Bezpečnostní analytik Schneider na seznamu Chovancova „ministerstva pravdy“? Petr Žantovský prozrazuje, s jakou dezinformací se prý opět vytasil redaktor od Bakaly

19. 8. 2017 11:22

TÝDEN V MÉDIÍCH Politické elity slepě věří v cenzuru provozovanou mechanickým zablokováním přístupu k informacím, jak s tím začaly vyhledávače typu Googlu, protože nechápou, že cenzura je největší překážka demokracii. Petr Žantovský v té souvislosti vypráví příběh nezveřejněného článku, který se týkal režimu nepohodlného bezpečnostního analytika Jana Schneidera. Zamýšlí se také nad tím, zda politikům vadí názor člověka, který se zúčastňuje aktivit na podporu míru a proti válce, proto, že jsou momentálně u koryta, do něhož jsou podle jeho slov sypána chutná sousta.

Bezpečnostní analytik Schneider na seznamu Chovancova „ministerstva pravdy“? Petr Žantovský prozrazuje, s jakou dezinformací se prý opět vytasil redaktor od Bakaly
Foto: Hans Štembera
Popisek: Petr Žantovský

Pravidelný přehled mediálních zajímavostí uplynulého týdnu se tentokrát všemi příspěvky bude nějak týkat cenzury a nového kádrování v rámci studené války, která začíná nabírat na obrátkách. „Politický záměr omezovat a nějakým způsobem cenzurovat svobodnou výměnu informací v rámci naší země i celosvětově existuje. Je to politicky daný zájem, který má své zasazení právě v této studené válce, jež probíhá mezi NATO a Ruskem, respektive Čínou a dalšími mimo NATO stojícími subjekty, co mají nějaký vliv na důležité události. Po rychle odvolaném nedávném pokusu Seznamu došlo k podstatně výraznějšímu zásahu, a to ve společnosti Google a ve Facebooku. V minulých dnech implementovaly nový algoritmus vyhledávání na svých stránkách a v něm zadaly restriktivní opatření, které při vyhledávání dopředu filtruje nežádoucí stránky a nežádoucí informace,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Pro stránky WikiLeaks to znamenalo pokles návštěvnosti kolem třiceti procent, u portálu Democracy Now! šlo zhruba o pokles 36  procent. „V případě portálu World Socialist Web Site, který byl u Googlu asi ve zvláštní nemilosti, se to dotklo až 70 procent návštěvnosti. I když lidé chodí na některé portály přímo bez prostředníka, jímž může být třeba Seznam, Google nebo jiné vyhledávače, tak mnozí na ně klikají v rámci své přítomnosti na vyhledávači. A jestliže vyhledávač najde zvolené slovo a poskytne určitý počet informací nebo odkazů, tak pracujete s těmi, které vám poskytne. Vyhledávač se v tu chvíli stává úžasným cenzorem a gatekeeperem, hlídačem brány, propouštěčem. Mně to trošku připomíná Kafkovu metaforickou povídku Před zákonem, která spočívá v tom, že člověk přijde ke dveřím zákona a říká, že chce pustit dovnitř a dobrat se zákona,“ poznamenává mediální analytik.

Boj s americkým broukem vystřídal boj s hnusnými dezinformacemi

Problém je v tom, že před dveřmi do zákona stojí hlídač a říká mu, že ho tam nemůže pustit. Protože brána k zákonu je jako vždy otevřena a dveřník ustoupí stranou, shýbne se muž, aby se podíval bránou dovnitř. Když to dveřník zpozoruje, zasměje se a řekne: „Jestliže tě to tak láká, zkus tam vejít přes můj zákaz. Ale pamatuj si: Já jsem mocný. A jsem jen nejnižší dveřník. Sál za sálem však stojí dveřníci, jeden mocnější než druhý. Už na třetího z nich se ani já nemohu podívat.“ Jde tedy o systém gatekeepers, hlídačů bran. „Ten člověk léta sedí u bran zákona a snaží se toho hlídače přesvědčit, aby ho pustil dovnitř, protože je to jeho svaté právo. Časem zestárne, a když umírá, tak ten hlídač na něj ještě volá: ´Tudy nemohl být nikdo jiný vpuštěn, neboť tento vchod byl určen jen pro tebe. Teď půjdu a zavřu ho.´ Tak to je taková metafora, která mě napadla, když jsem si četl o tom Googlu,“ přiznává Petr Žantovský.

