Pryč z EU, téměř hodinový film natočený Stanislavem Brunclíkem, přináší pohled euroskepticky založených lidí na Evropskou unii. Vidět v něm můžete například úsměvný výrok tehdejšího premiéra Špidly (z doby našeho vstupu do EU) o tom, že za sedm let se naše úroveň vyrovná té německé.
Jste spokojeni s našimi vztahy s Čínou?Anketa
Jaká je podle filmu skutečnost? „Průměrná mzda v Německu vzrostla v roce 2004 až 2017 o cca 125 procent na 3700 eur, v přepočtu 94.500 korun. U nás za dané období vzrostla průměrná mzda o 53 procent, na 29 tisíc korun v roce 2017. Rozdíl v životní úrovni se nepodařilo smazat ani po třinácti, natož po sedmi letech od vstupu do EU. Rozdíl se vlastně prohloubil.“ Dokument se šíří řetězovými e-maily a je hojně sdílen na sociálních sítích. Deníkem N byl prý označen jako dezinformační.
Do televizního studia ParlamentníchListů.cz jsme si pozvali autora filmu a známého televizního reportéra Stanislava Brunclíka, který se v mnohých pohledech na EU s aktéry filmu shoduje. Reakce, které film vyvolal, podle svých slov příliš nesleduje a kritická označení na sítích už vůbec ne.
Podle Stanislava Brunclíka je správně, že film přinesl pohled na Evropskou unii, který mainstreamová média svým divákům nenabízejí.
„Na vstupu do Evropské unie jsem neviděl žádný velký přínos. V tom roce 2003 kolem referenda jsem působil jako aktivní novinář a sledoval jsem nejrůznější privatizace do zahraničí, krachy bank apod., co dělal zahraniční kapitál, ale neviděl jsem žádný velký přínos našeho vstupu do EU. Na druhou stranu, kdybyste se mě teď zeptal, jestli chci vystoupit z EU, tak upřímně řeknu, že nevím,“ konstatoval Brunclík.
Z jakých důvodů sám ohledně možného vystoupení naší země z EU nemá jasno? „Trochu se obávám, že je Česká republika v EU natolik ukotvena, že by vystoupení mohlo naší zemi v kratším horizontu způsobit nějaké problémy. Stačí se podívat, jak se Evropská unie chová k Velké Británii, které by naopak za spoustu věcí měla být vděčná. Pokud bych to měl já rozhodnout, musel bych se hluboce zamyslet, aby to naší zemi nezpůsobilo problémy. Rozhodně ale nejsem sympatizant EU, to je myslím jasné,“ reagoval.
Na druhou stranu by se prý nic zvláštního dlouhodobě nestalo. „Jak ve filmu říká jeden pan podnikatel, přežili jsme protektorát, přežili jsme komunisty, proč bychom nepřežili vystoupení z Evropské unie. Nic zásadního by se prostě nestalo,“ je přesvědčen.
„Chování EU vůči Velké Británii na mě působí tak, že to Brusel chce Britům znepříjemnit. Asi úplně neplatí, že je EU spolek přátelských států. Británie přece neudělala nic špatného, jen aktivovala nějaký článek Lisabonské smlouvy, která byla mimochodem přijata za zády občanů zemí EU. Tak, jak EU dlouhá léta lákala Brity pod svá křídla, tak s ohledem na historii Velké Británie a normální vztahy se s ní měla umět důstojně rozloučit. Zdá se, že to neumí. EU to chce Británii osladit, takový je můj dojem,“ konstatoval autor filmu „Pryč z EU“.
Představitelé EU podle jeho slov pronášejí nejen v souvislosti se zastánci brexitu odstrašující výroky. „Sám jsem byl překvapen, když jsem se do tématu při tvorbě filmu více ponořil. Překvapilo mě poměrně dost věcí. Předtím jsem dění kolem EU moc nesledoval. Viděl jsem desítky hodin materiálu, které lze najít na internetu, na oficiálních kanálech Evropského parlamentu a desítek dalších institucí. Je to šílené. Musel byste to vidět, dá se to těžko takhle přenášet. Z mého pohledu se děje mnoho nepřijatelných věcí,“ má jasno.
