Nejmladší premiér v historii České republiky Stanislav Gross se dlouhé měsíce potýkal s amyotrofickou laterální sklerózou, jejímž následkům také podlehl.
Stanislav Gross se narodil 30. října 1969 v Praze, vystudoval dopravní průmyslovku a krátce pracoval jako elektromechanik v Lokomotivním depu Praha-Vršovice. Nedostatečné vzdělání mu ale nezabránilo v cestě mezi politickou elitu. Vysokou školu dostal jako „stranický úkol“ od tehdejšího předsedy ČSSD Miloše Zemana a v roce 1999 ukončil práva na Univerzitě Karlově, i když kvalita jeho diplomové práce byla později v tisku zpochybňována. V březnu 2004 získal na Západočeské univerzitě v Plzni titul doktora práv.
Politice se Stanislav Gross začal věnovat již po skončení základní vojenské služby v roce 1990. Mezi postarší stranickou základnou sociální demokracie rychle vystoupal vzhůru a v červnu 1992 se stal poslancem. Proslul jako obratný zákulisní vyjednavač a v průzkumech veřejného mínění patřil mezi nejpopulárnější politiky. Jako představitele nadějné nastupující generace politiků jej zmínil i tehdejší prezident Václav Havel. V letech 1998 až 2000 byl místopředsedou sněmovny a v dubnu 2000 byl jmenován ministrem vnitra, kterým zůstal i po volbách 2002.
V roce 2000 se stal místopředsedou ČSSD, o rok později statutárním místopředsedou. Nejvyšší příčku stranické hierarchie obsadil po rezignaci předsedy strany a premiéra Vladimíra Špidly v červnu 2004. Zároveň s předsednickým křeslem v ČSSD získal i funkci premiéra v koaliční vládě s KDU-ČSL a US-DEU. Ve svých 34 letech se stal nejmladším předsedou vlády v historii České republiky a rovněž nejmladším premiérem v zemích EU. Sociální demokracie se v té době potýkala s propadem obliby u voličů a do ambiciózního politika vkládala naděje, že tento nepříznivý trend zvrátí.
Tato očekávání však Stanislav Gross nenaplnil. Naopak již v dubnu 2005 odstoupil z funkce premiéra poté, co nedokázal uspokojivě vysvětlit, kde získal peníze na nákup bytu na pražském Barrandově. V médiích se začátkem roku 2005 objevily informace o nejasných majetkových poměrech jeho rodiny i jeho samotného, které nebyl schopen přesvědčivě vysvětlit. Aféra se postupně stupňovala a zasáhla i tehdejší vládní koalici ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU, když zejména lidovci požadovali premiérovu demisi. Gross tlaku veřejnosti i politických partnerů dlouho odolával, nakonec však koncem dubna rezignoval a novým premiérem se stal dosavadní ministr pro místní rozvoj Jiří Paroubek. Případem Grossova bytu se třikrát zabývala policie, otevřít jej nechala i nejvyšší státní zástupkyně Renáta Vesecká kvůli podezření z korupce veřejného činitele a pro podezření z krácení daně. Vyšetřování však vždy skončilo závěrem, že se expremiér žádného trestného činu nedopustil.
V září 2005 pak Stanislav Gross rezignoval i na funkci předsedy ČSSD, oznámil konec vrcholné politické kariéry a vzápětí se stal koncipientem v advokátní kanceláři Eduarda Bruny. I po odchodu z politiky ale patřil mezi mediálně sledované osobnosti především kvůli majetku a obchodním aktivitám. To platilo hlavně pro transakci s akciemi společnosti Moravia Energo, které koupil za zhruba 20 milionů korun a posléze za více než 100 milionů prodal. Obchodem se zabývala i protikorupční policie, případ ale odložila. Manželé Grossovi si později pořídili několik nemovitostí, například dům ve Slivenci či byt na Floridě.
Stanislav Gross se poprvé oženil v roce 1990, jeho manželství ale vydrželo jen krátce. S druhou manželkou Šárkou se seznámil v restauraci Poslanecké sněmovny, kde pracovala jako servírka. Vzali se v roce 1996 a narodily se jim dvě dcery – Denisa a Natálka.
Stanislav Gross byl pátým předsedou vlády České republiky (ve funkci 26. července 2004 – 25. dubna 2005), pátým ministrem vnitra ČR (ve funkci 5. dubna 2000 – 4. srpna 2004) a 14. předsedou ČSSD (ve funkci 26. března 2005 – 24. září 2005).
ParlamentnímListům.cz zprávu o Grossově smrti potvrdila jeho manželka Šárka. Soustrast prostřednictvím svého mluvčího vyjádřil prezident Miloš Zeman. "Pan prezident v této těžké chvíli vyjadřuje upřímnou soustrast rodině a blízkým," řekl mluvčí pro ParlamentníListy.cz.
autor: Jiří Hroník