Bývalý disident a nejmladší politický vězeň: Komunismus byl zrůdný. Srovnatelně s nacismem

„A já, mladej blbeček, na ně křičím – Žijeme ve svobodným státě! Ať žije USA! Nu a bylo to. Dostal jsem deset a půl roku na tvrdo. Ostatní se z toho dostali, měli rodiče komunisty. Jenže já byl z živnostenský rodiny, příbuzní matky v Americe. A bylo to…“

Z 10 na 15 let a do nejtvrdších podmínek

„Maminka za druhé světové války byla v koncentráku za to, že házela chleba vězňům při vlakovém transportu,“ říká jeden z mála plzeňských „rebelů“. „Udal ji člověk, který pak dělal předsedu národního výboru. Rodina Petrovských byla problematická prostě vždycky…“

Za nedokonané pokusy o útěk mu byl pak trest zvýšen na patnáct a půl roku. Prošel Pankrácem, Bory, Vikmanovem na Sokolovsku a dnes již neexistujícími Minkovicemi. Na ty dodnes vzpomíná s hrůzou – bití, nedostatek jídla, sadističtí dozorci. „Je zajímavé, že dnes ti, kteří tam dělali, trpí totální ztrátou paměti. Nic si nepamatují. Nic špatného nedělali. Byli mírní jako beránci. Jenže to by tam nemohli být. Dozorci tady v padesátých a šedesátých letech prostě takoví byli, jinak by se tam ani nedostali... Kdyby netejrali lidi, tak by tam nemohli pracovat. Předpokladem bylo, aby to byli z gruntu lidský svině. A na mukly žádný rukavičky!“

Následovala cizinecká legie

Pak utekl do zahraničí. Toulal se, kde se dalo. Zakotvil v cizinecké legii, dvakrát byl ve Rwandě. Jako bývalý boxer a zápasník měl k tomu fyzické předpoklady. „V Kigali jsem viděl nepředstavitelná zvěrstva. Sám jsem dostal najednou všechny žloutenky, protože mne při zranění dali na místo mrtvého rwandského vojáka a kanylu, kterou měl zavedenou, z něj jen vytáhli a dali ji do mě.“ Že měl malárii, se pomalu nepočítalo, to bylo téměř normální.

V Čechách, po takzvané sametové revoluci, jej ale nečekalo nic dobrého. „Myslíte, že se někdo omluvil, že mi komunisti zmordovali kus rodiny? Nikdo! Političtí vězni nikoho nezajímají, politici si je berou do huby jen na pár dní v roce. Ještě nedávno mně čmárali na stěnu, že jsem vrah a že patřím do plynu. A to jsem dostal cenu za statečnost Oskar 2002, kdy jsem v zoologické zahradě vytáhl topící se ošetřovatelku z bazénu. Odměna na sebe nenechala dlouho čekat – rozbíjeli mi okna, nadávali do nácků…“

Tři kategorie občanů

„Jsem pořád na indexu, i v dnešní době, jsme pořád rebelové, nikoho nezajímáme, naopak, struktury se nám vysmívají... Když se člověk nebojí mluvit, je to stále špatné, i dnes, to jsou právě ty staré struktury ve státní správě a hlavně v justici. Ve vyšetřování a odvolání se stále ztrácí důkazy a papíry – já si myslím, že je prostě vyhodí a pak prohlásí za ztracené. Koukají se na nás pomalu jako na lůzu. Podle mne jsou tady dnes tři kategorie občanů. První jsou nedotknutelní, privilegovaná kasta, která může prakticky všechno. Druhá jsou třeba cikáni a různí nepřizpůsobiví a fetky. A třetí, to jsme my, političtí vězni. Nejhorší ze všech! Když se člověk nebojí mluvit, nemá to lehké. I dnes, na tom se nic nezměnilo. Ty staré struktury jsou pořád nalezlé ve státní správě a hlavně v justici.“

Podle Petrovského je právě v tom zakopán pes naší pseudodemokracie. „Nejsme žádným právním státem! Jak je možné, že soudy nižších instancí vynášejí rozsudky, které pak ty vyšší zcela rozpráší? Tomu se diví celý svět. Našim politikům je to jedno – vlastně ono jim to přijde náramně vhod!“¨

Proč nebyla rozprášena plzeňská práva

„Nedivte se, že je stát takový, když tu spolupracují advokáti s mafiány, když pracovníci tak směšně nazývaného resortu spravedlnosti se bratříčkují mezi sebou – státní zástupci, policajti… Do dnešního dne nebylo vyřešeno nic z kauzy plzeňských práv. Mafiáni a politici zde získávali tituly jako na běžícím pásu. A pak se divme, že jeden je zavázán druhému, protože na sebe ví nejrůznější věci. Proč vlastně nebyla rozprášena plzeňská práva?“ ptá se celý nazlobený Petrovský. „Plzeňská práva měla být rozmetána, ale někomu se to asi hodí. Že tu studovali mafiáni spolu s právníky, že tu byli rychlokvašky, kteří jsou nyní téměř ctihodní občané a nikdo na ně nemůže… Komu vlastně odebrali titul? Skandalizováni jsou ti, kteří na to upozorňují. Dodnes je klid, takže Pospíšilovi to vyšlo... Jenže nyní spláčeme nad výdělkem. Zavázaní soudci a právníci, kteří si koupili papíry a titul, makaj podle mafiánů a kmotrů, kteří je vlastně řídí. Stát tímto dovolil, aby byl soustavně poškozován. A že nějaké dětičky komunistických papínků nedostudují? Přece mohli jinde. Kde jsou všechny ty práce Bendy, Pospíšila, Řápkové. Je lepší zapomenout, že? Máme zprofanovanou a zkompromitovanou justici, kde je pořád řada komunistů…

