Kterého z těchto mediálně známých kandidátů do Senátu byste volili, kdyby kandidoval ve vašem obvodě (či v něm kandiduje a vy ho budete volit)?Anketa
Prvním problémem je podle Peritzova názoru fakt, že spojenecká koalice stojí proti teroristické organizaci, nikoli proti standardní armádě. „Vojenští plánovači obvykle na mapě předem určí cíl, na který je třeba udeřit. Jenže bojovníci Islámského státu nemají důvod shromažďovat na jednom místě více vojáků či budovat administrativní infrastrukturu, která je viditelná z nebe," poukazuje Peritz.
„Stejně tak je potřeba mít na paměti, že bojovníci Islámského státu mohou využívat taktiku Hamásu a budou se skrývat v nemocnicích, školách a mešitách, aby si z civilního obyvatelstva udělali ochranný štít. Může se tedy snadno stát, že piloti budou mít na svědomí i civilní oběti. I přes úsilí spojenců budou islamisté brutálně vládnout místním lidem," tvrdí Peritz.
„Druhou důležitou otázku je, kdo eventuálně obsadí dobytá území? Americký prezident Barack Obama se ve svém projevu zavázal, že na půdu země, nad kterou jsou nyní prováděny letecké údery, nevstoupí bota amerického vojáka. Když tedy pomineme těch 1600 vojenských poradců, kteří působí v Iráku. Byť bylo toto prohlášení politicky přijatelnější, tak přece není možné rozpoutat povstání proti ISIL pouze ze vzduchu," míní Peritz.
„Teoreticky by měl území ovládané Islámským státem ovládat Irák, takže by mohly pozemní síly zajistit zdejší sunnitské kmeny, pokud tedy dojde k jejich sblížení s vládou. Kdo však tuto úlohu bude plnit v Sýrii? Prezident Asad či snad Kurdové? Jak by řekl každý rádoby politolog, vytváří se zde nebezpečné vakuum. Je to ale přesně tak. Spojené státy jej skutečně pomáhají vytvářet. Prázdné mocenské vakuum nemusí bohužel vyplnit ani Syrská osvobozenecká armáda. Protože Washington s ní letecké údery nekoordinuje a bojovníci SOA tak mohou jen stěží dosáhnout při svých pozemních akcí úspěchu," píše Peritz.
Celý text v angličtině najdete ZDE.
„Třetí otázkou je, jak přesně se vlastně američtí spojenci na celé operaci podílí? Bílý dům a političtí poradci se skutečně snažili, aby zajistili oněch proklamovaných 40 spojenců, a to včetně pěti arabských států. Ale buďme k sobě upřímní, v čele současných operací stojí Spojené státy americké. Byť samozřejmě nesmíme zapomínat, že těžké bitvy svádějí např. Kurdové," pokračuje Peritz.
„O onom vychvalovaném spojenectví ale vlastně nevíme nic podrobnějšího. Jak je vlastně rozloženo břemeno mezi jednotlivé spojence? Saúdská Arábie by např. s Islámským státem bojovala do poslednho Američana, ale mnoho obyvatel této země zároveň bojuje v barvách Islámského státu. Saúdové by se prostě měli do leteckých úderů zapojit mnohem více, než je tomu v současné chvíli," nabádá Peritz.
„Předposlední otázka, která dle mého názoru vyžaduje odpověď, je, co by měl Washington udělat, pokud teroristé přichystají odvetu? Co když dojde k nějakým bombovým útokům mimo území Sýrie a Iráku, ve kterých budou mít prsty Islámský stát či odnož Al-Káidy An-Nusrá? Jak bude reagovat Západ na záběry velvyslanectví či civilního letadla v plamenech následkem teroristického útoku? Bude Washington do Sýrie dál posílat své vojáky a bude k tomu mít podporu Američanů?“ pokládá si další otázky Peritz.
„A konečně za páté, jaké je vlastně reálné vyústění konfliktu v Sýrii a Iráku? Americká veřejnost nemá ráda konflitky, ve kterých nejsou jasně stanovené cíle či je tento cíl v nedohlednu. Pokud budou mít američtí voliči z této operace podobný pocit, poznají to američtí politici u voleb. Zničit islámský cíl zní slibně, ale co potom? Letecké údery proti Islámskému státu představují dobrý první krok. Pokud si ovšem Bílý dům nedokáže odpovědět na výše zmíněných několik otázek, jeho úsilí přijde vniveč a Amerika bude opět začínat od nuly," uzavírá Peritz.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: pro