Google a jiné vyhledávače podle něj naprosto suverénním způsobem zneužívají své ne snad monopolní, ale zcela určitě dramaticky převažující postavení na trhu k politické cenzuře. „Jsou to od nich stále tytéž fráze, které někde někdo vyprodukoval, nevím, jestli v Langley nebo v jiné podobné organizaci, ale jsou to ty falešné zprávy, konspirační teorie, dezinformace, propaganda. Z historie mi to připomíná amerického brouka, který se zasloužil o naši neúrodu a sucho v roce 1947. Tehdy jsme bojovali proti americkému broukovi, teď bojujeme proti hnusným dezinformacím odněkud, které mají uškodit naší úžasné západní civilizaci. Já si myslím, že civilizace není ani východní, ani západní. Civilizace buď je, nebo není. Buď to je civilizovaný svět, nebo to není civilizovaný svět,“ upozorňuje mediální odborník.

Slepá víra politických elit v cenzuru zablokováním přístupu k informacím

Má pocit, že jsme z půdorysu civilizace, na němž bychom se měli pohybovat, vykročili hodně daleko. „A teď neříkám ani na východ, ani na západ, neurčuji světovou stranu. Jen říkám, že jsme vykročili pryč od té civilizace, protože to, co teď začali praktikovat hlídači našich informačních kanálů, například tedy Google, je něco tak anticivilizačního. Civilizace přece spočívá na tom, že máte dostatek informací, abyste se mohl dostatečně kvalitně a kvalifikovaně rozhodovat. Většinou, když informace nemáte, se nemůžete kvalifikovaně rozhodovat. A to je půda nikoli pro civilizovanou a demokratickou společnost, ale pro diktaturu a nějakou oligarchii, monarchii, prostě systém založený na vládě silného jedince, skupiny či elity. A rozhodně ne na vůli lidí. Je to zcela proticivilizační a je to také zcela protismyslné, protože lidé si ty informace najdou,“ nepochybuje Petr Žantovský.

Představu, že v digitálním světě zavřeme jedny dveře a vedle nich jak v Kafkovi už nebudou žádné jiné, považuje za směšnou. „Potud platil Kafka, teď už neplatí. Kafka je analogová metafora, tohle je digitální svět a jakékoli dveře vedle Googlu se otevřou. Ano, mají sílu, když někdo vybuduje vyhledávací technologii, jako má Google nebo někdo další, tak mohou uplatnit svoji finanční sílu a provozovatele koupit, nebo ho na trhu zničit. Ale informace si k lidem cestu nakonec najdou. A slepá důvěra současných politických elit v cenzuru provozovanou mechanickým zablokováním jedněch dveří k informacím je opravdu jen slepá víra. Jenom tím posilují nedůvěru ke stávajícímu systému. Čím je nedůvěra k civilizovanému systému masívnější, tím větší příležitost má systém necivilizovaný, ať už to je autokracie jednoho nebo druhého typu, nebo nacismus,“ poukazuje mediální analytik.

