Podle Zakarii by lidé při uvažování o dohodě s Íránem o omezení jeho jaderného programu měli vzít v úvahu, že k této dohodě existují jen dvě možné alternativy. Za první z nich považuje návrat k sankcím. „Řekněme, že Kongres odmítne dohodu, ale co potom? Již se přece ukázalo, že současný íránský režim se sankcí nijak neobává. Navíc sankce vždy ztrácí v delším časovém období své opodstatnění. Pokud ostatní země dojdou k názoru, že Írán učinil rozumnou nabídku a Spojené státy ji stejně nepřijmou, nebudou sankce dále podporovat,“ poukazuje americký novinář.
„Některé země navíc sankcí využívají a nakupují íránskou ropu se značnou slevou. Na mysli mám nyní zejména Čínu, která se v posledních letech stala největším odběratelem ropy vyprodukované v Íránu a rovněž nejdůležitějším ekonomickým partnerem pro Teherán. Čína by tak pokračující izolaci Íránu mohla pouze dál využívat pro prohloubení už tak velmi úzkých vztahů,“ zmiňuje Zakaria. Na druhou stranu připouští, že pokračování sankcí vzhledem k nízkým cenám ropy Teheránu bude způsobovat potíže. „Írán je ovšem hrdý nacionalistický stát. Je vysoce nepravděpodobné, že ho takový nátlak přinutí omezit jaderný program,“ konstatuje Zakaria.
celý text v angličtině máte k dispozici ZDE
Jako druhou možnost zmiňuje Zakaria vojenskou operaci proti Íránu. „Příznivci této varianty poukazují na izraelský letecký útok na irácký reaktor v roce 1981 a syrské jaderné zařízení před osmi lety. Írán však má obrovský jaderný průmysl, pro který pracuje tisíce vědců a techniků. Jaderných zařízení se v zemi nachází mnoho – některá z nich poblíž měst a vesnic, jiná v obtížně přístupném hornatém terénu. Spojené státy by musely s Íránem přejít do otevřené války v rámci, které by ničily jeho protivzdušnou obranu. Taková rozsáhlá vojenská operace by vyžadovala stovky bojových letů, jejichž cílem by byly desítky staveb, reaktorů a laboratoří,“ vypočítává Zakaria.
Americký publicista v této souvislosti upozorňuje na to, že by takové útoky způsobily mnoho škod domácímu obyvatelstvu. „Když je země bombardována cizinci, její obyvatelé mají tendenci se postavit za svoji vládu. Proti Spojeným státům a jejich spojencům by se nejspíš mohl Írán rovněž spoléhat zase na své spojence v Afghánistánu, Iráku, Libanonu i jinde,“ píše Zakaria a připomíná, že by následně nejspíš došlo k rozdělení mezinárodní koalice. „Rusko, Čína i další země by útok západních spojenců patrně odmítly a Írán by byl vnímán jako oběť nevyprovokované invaze. Jaderný program země by byl vážně narušen, ale Írán by s jeho budováním začal znovu. I za současných sankcí do něj Teherán investuje desítky miliard dolarů,“ argumentuje Zakaria.
V neposlední řadě se Zakaria obává, že by Írán v důsledku potřeby zabránit dalším podobným útokům v budoucnosti přikročil nikoli k dalšímu vývoji jaderného programu, ale jaderných zbraní. „Americký velvyslanec při OSN John Bolton tvrdí, že by vojenský útok mohl být doprovázen americkou podporou íránské opozice s cílem dosáhnout změny režimu v zemi. Já se ovšem domnívám, že válka by mohla mít opačný efekt. Vláda v Teheránu by mohla získat sympatie i u těch, kteří se jinak ke stávajícímu režimu staví kriticky. Navíc by využila útok jako zdůvodnění k pokračování v jaderném programu, jenž by Íránu v budoucnu umožnil využít jaderné zbraně jako odstrašující prostředek,“ míní Zakaria.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: pro
