„V dubnu 2008, během jednání summitu NATO v Bukurešti, Vladimir Putin důvěrně vysvětlil Georgi W. Bushovi, že „Ukrajina není ani stát…“ Putinův výrok víceméně věrně zachycuje způsob uvažování o Ukrajině, který je vlastní většině Rusů,“ myslí si Kraus. Důvody jsou podle Krause nejen bezpečnostní, ale i historické a kulturní, neboť Rusové považují za svou kolébku Kyjevskou Rus.
Evropa podle něj zaspala a dlouho si neuvědomovala, o co Kremlu jde. Probrala se až po anexi Krymu, podle Krause provedené „stalinským“ způsobem. „Takzvané referendum proběhlo uprostřed ruské blokády ukrajinských médií, ‚ochranu‘ voličům poskytli ‚zelení mužíci,‘ tedy vojáci ruské armády bez jakéhokoli označení na uniformách, zatímco Putin lhal, že Moskva na Krymu žádné vojáky nemá atd., prostě pikantní speciality ze staré kuchyně KGB,“ myslí si. Poté Kraus ještě dodal, že je to nejhlubší krize od konce studené války, a že dokud bude v Kremlu Putin, tak vztahy zůstanou na bodu mrazu.
Námitky, že k poražené velmoci chováme příliš malou empatii, které zaznívají například z Německa, jsou podle Krause způsobeny především byznysovou lobby. A podobné je to prý i v české vládní garnituře.
Pak připomněl, že vloni se v Moskvě sankcím uvaleným ze Západu vysmívali, a velebili Putina, jak Západu ukázal, že si od něj nenechá nic diktovat. Nyní je stav ruské ekonomiky takový, že je v recesi, rubl se zhroutil o čtyřicet procent a inflace vyletěla na sedmnáct. „Vše tedy nasvědčuje tomu, že účet za ruskou agresi na Krymu byl Moskvě vystaven daleko rychleji, než si kdo, ať už v Kremlu nebo na Západě, dovedl před rokem představit,“ oceňuje Kraus.
Rusko podle něj navzdory silné armádě s nukleárními zbraněmi zůstává „osamocenou mocností“, která nemá spojence ani země, kterým by mohla nabídnout svůj ekonomický model jako vzor. Navíc podle něj ti, kteří v Rusku mají největší vliv, vlastně ani nechtějí se Západem bojovat. „Ruská kleptokratická elita je dnes daleko více propojena se Západem, kde si pere peníze, kam vyváží korupci a investuje své úspory, ať už ve formě tajných kont anebo luxusních bytů na Manhattanu a v Londýně, kam posílá své děti na studia do exkluzivních škol,“ upozorňuje politolog.
Celý rozhovor si přečtěte ZDE a ZDE
K tomu poznamenal, že ruská vláda na rozdíl od ukrajinské, vzešlé ze skutečně svobodných voleb, vůbec není legitimní.
Kraus dále očekává, že Putin může rozpoutat „hybridní válku“ v ukrajinském modelu v pobaltských zemích. Tam se prý možná pokusí otestovat soudržnost NATO, které by podle čl. 5 Washingtonské smlouvy mělo přijít svému členovi na pomoc. Navíc prý v NATO má spolehlivé spojence – minimálně Řecko a Maďarsko – kteří by celou akci mohli zbrzdit.
Navíc i ve střední Evropě prý mnozí vyjadřují pro prezidenta Putina pochopení. To může být způsobeno přirozenou lidskou snahou upřednostňovat mír. Kraus ale proti ní staví „starou antickou moudrost“ chceš-li mír, připravuj se na válku, a rovněž osud Nevilla Chamberlaina. Druhý problém pak vidí v tom, co prý pojmenoval již Václav Havel jako „nechuť konzumního člověka obětovat něco ze svých materiálních jistot mravní integritě“. V Polsku je prý kompenzována silným národním vědomím, u nás toto chybí.
Dalším podstatným faktorem je podle něj „exotická zvláštnost“ České republiky v podobě posledních dvou prezidentů, obou výrazně proruských. „Když ruskou invazi v Donbasu prezident Zeman definuje jako „občanskou válku,” projevuje se jako „užitečný idiot” Moskvy. Zatímco český prezident opakovaně prohlašoval, že nevěří, že se Rusko vojensky angažuje na Ukrajině, Putin osobně potvrzuje, že tomu tak je,“ připomíná politolog. Často se prý zamýšlí, zda důvodem takového chování Václava Klause a Miloše Zemana je jejich nekalá minulost, ruská korupce nebo obdiv k Putinovu autoritářství. Rozhodně tím ale prý nehájí národní zájmy.
Pak se Kraus rozpovídal o tom, jak Československo po druhé světové válce ochotně vlezlo do spojenectví se Sovětským svazem. „Na konferencích v Teheránu a v Jaltě, kde jednali Spojenci o poválečném uspořádání, včetně osudu Polska a baltských států, se o Československu nejednalo ani nemluvilo,“ připomíná. Exilová vláda prezidenta Beneše byla prý nejvíc prosovětská ze všech exilových vlád. Dnes prý zažíváme něco podobného.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jav
