Brusel se poprvé od začátku ukrajinské krize omluvil Moskvě. To jsou tedy věci

14.10.2014 9:31

Ruský historik a novinář Pjotr Romanov se ve svém textu publikovaném v The Moscow Times zamýšlí nad vztahem Rusů k NATO. Dochází k závěru, že většina ruských obyvatel z NATO nemá strach či je jim Aliance lhostejná.

Brusel se poprvé od začátku ukrajinské krize omluvil Moskvě. To jsou tedy věci
Foto: www.nato.int
Popisek: Vojáci NATO

V rozhovoru pro polskou televizi údajně nový generální tajemník NATO Jens Stoltenberg řekl, že „NATO může být vzhledem ke své síle přítomno všude tam, kde chce“. Moskva okamžitě reagovala ostrou výčitkou, že taková vyjádření porušují dohodu mezi NATO a Ruskem. I když se později Brusel omluvil na špatný překlad polského překladatele, ukazuje to velmi dobře, jak moc je existence NATO pro Rusko trnem v oku. „Jistěže chyby občas dělá každý, ale vzhledem k napjatým vztahům mezi Polskem a Ruskem možná překladatel slyšel přesně to, co chtěla slyšet i Varšava," míní Romanov.

„Naštvaná reakce Moskvy nebyla žádným překvapením. Rusko je totiž přesvědčeno, že Západ porušil slib, že se NATO nebude rozšiřovat směrem k jeho hranicím výměnou za souhlas se sjednocením Německa. Je sice pravda, že tento závazek nebyl součástí žádného oficiálního dokumentu, ale Rusové se domnívají, že je Západ jednoduše podvedl. Svoji roli zde sehrává i ruská mentalita. Právní dokumenty v Rusku nemají takovou váhu jako na Západě. Přes nabobtnalé korupční prostředí mají v Rusku ústní sliby často větší váhu než notářsky ověřený dokument. Je poměrně jasné, proč se Brusel rozhodl za špatný překlad omluvit. I bez této v podstatě maličkosti stojí nyní Rusko a Západ na prahu nové studené války," tvrdí Romanov.

„Přesto má tato situace dvě polohy. NATO pomáhá najít smysl existence po rozpadu Sovětského svazu a Rusku zase poskytuje zdůvodnění pro vyšší vojenské výdaje. Když ale pomineme vojensko-průmyslové komplexy na obou stranách, kdo skutečně stojí o nastartování nových závodů ve zbrojení? Je v každém případě jasné, že ruští politici, generálové a admirálové mají nyní plní ruce práce. Bez ohledu na to, jaký je jejich postoj vůči NATO," upozorňuje Romanov.

Celý text v angličtině najdete ZDE.

„Každý generální štáb na světě aktualizuje své plány s ohledem na poteniconální protivníky. Rusko a NATO tak učinily s ohledem na druhou stranu. Lhostejno, jaké mírumilovné řeči vedou jejich diplomaté a političtí vůdci. Ani tento fakt však nebrání Rusku v partnerství se Západem tam, kde se zájmy obou stran shodují. Bude se tak dít i v budoucnu. Intenzita vzájemných vztahů se jen bude snižovat či zvyšovat v závislosti na aktuálních politických okolnostech," nahlíží Romanov do budoucnosti.

„Mnohem zajímavější je podívat se blíže na vztah k NATO u průměrného Rusa. Severoatlantická aliance dráždila Rusy už dávno před ukrajinskou krizí. Rozšiřování směrem k ruským hranicím, bombardování Jugoslávie a přijetí bývalých členů Varšavské smlouvy. To jsou jenom tři z několika důvodů, proč ani průměrný ruský občan NATO nijak nemiluje. Vzhledem k západním sankcím je nyní tento pocit ještě o něco negativističtější," domnívá se Romanov.

„Když se ovšem na problematický vztah Rusů k NATO podíváme do větší hloubky, zjistíme, že většina Rusů se NATO vlastně nijak neobává. Jiní v NATO vidí pouze potencionální, nikoli aktuální hrozbu. A další část ruského obyvatelstva je vůči NATO prostě lhostejná. Dle mého názoru existují tři hlavní důvody, které tuto `nebojácnost` vysvětlují. V prvé řadě jde o jaderný potenciál, který je hlavní zárukou ruské bezpečnosti. Za druhé si Rusové nedokážou vzhledem ke druhé světové válce představit, že by bratrský boj Holanďanů, Islanďanů, Estonců atd. mohl být hrozbou," míní Romanov.

„Rusové jsou si vědomi, že tak různorodé evropské `uskupení` není stavěno pro společný boj a rovněž způsobuje potíže při jednáních se Spojenými státy i mezi hlavními evropskými lídry navzájem. V neposlední řadě Rusové zpochybňují úroveň a kvalitu sil NATO, protože ty v posledních desetiletích bojovaly jen proti podstatně slabším soupeřům," je přesvědčen Romanov.

„A konečně třetím důvodem, proč se většina Rusů NATO nebojí, je skutečnost, že za éry prezidenta Borise Jelcina se armáda utápěla v chaosu. Ovšem za současného prezidenta Putina dochází k její obnově. Navíc stojí v čele ministerstva obrany místo poněkud pochybného Anatolije Serďukova zkušený odborník Sergej Šojgu. Jistěže samotné ozbrojené síly ještě nejsou zárukou míru a bezpečnosti dané země. Popravdě řečeno, většina Rusů se však příliš nezabývá klady a zápory, které s sebou Putinova politika přináší. K velké nevoli Západu a domácí opozice však vše napovídá tomu, že jsou alespoň pro tuto chvíli s Vladimirem Putinem celkem spokojeni," uzavírá Romanov.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: pro

Mgr. Jaroslav Bžoch byl položen dotaz

migrační pakt

Nepřijde vám divné, že se o migračním paktu hlasovalo těsně před volbami? A bude tedy ještě po volbách něco změnit nebo je to už hotová věc? Taky by mě zajímalo, nakolik se nás týká, protože Rakušan tvrdí, že tu máme uprchlíky z Ukrajiny, takže nebudeme muset přijímat další ani se nebudeme muset vyp...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

„Už neočkujte.“ Zoufalství a mlčení po propadu porodnosti. Už nelze přehlížet

19:36 „Už neočkujte.“ Zoufalství a mlčení po propadu porodnosti. Už nelze přehlížet

Dva roky po sobě poklesl v Česku počet narozených dětí přibližně o deset tisíc, což činí úbytek zhru…