Každý myslí jen na svoji peněženku. Za komunistů se říkalo - kdo nekrade každou hodinu, okrádá svoji rodinu – kradly se hřebíky, dávali se úplatky jako třeba bonboniéry – ale dnes to nemá žádné hranice. Je to tím, že je nejistota, lidé neví, co bude. Mladí vyrůstají v naprostém chaosu a lumpárnách – a přitom vím, že naše děti a mládež jsou ještě bezvadní, mají pud sebezáchovy na to, co prožívají, co vidí na vlastní oči, jak se společnost chová jako dobytek. Starší šlapou po mladých, tak se nedivme, že nová generace je flustrovaná. V totálu se říkalo u soudu v závěrečné řeči – otevřete okno, ať sem vstoupí spravedlnost. Je hrozné, že to můžeme říkat i zde…“

Sociální demokrati ztratili soudnost

„Musí existovat opozice! Sociální demokracie je jedna z našich nejstarších politických stran – za první republiky byli nejváženější politici, ale co se z tý partaje stalo! Dělají úplně stejné lumpárny jako ODS, dělají levoty sami na sebe,“ říká exkluzivně pro ParlamentniListy.cz Míla Petrovský a směrem k budoucímu krajskému „hejtmanovi-politrukovi“ Šlajsovi uvádí: „To, co se děje, je skandální – na Karlovarsku je politruk pohraniční stráže radním – pohraničníci klidně za tři dny opušťáku a hodinky zabili člověka… Bez jakýchkoliv skrupulí. A v Plzni, že vojenský politruk bude hejtman, to už je úplná šílenost, to jsme ty Karlovaráky překonali! Pro komunisty nejsou rozhodující peníze, ale moc. Socani si neuvědomují, že ti komunisté, jako už v minulosti, je spolknou a ani nebudou vědět jak. Protože 20 let nebyli u moci, nedostali se takříkajíc k lizu, takže se nezprofanovali. Oni moc dobře vidí, kde nesmí zaškobrtnout, furt budou svádět všechno na pravici. Velikánská chyba je, že se mladým lidem nevysvětlí zrůdnost komunismu. Vysvětluje se holokaust, druhá světová válka, ale tohle ne.“

„KSČM je prohlášena za zločineckou organizaci a nic se neděje. Na Slovensku, v Německu se s tím vyrovnali... Jak je možné, že oni nám vyhrožují likvidací… Nacisté tu vládli pár let, ale komunisté desítky! Jen pro pobavení – v Plzni byly jen tři nápisy – Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak! Pod jednotným vedením ÚV KSČ za lepší zítřky a Pozor, padá omítka!“

Rudý prapor nebo svastika – to samé jest

„Jak je možné, že na manifestacích a předvolebních akcích mávají komouši i ta jejich rudá zfanatizovaná mládež vlajkami se srpem a kladivem, když je to zakázaný symbol - viz zákon o zločinnosti komunismu – policajti jim to nezabaví, netrestají – ale je to přece stejné, jako kdyby se někde objevil hakenkrajc,“ rozohnil se Petrovský, který, jak vidno, nemá komunisty skutečně v lásce. „Jak je možné, že obce v Brdech protestovaly proti americkému radaru, ale za komančů se neříkalo, že tam jsou ruské rakety s jadernými hlavicemi? Starostové se s ruskými veliteli volizovali jak buzíci a zatím se jejich dcery válely v pangejtu s vojákama – ať si nechají udělat testy DNA a uvidí, co mají za vnoučky, odkud pocházejí… Oni věděli! Ale ani si netroufli, byť jen pomyslet... Kolik milionů lidí zahynulo nebo zmizelo beze stopy v ruských gulazích – a to byl náš vzor? To se pochlapilo jen pár lidí a řeklo, co si skutečně myslí - a ostatní, tedy ti, kteří měli své rodiny, posílali děťátka na školy, tedy kolaborovali!“

Zeman á la Jelcin?

Ani pro současného prezidenta nemá Petrovský příliš velké pochopení. Hlavně mu klade za vinu, že se obklopuje lidmi s temně rudou minulostí a že nechce uvést to, co si myslí většina národa. „Proč se vymlouvá na nohy a slabou cukrovku, když chlastá? Ať se přizná jako Jelcin a svět se nezboří. Že někdo padá a kolíbá se, to je normální chlast. Proč se u nás neříkají věci na rovinu? Tají se to jako za starého režimu, jak v sovětským Kremlu.“

Na samotný závěr setkání tento hřmotný hromotluk říká: „Mám invalidního syna, který studuje – jsem invalidní důchodce, přivydělávám si tam, kde jde doslova o držku, hlídám hroby, sklady barevných kovů. Nikdy jsem se nestyděl za své názory, a to už teď na stará kolena nezměním. Vadí mi, že se ani ve školách o politických vězních a třetím odboji moc nemluví. Pak k hrůze zjišťuji, že pro některé mladé je komunismus atraktivním, protože ti jeho odvrácenou tvář prostě neznají. Za to může nejenom škola, rodiče, kteří mnohdy farizejsky říkají, jak bylo za komoušů dobře, ale hlavně stát, pro který je nedávná historie něco jako tabu. Bere mě vztek, když se říká, že by se jitřily staré rány. I houby! Jenomže to by nesměli být všude rozlezlí a překabátění soudruzi. To neskončí tím, že vymřou. To bude trvat generace, než se s tím nějak popasujeme. A to všechno proto, že jsme se s tím po 17. listopadu srovnali tak nějak po česku – jo a ne, aby se někomu z vlivných moc neublížilo, majetky se předaly a seděl vlastně jenom Štěpán!“