Od 11. 1. vysílá Česká televize detektivní seriál Hlava medúzy s Jitkou Čvančarovou v hlavní roli. Jedná se o režisérský počin režiséra Filipa Renče, scénář napsal Petr Hudský. „Vybrali jsme si podobu Medúzy jako symbol našich kriminálních příběhů. Co jeden jedovatý had v její hlavě, to jeden příběh, jeden zločin, jedno zlo,“ zdůvodnil režisér název a doplnil: „Je pro nás velkou výzvou přijít v dnešní bohaté produkci detektivek a kriminálek s originálním realizačním řešením. Jednotlivé příběhy jsou tedy kombinací skutečných kriminálních případů a fikce autorů. Co se týká stylu vyprávění i hudební dramaturgie, rád bych obnovil atmosféru českých kriminálek ze šedesátých let. Jednoduchá, výrazná hudba, napětí, účelné dialogy, tajemná atmosféra a minimální barevnost obrazu.“
Ovšem filmovému kritikovi Kamilu Filovi seriál nepřipadá jako návrat do 60. let, ale do 90. let. „Připadal jsem si, jako když znovu sleduji detektiva Martina Tomsu z 90. let s Markem Vašutem. To je ten podobný typ toho prokletého brněnského kriminálního seriálu, který je hrozně postmoderně podivný a nedává tam nic smysl. A hlavně je to hrozně laciné a srandovní,“ shrnul svůj pocit kritik. „Ten seriál nerespektuje žádné běžné postupy policejní práce tak, jak to respektují některé dnešní západní seriály,“ tvrdí Fila a dodává, že Filip Renč je dobrý řemeslník, který by dokázal točit i lépe, ale dle kritika mu nezáleží na tom, co točí. „Prostě něco mu dají, on to natočí, nezajímá ho, jestli to má nějakou věrohodnost nebo logiku. A má to, že tomu dodá nějakou atmosféru, ale ta prostě bez toho příběhu nefunguje,“ řekl.
A pak se Fila pustil do českých diváků. „Vlastně to vypadá, že to je i něco, co Česká televize chce. Na jednu stranu – lidé v České televizi, kteří o tom rozhodují, říkají, že by rádi dělali kvalitní tvorbu, všechny ty severské seriály, True Detective (Temný případ – seriál HBO), já nevím, co všechno. Ale zároveň chtějí mít nějaký typ produkce, na který se dívá starší publikum, které zásadně nechce, aby to bylo profesionální, realistické, atmosférické, hutné, dynamické. Prostě chtějí, aby to bylo co nejjednodušší, vlastně do určité míry hloupoučké. A tím pádem nad tím mohli mít navrch. Dokonce když to má nějakou technickou kvalitu, tak to odmítají, připadá jim to cizí, divné, západní, nepříjemný, vyžadující nějakou pozornost.“
Dle Fily zkrátka Hlava Medúzy splňuje nároky té nejméně náročné divácké skupiny. „Bohužel ti ostatní diváci se tomu můžou jenom smát, protože to se opravdu nedá vydržet na to koukat a myslím, že ten druhý díl bude, kdy to zapíchne většina z nás a dívat se na to prostě nebudou,“ předpověděl kritik.
Fotogalerie: - Komorní Palach
Za to, co řekl o starším publiku se pro změnu do kritika pustila mediální analytička Irena Ryšánková. Ani ji Hlava Medúzy neohromila. „Ale tak to prostě je, veřejná služba je taková, i Hlava Medúzy má své diváky. Stejně jako Božena Němcová, stejně jako Daniel Stach,“ mínila a dodala, že krimiseriál odehrávající se v Brně není a ani nemůže být výkřikem novátorství.
Ale opřela se do Filova „pohrdání“ starší generací. „Protože starší divák (ať už je to v očích Kamila Fily kdokoliv) je přece poněkud dementní jedinec nejlépe o třech obecných, schopen vstřebat jen prostinký děj, tlachající o masti z lékárny, kupujcí sekačku ve slevě a permanentně se nechávající napálit podvodníky,“ shrnula ironicky kritikovy závěry.
