Byli jsme na přednášce o politickém islámu. Z toho, co na ní zaznělo, běhal mráz po zádech

V úvodu své přednášky Jan Zmeškal vymezil, co je v jeho pojetí politický islám a co podle něj do pojmu politický islám nepatří. „Politický islám není individuální víra a tato přednáška není o muslimech, nebudeme se tedy bavit o muslimech jako o jednotlivých lidech, protože pokud chceme poznat doktrínu, nemůžeme se zaměřovat na individuální prožitky jednotlivců. Nemůžeme se bavit ani o náboženském islámu, tedy o tom, co je v islámu duchovní, to je ta část islámu, která říká, jak se modlit nebo rituálně očišťovat, to nás jako nevěřící nemusí zajímat,“ řekl Zmeškal a citoval také listinu práv a svobod a její ustanovení o svobodě vyznání, které šiřitelé teorie o politickém islámu nehodlají zpochybňovat.

Zaměřil se pak na otázku, co je to pravý islám, jak je možné, že ti, kdo tvrdí, že islám je náboženství míru, i zastánci islamistického teroru, se naprosto autenticky považují za skutečné muslimy. „Jak může být něco náboženstvím míru a zároveň něčím extrémně násilným? Co je to tedy pravý islám? Odpověď hledáme například u společenských autorit, které se vyjadřují, co pravý islám je, od nich se ale většinou o řešení problému nedozvíme, protože tvrdí rozporuplné věci. Proto musíme jít ke zdroji. Výchozím bodem, na kterém se shodneme, je Korán, kde islám nejspíš najdeme,“ uvedl Jan Zmeškal, podle nějž zkoumání islámu skrze Korán jako zdroj není jednoduché, protože je napsán poměrně matoucím způsobem. Podle Zmeškala chybí kontext, jímž je Mohamedův život, který je zobrazen v dokumentu síra (As-síra an-nabawíja, Život Prorokův), což je podle Zmeškala jakýsi oficiální životopis proroka Mohameda. Dalším důležitým textem jsou tzv. hadísy, jež zachycují Mohamedovy činy a výroky. Když tyto zdroje spojíme, vznikne podle Zmeškala něco, co Bill Warner pojmenoval jako trilogii. „Zběžný pohled na procentuální množství textů v této trilogii nám odhalí jednu velice důležitou věc. To, co najdeme v Koránu, jsou podle islámu přímá Alláhova slova, ve zbylých 86 % doktríny najdeme Mohameda. To je poměrně zajímavá informace, v 86 % doktríny není řeč o Alláhovi, ale o Mohamedovi,“ uvedl Jan Zmeškal, který pak definoval politický islám jako tu část doktríny, která se věnuje káfirům, tedy nevěřícím. „A tady dospíváme k dalšímu zajímavému faktu, většina z nás očekává od náboženským textů, že se budou věnovat samotnému náboženství a tomu, jak ho vyznávat. U islámské doktríny tomu tak úplně není, 51 % doktríny se obrací ke káfirům a tomu jak s nimi nakládat,“ vysvětlil Jan Zmeškal a dodal, že Korán je zmínek o káfirech plný a vždy je to v negativním kontextu.

Džihád se osvědčil jako nástroj expanze

Za problém Jan Zmeškal považuje také to, že se v islámu setkáváme s tzv. dualistickou etikou. „V evropském myšlení se vyskytuje unitářská etika, která znamená, že k celému lidstvu přistupujeme jako k jednotnému celku a zlaté pravidlo říká ,jednej vůči ostatním tak, jak chceš, aby jednali vůči tobě‘. To v islámské doktríně nenajdeme, tam je odlišný soubor pravidel jak jednat s muslimy a jak jednat s káfiry. Hřích je lhát muslimům, ale je-li to ve prospěch islámu, je správné lhát káfirům,“ uvedl Zmeškal. Další problém je podle něj v tom, že Mohamed přitom funguje jako etický vzor pro ostatní generace.