Tam, kde selže demokratický systém, je velký prostor pro totalitu

Tyto typy diktatury mají jediný, ale velice účinný argument. Pevnou pěst, kterou buší do stolu a slib, že na složité otázky poskytnou jednoduché odpovědi. „A poskytuje je. Protože jsou ty odpovědi srozumitelné, tak lidé za nimi jdou. Ale ne proto, že by byli hloupí, ale protože už nemají důvěru k tomu, v čem žili doteď, co si sami vybudovali, jaké zástupce vyslali do zákonodárných sborů a teď jsou jimi obelháváni a klamáni. Je to velice nebezpečné pro celý demokratický svět. Cenzura je největší překážka demokracii. To všichni vědí už odedávna, je to stará účinná zbraň a vždy účinkuje nakonec hlavně proti tomu, kdo ji zavedl, protože donutí lidi, aby si našli cestu k informačním zdrojům a k jiným věcem sami a jinudy. Tedy mimo tento systém. Tam, kde selže demokratický systém, je velký prostor pro totalitu. Dnes pro to největší krok dělají firmy typu Google,“ tvrdí Petr Žantovský.

Ing. Miloš Zeman

  • BPP
  • První přímo zvolený prezident ČR
  • prezident České republiky

Druhým příspěvkem nabízí příběh, který nebyl zveřejněn a týká se známého bezpečnostního analytika Jana Schneidera. Ten dostal tento týden mailem tuto otázku: „Jste si vědom, že jste řazen ministerstvem vnitra mezi vlivné české dezinformátory? Nacházíte se na jeho seznamu, k němuž jsme se dostali. Zároveň ale pro ministerstvo vnitra pracujete. Nejsou tedy vaše prohlášení a názory v rozporu s českou zahraniční a bezpečnostní politikou?“ Položil mu ji Lukáš Prchal z Aktuálně.cz. „Pana Prchala jsem v životě neviděl, nicméně už dvakrát se mi za něj pan šéfredaktor Aktuálně.cz musel omluvit a opravit jeho články, v nichž mě nazval stejně bez důkazů a stejně nesmyslně šiřitelem dezinformací či nepravdivých informací. Lukáš Prchal je zřejmě mladý člověk, který podobně jako pan Janda a další podlehl svůdné příležitosti mít pocit, že rozhoduje o osudech jiných,“ domnívá se mediální odborník.

Krevní skupina, která připomíná svazáky z padesátých let

Připomíná, že takových mladých lidí bylo v 50. letech na traktorech a v modrých košilích s nápisem ČSM hodně. „Byli to i lidé jako Pavel Kohout a další, kteří se za to postupně káli a omlouvali. Ale už bylo pozdě, protože ti visící už viseli na svých šibenicích. A ti sedící ve svých vězeních, v Jáchymovech a v Bytízech už seděli mimo jiné i díky těm budovatelským básním Pavlů Kohoutů a těm z traktorů. Tohle je stejná krevní skupina. Zhlédli se v tom, že budou rozhodovat o osudech jiných. Z piedestalu mládí a nezkušenosti, z toho, že nezažili ani minutu minulého režimu na vlastní kůži, jim tahle nevědomost dává přesvědčení o tom, že jsou oprávněni rozhodovat o dějinách, o tom, kdo jakou roli v dějinách hraje, kdo je náš, kdo cizí, kdo je proti nám, kdo s námi, kdo se drží našich pravd a kdo jim naopak oponuje a je tak naším nepřítelem. Tolik ke krevní skupině, jako je pan Prchal,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Když se tedy redaktor Aktuálně.cz Jana Schneidera mailem zeptal, jestli jeho dezinformační aktivita není v rozporu s českou zahraniční a bezpečnostní politikou, tak mu bezpečnostní analytik odpověděl: „Nikoli, právě naopak. Na československé a české bezpečnostní politice se podílím přes čtvrtstoletí a využívám k tomu celoživotních zkušeností, a nejen svých, a to i z dob, které jsou zvány totalitními. Tvrzení o existenci nějakého takového seznamu musí být buď fake, nebo subversivní pokus proti demokracii, což by vám měl napovědět rozum. Demokracie je z něčeho takového v principu vyloučena. Být pro své disentní stanovisko označován za dezinformátora a ještě hůře, na to jsem zvyklý už z totality. Budete-li mě citovat, tak prosím v úplnosti a beze změny.“