Dle Ryšánkové to není nepodobné rétorice padesátých let minulého století: „Kdy všechno a všechny staré museli nahradit ti mladí, a to revoluční.“ Doplnila, že se jedná o diskriminaci podle věku: „Když se kdokoliv dotkne rovnoprávnosti žen či lidí jakkoliv se odlišujících, je oheň na střeše. A je to dobře, jakkoliv se reakce mohou leckdy zdát přehnané. Ale jakmile jde o někoho, komu je přes těch příslovečných třicet, urážení a předsudky najednou nevadí? Starší přece volí ty nesprávné strany a lidi, starší jsou hloupí, starší nejsou schopni uchopit složitější děj. Jak k tomu přijdou starší vzdělaní, kteří mají leccos za sebou, nefňukají a umí se o sebe postarat? Nijak, jsou jen jakýmsi zástupným cílem pro ty, kteří se bojí zformulovat své výhrady, aniž by se uchylovali k pitomým egoistickým klišé.“ Dodejme, že Fila je držitelem feministického ocenění Genderman roku.
I sám Fila po „reakcích na sociálních sítích“ nakonec uznal, že jeho formulace nebyla šťastná. Prý chtěl říci něco jiného. „Ve videorecenzi říkám hypotézu, že mnohé české seriály jsou špatné snad i schválně, protože v ČT kalkulují s diváckou skupinou 50+ jako těmi, kteří nechtějí nic moderního, dynamického, komplikovaného a vlastně ani realistického nebo technicky hodně profi zpracovaného, protože tím pak seriál přichází o kvalitu českosti,“ upřesňuje Fila.
„Tato hypotéza není úplně vycucaná z prstu, za poslední roky takhle se mnou mluvily možná i desítky tvůrců. Platí to nejen pro ČT, ale i NOVU a Primu. Cokoli, co je moc atmosférické, hutné, rychlé, nebo naopak hloubavější a komplikovanější na pozornost, se vyhodnocuje jako ‚netelevizní‘. Určitý druh lacinosti, nekvality, blbosti nebo totální polopatičnosti se naopak považuje za něco, co chce většina televizního publika, a to z velké části tvoří práce cílovka 50+,“ obhajuje svá slova.
Urážet starší nechtěl, naopak ČT je dle Fily ta, která touto strategií uráží starší diváky, protože ke skupině starších padesáti let přistupuje, jako by jim bylo přes sedmdesát a stále panovala 90. léta, když neexistovaly alternativy. „Dnešní padesátníci nejsou většinově vyznavači dechovky, Chalupářů a Nemocnice na kraji města, vyrostli na zahraničních filmech 80. a 90. let, jejich vkus určoval spíš Spielberg a Tarantino, mnozí navíc byli první z těch, co měli předplacené HBO. Nepochybuju o tom, že jsou to právě dnešní důchodci, kteří za minulého režimu v 90. letech tvořili hlavní návštěvníky filmových klubů. To, že jim ČT cpe stále normalizační zábavu 70. a 80. let a tvoří díla, která na základě jejich formy (nikoli námětů) můžeme označit za neonormalizační, je součástí zdejší kulturní krize,“ hodnotí kritik.
Ovšem problém je podle něj hlubší. ČT se prý bojí ztráty svého věrného, koncesionářského jádra a že ve Sněmovně dojde k hlasování o koncesionářských poplatcích. „Sledovanost zpravodajství, které osobně pokládám za nejprofesionálnější v této zemi (spolu s Českým rozhlasem) je sice dobrá, ale zároveň neustále vyvolává negativní reakce vládních i opozičních politiků,“ objasňuje kritik a dodává, že křehkou rovnováhu může vychýlit skoro cokoliv. „Mnoho diváků nechává ČT na pokoji, protože jim přináší ukonejšení v podobě neonormalizační či devadesátkové formy vyprávění příběhů či způsobu herectví,“ tvrdí.
Ovšem ČT si dle něho za situaci může sama, protože si diváky tak vychovala. Šanci změnit kurz měla dle kritika tak před 10–15 lety, nyní není náhlá změna kurzu možná.
„Kdykoli budete váhat, proč jsou mnohé české televizní seriály blbé, můžete počítat s těmito faktory:
1. Jde o konejšení publika, které je jinak rozrušeno televizními zprávami
2. Jde o vítězství kvantity nad kvalitou, kdy na sebe české televize (myšleno všechny) uvrhly kletbu, že ‚český divák má rád domácí televizní tvorbu‘, a proto jí děláme procentuálně mnohem víc než většina zemí na světě včetně onoho vzývaného Dánska,“ upozorňuje Kamil Fila. Podle něho z této pasti není úniku. „Možná ale právě zjevení Hlavy medúzy a téměř jednomyslně negativní reakce na ni znamenají, že už toho má většina lidí dost, bez hledu na věk a cílovou skupinu, do níž ji někdo chce cpát,“ zakončuje optimisticky.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: kas