V další části prezentace pojetí politického islámu se Jan Zmeškal věnoval pojmu džihád. „Dnes je rozšířeným faktem, že džihád neznamená svatou válku, ale úsilí ve jménu Alláha a nastolení jeho nadvlády nad světem. Statistické analýzy textu celkové doktríny ukázaly, že 31 % celého textu je zasvěcena džíhádu,“ říká Jan Zmeškal. Džihád je podle něj přitom možné vést i proti muslimům, kteří jsou považováni za odpadlíky. Džihád má tak významnou roli, protože se velice osvědčil za prvních třináct let, kdy Mohamed působil v Mekce, měl asi sto padesát stoupenců, za období působení v Medíně, kdy se z něj stal politický vůdce a válečník, získává islám sto tisíc přívrženců. „Na konci jeho života byl prakticky celý Arabský poloostrov pod nadvládou islámu. Během prvních sto let existence islámu se džihád osvědčil jako velice účinný nástroj pro expanzi na další území a podmanil si Blízký východ, sever Afriky, Pyrenejský poloostrov, oblast dnešního Pákistánu a dnešní Afghánistán,“ vysvětlil šíření islámu pomocí džihádu Jan Zmeškal.

Pravdu má vždycky Alláh a Mohamed

Dále se Jan Zmeškal věnoval druhému významnému projevu politického islámu, jímž je šaría. „Je velice důležité odpovědět na otázku, co je to šaría. Spousta lidí si představuje, že šaría je jasný kodex, kde najdeme islámské zákony, ale tak to není. Šaría je odpověď na otázku, jak žít jako muslim a čím by se měla řídit islámská společnost. A odpověď najdeme opět v Koránu, síře a hadísech. Když se podíváme do zdrojových textů, můžeme sepsat manuál práva šaríi. Musíme si ale uvědomit, že žádný manuál nemá vyšší autoritu než samotná doktrína, jinak řečeno, pravdu má vždycky Alláh a Mohamed,“ vysvětlil Jan Zmeškal, podle nějž je důležitá i otázka, pro koho šaría platí. Problém je v tom, že právo šaría neříká, že zákazy a nařízení musí dodržovat muslimové, ale že platí pro všechny, tedy i pro nemuslimy. „Uplatnění práva šaría není náboženský, ale politický akt, protože pokud je někdo chce uplatňovat, chce na zbytek obyvatelstva uplatnit nějaká společenská nařízení a omezení. Co vidíme dnes je, že západní společnost se sama dobrovolně podřizuje právu šaría tím, že cenzuruje projevy kritiky proti islámu a spousta lidí se raději podřídí právu šaría, než aby se s ním dostali do konfliktu,“ vysvětlil Jan Zmeškal. Otázkou navíc je, zda nemůže být šaría zapracována do našich zákonů, když vylučuje rovnost mužů a žen stejně tak jako problém se svobodou vyznání, kdy je v hadísech určen za odpadlictví trest smrti.

Politický islám je neslučitelný s naší společnosti

V závěru Jan Zmeškal shrnul efekty vědecké metody studia islámu. Metoda výzkumu politického islámu je podle něj výhodná hlavně v tom, že dává jasné odpovědi na otázky jako například to, zda je islám náboženství míru. „Pomocí vědecké metody se můžeme podívat do samotné doktríny a odpovědět si na tuto otázku. Když se podíváme do Koránu, máme tam verš, který říká: Nebudiž žádného donucování k náboženství. A pak tam máme verš: Pokud někdo odpadne od islámu, jeho trestem je smrt. To jsou odporující si věci. Která z nich je pravdivá? Výhoda studia doktríny ukazuje, že v Koránu najdeme ještě verš, který říká: Kdykoli zrušíme verš nějaký či dáme ti na něj zapomenout, přineseme jiný, lepší anebo podobný. Tento verš je interpretován tak, že pozdější verše mají větší sílu než dřívější. Oba verše jsou platné, ale ten pozdější je lepší,“ vysvětluje Jan Zmeškal výhody vědecké metody Billa Warnera. Podle nějž se na základě statistiky dá obecně o Koránu říct, že čím pozdější verš, tím je násilnější. Džihád je tak podle něj z 98 % násilí a jen ze 2 % je jím míněn osobní rozvoj. „Vědecká metoda studia politického islámu nám dává možnost říct, že nejsme xenofobové, my vidíme, že politický islám je neslučitelný s naší společností a na základě faktů na to upozorňujeme. A teprve poté můžeme dělat správná rozhodnutí,“ uvedl v závěru přednášky Jan Zmeškal.