O situaci ve vědě a výzkumu a jejich naváznosti na praxi hovořil na diskusním fóru Nadace železné opony profesor Vladimír Mařík, předseda výzkumné rady Technologické agentury ČR.
„Průmysl je odběratelem toho, co věda vybádá. My tu pořád vytváříme jakýsi ‚push‘ model – cpeme peníze do výzkumu a říkáme: Nějak to protlač do průmyslu. Musíme ale přejít na ‚pull‘ model, tedy donutit průmysl, aby sám vytahoval výsledky a říkal – my potřebujeme toto a když mi to dáte, tady jsou peníze. To platí nejen pro technické obory.“
Přijměte 50 sirotků ze Sýrie, předloží ve Sněmovně TOP 09. Jak byste hlasovali vy?Anketa
Zásadní problémy – energie, voda
Řada problémů, se kterými se setkáváme, je podle profesora Maříka interdisciplinární povahy. „Často se tu hovoří o průmyslu 4.0, ale to je krásná ukázka. Povídáme si o robotech, o umělé inteligenci, jako jsou auta bez řidiče. Nakonec se ukazuje, že technologie se nějak vymyslí, ale neumíme zvládat dopady těchto technologií na společnost. A nyní nastupuje to, že do týmů přibíráme sociology, ekonomy, filozofy, právníky. Protože právní aspekt užití robotů je velmi složitá záležitost. A týmy se tedy stávají interdisciplinárními. Průmysl je schopen platit tyto týmy a tím platit i ty další obory, na které se zpočátku zdálo, že nejsou v průmyslu peníze. Do budoucna se budeme muset orientovat na řešení problémů, které nás budou sužovat. Tedy vytvářet interdisciplinární centra společně s různými školami, které budou řešit problémy energetiky. Protože my se tu tváříme, že proud máme, ale za pět let bude v této zemi energetická krize. Přečtěte si novou knihu Česká energetika na křižovatce,“ doporučil několika desítkám přítomných.
„To je jeden problém,“ upozornil na blížící se energetickou krizi šéf české Technologické agentury. „Druhý problém bude voda. My budeme muset koncentrovat síly všech výzkumných institucí, které k tomu mohou něco říci, a zabývat se vodou. Soustředit všechny síly, abychom zabezpečili lidský potenciál, který bude tuto společnost moci vůbec obhospodařovat. Myslím si tedy, že v 21. století se česká věda musí stát nedílnou součástí Evropy, kde nebudeme rozlišovat, co je co. Musí tam ty prostředky čerpat, musí přinášet také odpovídající výsledky. Ale toho se nebojím. Musíme se soustředit na řešení problémů, které budou pro tuto zemi palčivé. A ony budou stejně tak palčivé pro Evropu. Protože nežijeme mimo rámec,“ varoval host.
Granty s chybami
A ke struktuře financování. „Domnívám se, že je skutečně nutné posílit institucionální financování. Bez něj se základní výzkum dělá špatně, bez něj nebudeme mít prostředky, které jsou potřeba jako startovací v evropském prostoru. Také se domnívám, že v oblasti účelového financování je další chyba. Granty jsou malé, krátké a administrativní přebujelost – a nyní kritizuji i organizaci, kterou tu zastupuji – se musí zmenšit. Výzkumníci větší a větší procento svého času věnují papírům. Tedy, už je to na obrazovce, ale je to to samé,“ upozornil profesor Mařík. „Účelové financování by mělo směřovat k větším grantům, k budování větších dlouhodobějších center, a to je zformulováno do podoby národních center kompetence. Dnes se vyhodnocují přihlášky a to je cesta dopředu,“ uvedl optimisticky.
Fotogalerie: - O hájení zájmů Česka
Je jen jedna věda
„Samozřejmě další věcí je, že musíme zhodnotit, která centra mají smysl. V uplynulých deseti, patnácti letech jich tu vyrostlo strašně moc. Ale ne všechna jsou životaschopná. Pojďme je tedy sdružit, pojďme něco zrušit, něco předat středním školám, regionům. Ale nemůžeme všechny živit. Nedávno byl na vládě materiál, kde je centrum, které požaduje od státu na udržitelnost 12 miliónů korun ročně. Rozpočet toho centra je dvanáct miliónů korun, z vnějších zdrojů, grantů je nula. Takže to je prostě na zrušení. Můžeme přece něco pospojovat, abychom tato centra vtáhli do hry. Nemůžeme je nechat takto žít s nataženou rukou,“ konstatoval Mařík a doplnil: „Byl bych rád, abychom v 21.století nerozlišovali českou a evropskou vědu. Je jen jedna.“
K problematice se pak vyjádřila polistopadová ministryně, nynější předsedkyně České vědeckotechnické společnosti Květa Kořínková, která nejdříve zcela záměrně konstatovala jak se vláda, když v ní zasedala, zabývala těmito otázkami.
„Samozřejmě, že se očekávalo v podstatě s přechodem na tržní ekonomiku od plánovitého systému hospodaření, že dojde i ke změnám z hlediska financování vědy a výzkumu. Předpokládalo se, že se najde řešení, které bude vyhovovat tomu, aby daleko rychleji, než to bylo v minulosti, se přenášely poznatky vědy do aplikovaného výzkumu a následně do realizace. To se nám trochu nepodařilo, protože jsme rozdělili působnost mezi základní a aplikovaný výzkum, který se za dobu posledních třiceti let omezil kvůli tomu, že se zrušily resortní výzkumné ústavy a místo nich se později vybudovala excelentní centra a inovační centra,“ konstatovala exministryně Kořínková.
