika jednou stala sedmnáctou spolkovou zemí Spolkové republiky Německa‘.“
Při vzpomínce na historii je třeba si uvědomit, že „v Československu německá menšina nechtěla být součástí společného státu a poté to vyvrcholilo ve čtyřicátých letech“.
Trump a Zeman
V další části diskuse pak Čechoameričan, profesor Valenta uvedl: „Náš prezident (míněn Donald Trump – pozn. autora) je o Miloši Zemanovi velmi dobře informován, ale česká společnost je rozdělena. Co se týká našeho i amerického prezidenta. Je těžko očekávat, že jej dostaneme sem. Když máme takovou patriotku,“ uvedl pohrdavě, „Albrightovou, když píše knihy o něm jako o fašistovi. Kdekoliv Trump někam jede, tak jsou nějací Češi, kteří jej nazývají blbečkem. Trump není fundovaný geopolitik, má mnohé nepromyšlené, je jako Jelcin a není to člověk, který zná špeky jako diplomaté. Ale proč jej antagonizovat. Tady je otázkou záchrana zhroucení naší civilizace. Jsme prostě rozděleni. Je neuvěřitelné, že Poláci, Maďaři to chápou, že jde o civilizační boj, a Zeman to chápe také. Tito lidé by měli být podporovaní a padnout si do rukou. Než se něco stane, než náš americký prezident bude třeba zraněn…?“ Uvedl spiklenecky a tajuplně v předtuše nepěkných událostí.
Fotogalerie: - Roma Pride 2018
Německo jako jaderná vojenská velmoc
„Německo jako i další státy jsou tlačeny, aby vydávaly čtyři, pět nebo šest procent HDP na zbrojení, jak na nás křičel pan prezident nyní zas v Bruselu před pár měsíci,“ uvedl dále Jindrák. „Německá současná dvě procenta HDP je téměř 90 miliard euro. Rusové vydávají kokem 60 miliard dolarů. Vezměte si, že Německo se vyzbrojí. Jsme na to připraveni, že bude jako nejsilnější vojenská síla v Evropě garantovat naši bezpečnost? Je na to připravena Francie, Nizozemí, Česká republika, Polsko? Já myslím, že ne. To bude zásadní problém. Tady se tlačí Německo, aby se vyzbrojovalo. Pak se otevře debata s Němci – dostanete jaderné zbraně – ano, či ne? Mají je tam umístěné, ale nejsou v jejich rukách, nemají to tlačítko, co má pan Trump. Paní Merkelová zatím ještě nemá ten kufřík. Takže otevřeme debatu, zda mají mít jaderné zbraně Poláci. A Poláci se k tomu přihlásí velmi rychle, a pokud bude zřízena americká základna na území Polska, to jsou problémy…“ prognózoval šéf hradního odboru.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