Redaktor z článku vycouval, prý naletěl dezinformaci

„Den nato jsem dostal informaci, kterou pan Prchal řekl panu Schneiderovi, a to, že žádný takový seznam, o němž psal, neexistuje, že to byla dezinformace týkající se jen některých jmen, jak posléze zjistil. Odpovědně prý usoudil, že dezinformace šířit nebude, takže žádný publikační výstup na Aktuálně.cz z toho nebyl. Ovšem odmítl sdělit, odkud tu dezinformaci o tom seznamu získal. Ovšem s ministerstvem vnitra prý to nemá nic společného, tvrdil redaktor Prchal. Myslím, že jsme v situaci, kdy se zahajují štvanice na jednotlivé lidi. Jan Schneider je vnímán jako člověk velmi nebezpečný, protože má velmi pohnutou a počestnou minulost. Počestnou v tom smyslu, že nikdy nesloužil žádnému režimu, ani tamtomu, ani žádnému jinému. A pohnutou v tom smyslu, že za ni platil tak, jak se obvykle platívalo za takovou poctivou pozici,“ připomíná Petr Žantovský.

Tím, že má za sebou „kariéru“ protest hudebníka z podzemních kapel, mimo jiné Plastic People, a člověka, který se podílel jednoznačně na protikomunistickém úsilí před rokem 1989, je i velice nebezpečný pro stávající režim. „Protože jeho názor, který je disentní, jak sám říká, tedy jiný, než je ten oficiální, nebezpečný proto, že zní z velmi věrohodných úst. Když by to říkal někdo, kdo byl po roce 1989 odstaven, tak ho jednoduše odmávnou: ´To je zneuznaný bolševik, který přišel o koryto, a teď se nám mstí, nám demokratům, nám stavitelům chrámu´. To je velmi triviální a primitivní taktika, kterou by byl každý takový kritik odmávnut. Je-li ale kritika směřována od lidí, jako je Schneider, tak má samozřejmě úplně jinou váhu a dá se s ní bojovat jiným způsobem, a to jedině silovým, což právě předvedl pan Prchal. A zřejmě lidé, kteří ho motivují a zásobují těmi informacemi,“ míní mediální analytik.

Když se politikům sype do koryt, vadí jim i odpor proti válce

Jde o stejný případ jako u spisovatelky Lenky Procházkové, která byla od prvního okamžiku existence Charty 77 její velice aktivní signatářkou. „Má za sebou minulost člověka, který s předchozím režimem neměl pranic společného, naopak proti němu vždy aktivně vystupovala. Ale když ji prezident Zeman navrhl před nedávnem do Rady ÚSTR, tak nebyla zvolena, protože senátorům vadila její současná názorová a publikační aktivita. Paní Procházková je člověk, který – když to shrnu – celý život, jak za komunismu, tak dnes, říká vlastně totéž. Lidé by se měli domlouvat, neměli by válčit, jak říkala Marie Terezie, že i průměrný mír je lepší než válka. To je filozofie nikoli snad pacifistická, jak by se dalo odmávnout, ale filozofie praktická. Filozofie, kterou držel Masaryk, kterou drželi humanisté dvacátého století,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Nejde o to hrát do karet jedněm či druhým, ale jde o to, aby se jedni i druzí chovali tak, aby ty ostatní kolem to nebolelo. „Aby na to nedopláceli nevinní, jak už tomu ve dvacátém století bylo tolikrát. Snad Lenka Procházková promine, že jsem tak shrnul svoji představu o její filozofii, ale myslím, že to zhruba tak cítí. A já to tak chápu z jejích aktivit a názorů. Ty jsou však něčím, co najednou vadí našim zákonodárcům. Proč jim ale vadí mírový názor? Proč jim vadí názor člověka, který se zúčastňuje aktivit na podporu míru, proti válce, proti studené válce, proti ideologické válce, proti názorové válce? Jenom proto, že jsou momentálně u koryta, do něhož jsou sypána chutná sousta z jiných mocensko-finančních zdrojů? No asi ano, já si to jinak neumím vysvětlit,“ přiznává mediální odborník.