„Pokud někdo pamatuje, tak asi před deseti, dvanácti lety byla velká konference v Senátu, kde jsme diskutovali před obdobím 2013, kolik těchto center bude v České republice. Tedy, kolik bude pro základní a aplikovaný výzkum. Výsledek byl takový, že vysoké školy a akademie věd navrhovaly co největší počet excelentních center a vedle toho se přidaly regiony, které chtěly inovační centra. Bez jakéhokoliv řízení, a to bylo až do doby, kdy nastoupil pan ministr Bělobrádek, vznikl velký počet excelentních center, který neměl za sebou aplikovaný výzkum – a z toho orientace pracovníků akademe věd a vysokých škol, kteří zde působili, se soustředila do publikací a citací. Když po vás někdo bude chtít, abyste řekli, co se zrealizovalo, tak z toho budeme mít trochu větší problémy, protože až na přírodní vědy není proces provázán ke konečnému realizátorovi, tedy k průmyslu, k zemědělství. Prostě se k tomu skoro vůbec nedostáváte,“ uvedla za mimořádného zájmu přítomných Kořínková.
Psali jsme:
Bělobrádku, Bělobrádku…
„My jsme pro ministerstvo průmyslu dělali v minulém roce studii, kde jsme se ptali po tom, jak odpovídá vzdělávání na vysokých školách potřebám průmyslu. Dostali jsme zarážející odpověď, že z velké části si ty lidi musí odborně doškolit sami. Druhá věc, zda je možné v rámci současné doby intenzivně pracovat na průmyslu 4.0. Výsledek byl, že to není provázané. A to jsou ty základní chyby, které nebyly dořešeny v té samostatné instituci správy pro vědu a výzkum podřízené panu Bělobrádkovi. V současné době se tím málokdo zabývá a samozřejmě každá skupina bude mít teď zájem, aby zrealizovala své potřeby. Když jsme byli na té mnou zmiňované konferenci v Senátu, tak zástupci EU tam tehdy vysvětlovali české reprezentaci, aby se udělal menší počet excelentních center, která bude samozřejmě evropskými, nikoliv jenom českými, a doplňte to aplikovaným výzkumem. Tehdy jsme slyšeli od našich ‚odborníků‘, že by to nebylo to nejsprávnější. Pokud se tedy k tomu v současné době blížíme, tak bych řekla, že je to tak trochu opožděně,“ kritizovala současný stav Kořínková.
MVDr. Pavel Bělobrádek, Ph.D., MPA
„Ale v každém případě budou existovat problémy, co s excelentními centry dělat, zda budou mít uplatnění až do realizace, jak je navázán aplikovaný výzkum, jak je zajištěna spolupráce s budoucími uživateli, to znamená s realizátory, a to jsou všechno dlouhodobé záležitosti, nikoliv věc jednoho střednědobého plánovacího období. Protože by máme jeden základní problém – v žádném oboru nemáme střednědobou a dlouhodobou strategii, kam se tato republika chce orientovat. My bohužel akceptujeme jenom cíle, které EU dává do své strategie, ty ještě pomlouváme a říkáme – oni nám to diktují. Protože se pak nezúčastňujeme aktivit, které jsou pochopitelně na půdě EU a nejsme schopni k tomu mluvit, neboť tady nemáme strategii, kam se ČR chce rozvíjet, co bude v rámci EU pro ni prioritní, kde bude spolupracovat a bude jednička v Evropě. Kde bude spolupracovat s ostatními státy,“ uvedla exministryně, kterou rozhodně nelze nazvat protievropskou.
Optika politiků a sliby-chyby
Její muž, bývalý ministr dopravy Antonín Peltrám, k tomu aktuálně dodal: „Naše základní zaměření je na volební období do Poslanecké sněmovny. Máme členy vlády, kteří to nikdy nedělali a někdo rozhodl, že budou dělat ministry. Dělá se plán na roky 2021 až 2027 a to je dostatečná doba, aby někdo chtěl koncepci, co se udělá. Když sleduji předvolební období, tak mne utěšuje jen Evropská unie, protože tam je jasně rozdělené, kdo chce jaké peníze. Polovina našich zvolených přemýšlí jen, jak to utrácet, ale zatím jsem nikde neviděl úvahy, kde se zdroje na utrácení vezmou. To je u nás začarovaný kruh,“ upozornil Peltrám.
Fotogalerie: - „S Konvičkou si nalejme čistého!“
Nemusel by prý však být. „Nejdříve přece musí být jasné, jak si vyděláme. A pak se budeme bavit o tom, jak budeme zvyšovat třeba o deset procent platy, když roste HDP o tři procenta, tak je to trochu divné, že. Prostě, dlouhodobý program koncepce státu, na který by se dalo nějak navazovat a z toho koncepci, jak chceme ideologicky ovlivňovat život, ale věcně. To se nám zatím nepovedlo,“ konstatoval zkušený národohospodář.
Z živelnosti do koncepce
A další exministr Jaroslav Bašta k tomu dodal: „Myslím, že jsme byli první vláda, která se rozvojem vědy a technologií začala zabývat. Dostal to na starost místopředseda vlády Pavel Mertlík. Jedna z těch věcí byla, že v rámci investičních pobídek, které razila vláda a ministerstvo obchodu, tak se začaly vytvářet technologické parky při univerzitách. To je začátek propojování, když se to vracelo k tradici sepětí univerzit a vysokých škol s průmyslem, případně s dalšími podniky. V průběhu Zemanovy vlády se prakticky u všech univerzit založily technologické parky a některé z nich fungují dodneška. Když se ohlédnete zpět, poznáte, že to byla doba, kdy se do té živelnosti začala vnášet také nějaká koncepce, na kterou pak navázal náš vstup do EU.“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
