Kterého intelektuála máte nejraději? (Obnovené hlasování, spuštěno 19.4.)Anketa
Česko-německý spisovatel a žurnalista Tomáš Krystlík, autor článků a esejí zaměřených na otázky československých dějin, česko-německých vztahů a vysídlení německého obyvatelstva ze Sudet po druhé světové válce, se pro ParlamentníListy.cz vyjádřil k výrokům režiséra Petra Zelenky. Ten v interview pro DVTV s moderátorkou Danielou Drtinovou o svém novém filmu Ztraceni v Mnichově mimo jiné prohlásil, že Mnichov nebyl tragédií a diplomaticky to bylo velké vítězství. Kdybychom to prý dokázali pochopit tím tvůrčím diplomatickým způsobem, tak bychom se z něj mohli radovat dodnes. „Nebyl to jediný jeho výrok odporující českým bludům o vlastní historii, padly i další,“ upozorňuje pro ParlamentníListy.cz Tomáš Krystlík.
Na úvod se věnuje Zelenkovu tvrzení, že Beneš za zády československého vyslance ve Francii jednal s Francouzi o možnosti odstoupit československé pohraničí Německu již v květnu 1938. „Ano, navrhl tajně Francii a Velké Británii přes svého zvláštního vyslance, ministra Nečase, odstoupit část pohraničí Německu s tím, že by k nim Československo přidalo i Němce z vnitrozemí, ale až v polovině září 1938. Beneš dobře věděl, že Američané a Britové souhlasili na mírové konferenci po první světové válce v Paříži s meziválečným územním rozsahem českých zemí teprve tehdy, až svůj požadavek přeformuloval na ‚dočasné zachování historických hranic‘ českých zemí. Nyní toho hodlal využít a zbavit se částí území. Představoval si, že Francie a Velká Británie přijmou onen plán za svůj a vnutí ho Německu,“ vysvětluje Tomáš Krystlík.
Čeští historici pomíjejí, že vojáci své bojové pozice opouštěli s úlevou
Podle režiséra Zelenky prezidentu Benešovi záleželo na tom, aby Československo tenkrát neprohrálo válku po boku Německa a aby se nepřipojilo k Německu. „Válka v roce 1938 hrozila, ale pouze lokální československo-německá; evropská nebo světová byla v nedohlednu, protože Francie tehdy již několik let signalizovala, že na pomoc nepřijde. Evropský konflikt, kde by se ČSR ocitla ve ‚válce po boku Německa‘, byl v té době nonsens. Nicméně ‚připojení ČSR k Německu‘ představovalo v té době jedno z netradičních řešení, jak čelit tlaku všech sousedů ČSR s výjimkou Rumunska na odstoupení území: buď se spojit do federace s Německem a nedat nic Polákům a Maďarům, nebo se spojit do federace s Polskem a Maďarskem a nedat nic Německu,“ přibližuje Tomáš Krystlík tehdejší možnosti řešení.
Psali jsme:
Zelenkova slova, že prezident Beneš národu hluboce nedůvěřoval a myslel si, že není na takové úrovni, aby dokázal jeho diplomatické blufování pochopit, spisovatel nerozporuje. „Ano, to si mohl myslet, ale ještě zhoubnější bylo Benešovo přesvědčení, že v politice platí zákony stejné jako v přírodních vědách, to jest, když A a současně B, tak C. Ale to byl Benešův fatální omyl,“ myslí si Tomáš Krystlík a režisérovi dává za pravdu i v jeho tvrzení, že se v osmatřicátém nikdo proti Německu bránit nechtěl. „Ano, je to doloženo svědectvími, která čeští historikové pomíjejí, že vojáci demobilizujíce s úlevou opouštěli své bojové pozice a pevnosti,“ říká pro ParlamentníListy.cz Tomáš Krystlík.
Občanská válka přes přítomnost tří milionů Němců Československu nehrozila
Naopak zcela odmítá režisérův výklad, že by hrozila při ozbrojeném střetu s Německem občanská válka, protože tehdy u nás žily více než tři miliony Němců. „Nehrozila. Osmdesát procent Němců českých zemí uposlechlo mobilizačního rozkazu. Navíc – dokonce i podle svědectví Huberta Ripky, pozdějšího němcožrouta, v jeho knize Munich: Before and After – většina z nich do poslední chvíle doufala v nějakou formu autonomie v rámci Československa. Kniha byla neprodejná, z pochopitelných důvodů do češtiny přeložena nebyla a ještě za války ji kradli z britských veřejných knihoven lidé Františka Moravce, aby si ji nemohl nikdo přečíst,“ připomíná spisovatel.
S Petrem Zelenkou se neshodne ani v tom, že Parlament v tehdejším Československu byl v podstatě proněmecký, takže by možná i odhlasoval odevzdání Sudet nebo připojení k Německu. „To není pravděpodobné, protože zástupci národnostních menšin v něm byli svými kolegy ze státotvorného národa po celou dobu existence Československa hladce přehlasováváni. I to bylo příčinou rozpadu Československé republiky. A české politické strany byly s výjimkou KSČ agresivně nacionalistické, tedy proti odstoupení posvátného českého území,“ konstatuje Tomáš Krystlík.
Je třeba poděkovat Mussolinimu, že u nás nedošlo k velkým ztrátám na životech
A vrací se ke klíčovému vyjádření Petra Zelenky: „Mnichov skutečně nebyl tragédií a diplomaticky to bylo velké vítězství. Kdybychom ho dokázali pochopit tím tvůrčím diplomatickým způsobem, tak bychom se z něj mohli radovat dodnes“. Toto prohlášení režisér nového filmu Ztraceni v Mnichově pronesl v interview pro DVTV. „Tím, že se konala, zabránila Mnichovská konference vojenskému rozbití Československa a velkým ztrátám na životech. Za to je nutné poděkovat Benitu Mussolinimu, který se z titulu Itálie coby mocnosti Společnosti národů do věci ve smyslu jejích stanov vložil,“ upozorňuje historik.
Závěrem se zamýšlí nad tím, jak bude páně Zelenkův režisérský počin přijat českými diváky. „Zejména ona část filmu, která se přímo zabývá okolnostmi kolem Mnichovské konference. Kdo si podržel v paměti český národní blud, že nás mocnosti v Mnichově zradily, bude přinejmenším v rozpacích, národovci budou zuřit. Je třeba zdůraznit, že Francie s Velkou Británií nezradily, protože odstoupení okresů s více než padesáti procenty německého obyvatelstva odsouhlasila sama československá vláda již týden předtím, 21. září 1938,“ poukazuje Tomáš Krystlík.
Blud o mnichovské zradě vznikl zamlčováním dočasnosti našich hranic
Proč tehdejší události vnímáme dlouhé desítky let jinak, vysvětluje jednoduše. „Blud vznikl vinou českých politiků, později historiků, kteří zamlčeli obyvatelstvu ‚dočasnost hranic československého státu‘ a sugerovali mu dojem, že Češi jsou ‚miláčky států Dohody, která nedopustí, aby se jim a jejich státu něco stalo‘. Záměrně pomlčeli o článku Versailleské smlouvy, podle kterého čelné mocnosti Společnosti národů, tedy Francie, USA, Velká Británie a Itálie – i když Spojené státy pařížské mírové smlouvy neratifikovaly – mohou v zájmu menšin v ČSR zasahovat do vnitrostátních záležitostí včetně secese československého území,“ dodává pro ParlamentníListy.cz spisovatel Tomáš Krystlík.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