Hloupý „ovčan“ může v EU jen poslouchat a táhnout na pastvu

Podobný příběh se odehrál s Karlem Srpem, dalším kandidátem prezidenta Miloše Zemana na člena ÚSTR. „S tím rozdílem, že paní Procházková jako celoživotní nekomunistka nebyla Senátem zvolena a Karel Srp byl označen za nevolitelného, protože několik měsíců kolem obrodného procesu v roce 1968 byl patrně členem strany. On tvrdí, že si na to nevzpomíná, nicméně i kdyby to tak bylo, tak je to úplně jedno, protože v zákonodárných sborech dnes máme podle mého názoru takových 30 až 40 procent bývalých členů KSČ a také rozhodují v různých stranách. Často vzpomínám, jak Martin Kocourek, bývalý ministr za ODS, se hádal s kýmsi, kdo mu vyčítal komunistickou minulost spolustraníka Vlastimila Tlustého. Kocourek tehdy jako bonmot říkal: ´Víte, naši komunisté jsou lepší než vaši komunisté´. Vždy si na to vzpomenu, protože to sice je bonmot, ale je to pravda,“ myslí si Petr Žantovský.

Poukazuje na skutečnost, že v této zemi byly před rokem 1989 dva miliony komunistů. „Lidi přece nejde vygumovat. A to mluvíme o osmdesátém devátém, před rokem 1968 to bylo možná ještě vyšší číslo, protože byl celkově vyšší souhlas s režimem, který se v šedesátých letech pokoušel o jakousi obnovu, o to být demokratičtější. Koneckonců v pondělí máme výročí 21. srpna, média jistě nabídnou různé dokumenty, tak je dobré si poslechnout, co ti lidé říkali. Nechtěli kapitalismus, chtěli socialismus s lidskou tváří. Byli navyklí na to, že v zemi je cosi, čemu říkali socialismus. Můžeme si říct, že je to eufemismus, že tu nebyl žádný socialismus, že to byl direktivní byrokratický systém. Něco jako dnešní Evropská unie, někde se rozhoduje a ty malý, hloupý občane, nebo jak se říká ´ovčane´, hezky poslouchej a táhni na pastvu, dokud ti dáváme. Tak si můžeme interpretovat tehdejší situaci ve zpětném zrcátku,“ podotýká mediální analytik.

Do KSČ vstoupili pod vlivem okupace, po vyhození už za to jen pykali

V šedesátém osmém roce byli lidé opravdu zklamáni tím, že jejich vlastní osvoboditelé z pětačtyřicátého na ně poslali tanky, ačkoli oni přece nechtěli nic jiného než budovat lepší socialismus. „Stále dokola se odehrává stejný boj a ty lidi nemůžete vymazat z historie. Hned po okupaci existovala akce, kdy komunistická strana vyzvala občany, aby vstupovali masově do KSČ, protože tím, že jich bude víc, bude možné čelit hrozbě totalitarismu z Moskvy. Tehdy do ní vstoupila strašná spousta lidí jenom pod vlivem emocí z bouřlivého roku 1968, respektive toho okupačního aktu. Postupně z ní byli vyhozeni a celý život za to pykají. Tyto lidi bude nějaký bývalý svazák, svazačka nebo bývalý kandidát strany, který je dnes v Senátu, kádrovat za to, že čtyři, pět měsíců byli z naivity, z lehkomyslnosti, z důvěry vůči ideji, kterou tady prezentovali ti Dubčekové, členy strany,“ kritizuje Petr Žantovský.

Vždyť jejím členem byla epizodně nejen nynější hlava státu, ale téměř celé desetiletí Petr Pithart, jenž se po roce 1989 stal nejdříve předsedou české vlády, později předsedou Senátu a ještě dnes ho mnozí včetně veřejnoprávních médií berou za autoritu, jejíž názory je třeba respektovat. „Většina našich významných politiků kromě Václava Klause a Václava Havla byla v komunistické straně. Myslím polistopadové dominantní politiky, ne ty přicmrdálky, co tam jsou dnes, ti nejsou zajímaví. Koneckonců i pan Kalousek byl členem lidové strany za komunismu, a to byla strana Národní fronty, která plnila rozkazy KSČ. Takže o čem si to povídáme? Koho, jak a proč tu kádrujeme? Slyšel jsem z úst pana senátora Jeništy, který asi v KSČ nebyl vzhledem ke svému věku, ale mohl být velmi dobře členem jakéhokoli výboru SSM na své fakultě, kde studoval za komunismu, jak říká zcela vážně v televizi, že Karel Srp je nevolitelný, protože byl v KSČ, a tak nemůže být členem dozorčího orgánu nad úřadem, který zkoumá mimo jiné zločiny komunismu,“ pozastavuje se mediální odborník.

Je nepředstavitelné, že demokracie likviduje sama sebe na všech frontách

Připadá si, jako by spadl z Marsu, když chce kádrovat člen Senátu, který je zčásti obsazen bývalými komunisty. „A to se netýká jen Srpa nebo Procházkové, prostě principiálně. Proč by vůbec měl kádrovat, vynášet jediné slovo nějakého mravního soudu nad ostatními? Kde na to bere právo? Tím právem je jeho mandát, jeho zvolení a jeho senátorský plat? Nebo kde na to berou ti lidé právo? Jsem tím znechucen. To je další způsob, jakým si demokracie podřezává větev sama pod sebou. Další způsob, jak zadělává na větší porci nedůvěry občanů vůči sobě samé. Dělají z nás hloupé ovce, když nám nějaký poměrně mladý senátor vysvětluje, že nemůže podpořit člověka, který za komunismu za protikomunistickou činnost seděl ve vězení, byl velice pronásledován a vykonal pro protikomunistickou aktivitu tolik, o čem se panu senátorovi nikdy ani nezdálo, natož aby byl schopen něčeho takového,“ míní Petr Žantovský.

Uznává, že když senátor za STAN Luděk Jeništa nebyl té zkoušce nikdy vystaven, tak nemůžeme vědět, jestli by se dokázal zachovat tak statečně jako Karel Srp. „Ale on ho chce kádrovat. To si opravdu myslí, že všichni občané jsou hlupáci? Asi ano, ale pak tedy nevím, k čemu Senát máme. Ale to bychom se pak museli bavit i o tom, k čemu máme Poslaneckou sněmovnu. Parlament je základ demokracie. Jakmile vůbec vyslovíte myšlenku, že Parlament nepotřebujeme, tak likvidujete demokracii, a toho já jsem velice dalek. Jenom je potřeba se zamýšlet nad tím, jaký Parlament je, jak vzniká, koho do něj posíláme. Ale to už je otázka pro každého voliče, nejdříve už nyní v říjnu. Nikoho k ničemu nenavádím, ani neponoukám, nevyjadřuji se k tomu, nevyjadřuji své sympatie ani antipatie, nikdy to dělat nebudu. Ale je pro mě absolutně nepředstavitelné, jakým způsobem demokracie likviduje sama sebe na všech frontách,“ uzavírá mediální analytik.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Jiří Hroník

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Zrůdnost. Brusel vás bude šikanovat a trestat za to, že nechcete platit za chybu Merkelové a přijmout migranty. Přítel Donalda Trumpa a Mr. Brexit takto varoval Čechy

11:35 Zrůdnost. Brusel vás bude šikanovat a trestat za to, že nechcete platit za chybu Merkelové a přijmout migranty. Přítel Donalda Trumpa a Mr. Brexit takto varoval Čechy

REPORTÁŽ Předák britské euroskeptické strany UKIP a šéf euroskeptické frakce v europarlamentu Nigel …