„V době sametové revoluce mně bylo asi 17 let a dobu socialismu a rázných gest a formulací si pamatuji, zažil jsem to a je mi to dost proti srsti,“ říká s tím, že mu současná EU bývalý režim v mnohém připomíná.
Brunclík však nezpochybňuje, že by na počátku myšlenky evropské integrace stály dobré myšlenky vedené upevněním míru po ničivé druhé světové válce. „Na druhou stranu by asi bylo na větší debatu, jestli opravdu Evropské unii vděčíme za to, že je v Evropě mír. Nejsem ten, kdo bude říkat, že EU od A do Z stojí kompletně za nic, koncept vznikal na základě určité historické zkušenosti a měl svoji logiku. Dostal se ale někam, kde to už je za hranou. Vidím různé totalitní manýry, vnucování toho, čemu mám nebo nemám na internetu věřit. Proboha, kde to jsme,“ popisuje.
Brunclík odmítá, že by film obsahoval dezinformace. „Zakládá se to všechno na faktech. Pracoval jsem v televizní publicistice a zpravodajství téměř 20 let a vyloženě objektivní zpráva víceméně neexistuje. Dovedu si představit, že přijde někdo a řekne: tady jsi ujel, tady ta čísla úplně nesedí. Ale dezinformace, nepravda? To ne,“ říká někdejší televizní hvězda. „Žádné podpásovky tam nejsou. Není tam nic, co bych si neověřil z oficiálních zdrojů. Všechno se dá snadno dohledat,“ doplňuje k tomu.
Film „Pryč z EU“ dokonce odmítlo promítat kino, přestože by se jednalo o soukromý pronájem sálu. „Jde o kino Ponrepo, kde se měla konat premiéra filmu. Tam to nakonec odmítli. To se ale může stát. Mainstream je nastaven nějakým způsobem. Mimochodem věc, která mi vadí a proč jsem se do filmu pustil je, že mi současnost připomíná dobu kádrování. Něco se ‚demokratům‘ nelíbí, tak ani nedají prostor někomu jinému, aby se mohl vyjádřit.“
Z čeho kádrování názorů a lidí v současné době pramení? „Nedokážu na to sofistikovaně a moudře odpovědět. Mám pocit, že to společnosti víceméně vyhovuje. Když se dnes podíváte na průměrnou rodinu, řada rodin je zadlužená a musí se hlavně starat, aby se uživily a jely v zajetých kolejích. Všechno, co z těch kolejí odklání někam jinam, je známkou nejistoty. Jede to asi samospádem. Existují ale lidé, kterým to vadí a nemají prostor, nemají to kde sdělit. Tak jsme s panem Matějkou vymysleli tento film, aby to mělo kde zaznít,“ vysvětluje.
Stanislav Brunclík kromě TV Nova pracoval dlouhý čas i v ČT. Zeptali jsme se proto, jak hodnotí stav veřejnoprávní televize, která je kvůli svému zpravodajství stále častěji terčem kritiky.
„Je to hrozně těžké. Tohle je otázka, na kterou bych nejraději vůbec neodpovídal,“ reagoval Brunclík a výrazně zvážněl. „Česká televize má nějakou historii, jsou tam nějaké vazby. Musel byste se v tom baráku pohybovat, abyste to pochopil. Strašně těžko se to vysvětluje někomu, kdo to vidí zvenku. Existují tam zažité mechanismy. V zásadě bych jim ani nevyčítal to, co prezident Zeman nebo další kritici. Jde o to, že když pracujete ve velké televizi a děláte to dlouho, získáte pocit neomylnosti. To je jedna z mála věcí, kterou bych jim vyčítal, že se zapomněli dívat na věci z nadhledu. Sekají to jako Baťa cvičky a říkají si: my máme pravdu, my vám řekneme, co si máte myslet. Na druhou stranu je strašně těžké s tím něco udělat, to médium je nějak nastavené, mají své mechanismy práce a postupů,“ popisuje bývalý televizní reportér.
Kritizovat Českou televizi je podle jeho slov strašně snadné. „Najdete si deset nádherných případů, kde ji můžete zkritizovat. Ale když to znáte zevnitř, znáte mechanismy a lidi, kteří to dělají, je to složité. Nechal bych Českou televizi evolučně fungovat, ať si nějak poradí,“ uzavírá Stanislav Brunclík.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka
