Přímá prezidentská volba se prolíná všemi tématy nejnovějšího přehledu mediálních zajímavostí uplynulého týdne. „Je úžasné, jak se naši médiusové v této souvislosti aktivizují a vyžívají v různých spekulacích a vymýšlení různých argumentů pro, či proti. V tom směru jen potvrdil dlouhodobou tendenci pan Moravec ve svých Otázkách minulou neděli. Měl tam trio diskutérů – profesory Drahoše, Beka a Sokola, všechno lidé z akademické sféry, kteří ale navíc nějak souvisejí s kandidaturou na prezidenta, i když každý trošku jinak. Pan Moravec se snažil vyvolat dojem, že se téma diskuse bude týkat stavu české vědy, vzdělávání, financování a postavení vědy i akademické obce obecně. Pro mě ze zcela nepochopitelných důvodů se přitom staví být nejen moderátorem, ale i odborným pracovníkem v oblasti médií. Protože o nich kdesi vyučuje, tak se zřejmě cítí být povolán hovořit také o odborných akademických záležitostech,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Zároveň zmiňuje, že v listopadu 2014 poslal Radě České televize stížnost na Václava Moravce, a i když to jsou už tři roky, stále na ni nedostal odpověď. „Stížnost se týkala chyb, jichž se pan Moravec při probírání tematiky vysokého školství, kde měl jako hosta profesorku Dvořákovou, dopustil. Připomínám to proto, abych uvedl odbornost páně Moravce na takovou debatu. Nicméně ta debata se avizovaného tématu zase až tolik netýkala; pan Moravec předvedl své tradiční nastolování agendy, když se celou dobu snažil to povídání převádět na téma politické, prezidentské. Bylo přitom úžasné, jakým způsobem hladil své tři hosty. Pana Beka velmi úslužně skoro až chválil za to, že se nestal ministrem v chystané vládě pana Babiše, což byl asi podstatný důvod pozvání pana rektora Beka z Brna,“ domnívá se mediální analytik.
Drahoš se začíná stylizovat do Václava Havla
Od profesora Jana Sokola ho zaujal výrok, že intelektuál se má realizovat v intelektuálních institucích, školách a podobně, a ne ve vládě či podobně. „To bylo zajímavé, protože pan Sokol byl také kandidátem na prezidenta a také ministrem školství. Proč tedy kandidoval a usiloval o post hlavy státu? Tomu lze rozumět jedině tak, že se buď pan Sokol nepovažuje za tak velkého intelektuála, aby se realizoval v intelektuálních institucích, jak říká, nebo má, jak už to u nás bývá, dvojí metr. Jeden na sebe a druhý na ty druhé. No a pan Drahoš je zvláštní člověk. Hodně mi připomíná pana Kisku na Slovensku, který se také vynořil zčistajasna a najednou disponoval obrovskou podporou. Dokonce jsem byl upozorněn, že agentura, která mu dělala kampaň, byla ta stejná agentura, která dělala kampaň v nedávných krajských volbách Jánu Lunterovi, protikandidátovi Mariana Kotleby v Banskobystrické župě. Ty věci se asi nedějí úplnou náhodou,“ upozorňuje Petr Žantovský.
Kdo dělá kampaň Jiřímu Drahošovi, ho nezajímá, pozornost však věnoval jeho výrokům v OVM, z nichž si vybral tento: „Nebezpečné je to, že lidem v politice je nasloucháno.“ „Pan Drahoš tím zřejmě mínil, že politici jsou lidé špatní, pokřivení a mají nedobré úmysly, ale bohužel, občané jsou takoví hlupáci, že to nejsou schopni poznat a těm ošklivým politikům naslouchají. Jako bych v tom slyšel duch Václava Havla, který se také vždy distancoval od ‚tamtěch politiků‘, jako by sám nebyl nejvyšším politikem v této zemi. Přitom byl třináct let s přestávkami prezidentem dvou různých republik a celou tu dobu byl nejvyšším politikem ve státě. A při každé příležitosti neopomněl říci, že on k tomu jaksi nepatří, že se od toho distancuje a že má jakési právo to komentovat zvenčí. No a Drahoš se nám začíná stylizovat do Václava Havla, to také nebyla náhoda,“ míní mediální odborník.
Bezostyšné Moravcovo píárko pro prezidentského kandidáta
Chápe, že je tato názorová poloha Jiřímu Drahošovi zřejmě osobnostně blízká, ale pak nechápe, proč jde do politiky. „Protože pak se může stát, kdybych vzal jeho výrok doslova, že mu lidé začnou naslouchat tak jako jiným lidem v politice, a to bude nebezpečné. Ale komu to má být nebezpečné? Drahošovi snad? Nebo těm lidem, státu, Evropě, nebo komu je podle Drahoše nebezpečné, že je lidem v politice nasloucháno? A druhá otázka, samozřejmě ani jednu z nich pan Moravec nepoložil, tak je pokládám já, komu tedy má být nasloucháno, ne-li zvoleným politikům? Má být nasloucháno joudovi z restaurace U kulaté báby, nebo Viktoru Koženému sídlícímu někde na Belize, nebo Zdeňku Bakalovi, který sice nebyl zvolen, ale zato má velmi ‚dobrou‘ pověst na Ostravsku-Karvinsku? Toto nám pan Drahoš nesdělil. Jen jsme se dozvěděli, že je nebezpečné, když je nasloucháno lidem v politice,“ poukazuje Petr Žantovský.
Psali jsme:
Při sledování pořadu jako OVM je člověk moudřejší v mnoha směrech. „Jednak se mu znovu potvrzuje, že Česká televize v osobě Václava Moravce je propagandistický nástroj, který má výlučně politické, ale v žádném případě ne informační cíle. A už vůbec ne cíle plynoucí ze zákona, tedy podporu pluralismu ve společnosti a celospolečenské soudržnosti. Mimochodem, Moravec je úžasně explicitní, jak bezostyšně panu Drahošovi pár týdnů před prezidentskou volbou dělá píárko. V souvislosti s nějakým sociálním jevem mu říká: ‚Vy se s tím setkáváte při svých cestách po republice...‘ Rozumějme při cestách v rámci prezidentské kampaně. Proč by jinak akademik Drahoš jezdil po republice? Možná na ryby, nebo na houby, nebo za ženskýma, ale proč by jezdil po republice a setkával se s nějakým sociálním jevem? No protože se snaží stát prezidentem této země. A Václav Moravec to tam plácne jako standardní českotelevizní hlášku. To je velká zpráva o panu Moravcovi,“ myslí si mediální analytik.
Moderátůrek se ptá akademiků, co říkají poznámce na Facebooku
Podobně vypovídající je, když si vezme jako terč svého výsměchu Jaroslava Plesla. „A to jen proto, že je pan Plesl šéfredaktorem MF Dnes, kterou pan Moravec před několika lety ještě zbožňoval a jedl od prvního do posledního písmene na posezení, ale dnes je to pro něj terč. Zcela mimo jakýkoli smysl a etický rámec cituje nějaký Pleslův výrok z Facebooku. Kde to jsme, jestliže si Moravec s OVM hraje na vlakovou loď názorové žurnalistiky v České televizi a Facebook a sociální sítě jsou pro něj relevantní informační zdroj? Jak je vůbec možné, že se tří lidí z akademické sféry takový moderátůrek zeptá na něco z Facebooku a argumentuje tím, jako by to bylo důležité, co visí někde na sociální síti? No to by mohl příště, až tam bude mít podobně seriózní hosty, vyndat z Facebooku fotku, jak si pochutnává na pizze, a žádat k tomu po hostech zásadní vyjádření. To je asi na stejné úrovni. Takže OVM opět nezklamaly, je to ‚nejlepší pořad‘ svého druhu v České televizi,“ kroutí nad tím Petr Žantovský hlavou.
Pro druhé téma si vybral ohlášenou kandidaturu Mirka Topolánka na prezidenta. „Do politiky se vrací po poměrně dlouhé době, kterou strávil v byznysu, jistě ne vzdálen od různých byznysových a vlivových struktur. Tak to chodí a není na tom nic špatného ani divného. Politika je, jak říkají klasici, koncentrovaná ekonomika. Když má ekonomika nějaký zájem, tak se ho snaží politicky prosadit. A k tomu prosazení existuje mnoho možností. Buďto ty standardní legislativní, nebo ty méně standardní, že vyšlete na dráhu nějakého politika, od něhož si slibujete, že bude hájit vaše zájmy. Teď podtrhuji, neříkám, že to je případ Mirka Topolánka, ani nemám v tuto chvíli nikoho konkrétního na mysli. Jen říkám, že politika jako produkt ekonomických zájmů je naprosto standardní a celosvětová záležitost a není se tomu co divit. To, že pan Topolánek kandiduje, mě na rozdíl od mnoha žurnalistů zas až tolik nepřekvapilo,“ tvrdí mediální odborník.
Topolánek na sebe může navěsit pravicové voliče
S tímto tématem se podle něj seriózně popral Dalibor Balšínek v pátečním úvodníku Echo24. „Oceňuje v něm kladné i záporné stránky někdejšího Topolánkova premiérování. Samozřejmě u Mirka Topolánka je třeba se především podívat na jeho éru v roli předsedy ODS, protože to je strana, o jejíž podporu se bude určitě ucházet nejvíce a která, pokud vím, se ústy pana Fialy vyjádřila v tom smyslu, že byť pan Topolánek není členem ani kandidátem ODS, tak není vyloučené, že ho budou podporovat, protože sdílejí podobné hodnoty. A to si myslím, že je docela významná věc. Pan Topolánek ódéesku, abych tak řekl, ‚deklausizoval‘. Bylo to v roce 2002, kdy byl zvolen na kongresu ve Františkových Lázních. A byl zvolen právě proto, že ze všech kandidátů byl po všech stránkách nejvíce vzdálen Václavu Klausovi,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Mirek Topolánek
Míní tím jak vystupování, tak jednání s novináři, formu vzdělání, formu komunikace dovnitř strany. „Byl to prostě absolutní Antiklaus, a to byl důvod, proč byl zvolen. Všichni ostatní kandidáti, co si pamatuji, ať už pan Bém, paní Němcová, pan Nečas, byli v té době do jisté míry Klausovými klony. Paní Němcová by se k tomu dnes už nehlásila, ale jednu dobu odezírala Václavu Klausovi ze rtů všechno, co mohla. Dnes se tváří jako spravedlivá soudkyně těch špatností, které se tehdy děly. Ale zpět k tématu, které je o Topolánkovi. Myslím si, že Mirek Topolánek je velmi zajímavým kandidátem z jednoho prostého důvodu. Může totiž na sebe navěsit pravicové voliče, které na sebe nenavěsí pan Drahoš. Ten na sebe navěsí kromě pražské kavárny nerozhodnuté a lidí, kteří v minulé přímé volbě volili Dienstbiera,“ očekává mediální analytik.
Jedinou politickou myšlenkou je Hrad bez Zemana
Jde o lidi, kteří nejsou usazeni pevně nalevo stejně jako Jiří Dienstbier, což také není žádný levičák. „To je takový kavárenský tlučústa, jenž si vybírá svá témata od genderu po lidská práva velice účelově a konjunkturálně. Na jeho politice, pokud vůbec kdy nějakou měl, nebylo nikdy nic levicového. Nemyslím tedy, že ho volili levicoví voliči ČSSD, ti tehdy volili Zemana a budou ho volit pravděpodobně zase, protože z kandidátů, kteří se nabízejí, není ani jeden levicový. Zato je tam přecpáno kandidáty, o nichž nevíme, jaké jsou politické orientace. Pan Drahoš dopředu řekl, že nechce být Antizemanem, ale nic jiného než antizemanismus nemá. Ještě jsem od něj neslyšel jedinou politickou myšlenku kromě té, že by na Hradě už neměl být Zeman. Určitě zafunguje jako svorník lidí, kteří před lety volili zčásti Dienstbiera, zčásti Schwarzenberga,“ je přesvědčen Petr Žantovský.
Začíná ale pochybovat, zda to Jiřímu Drahošovi bude stačit na postup do druhého kola. „Těch pražských kavárníků zase není takové množství. A z nich se ještě odloupnou lidé, kteří přece jenom vědí něco o tom, že pracovat znamená platit daně, tím udržovat ekonomiku v chodu, a to už je trošku pravicové myšlení. A takové voliče má šanci k sobě Mirek Topolánek přitáhnout. Vůbec bych se proto nedivil, kdyby ve druhém kole proti sobě stálo duo Zeman, Topolánek. A jako občan bych si to i docela přál. Ne kvůli samotným osobám, ale kvůli tomu, že znám jejich hodnoty. Rozumím jim a vím, co reprezentují. Vím, že Topolánek reprezentuje pravicové myšlení, byť se můžeme bavit o jeho problematických krocích se solárním byznysem, nebo o tom, že si vybral za ministra financí Miroslava Kalouska, který popíral, že platí Lafferova křivka, která vyjadřuje závislost mezi výší daní a jejich reálným výběrem,“ připomíná mediální odborník.
Dva nejsilnější kandidáti představují pravolevé rozdělení světa
Přesto má jasno, kdo to je Mirek Topolánek a že stojí politicky napravo. „Vím, že to je člověk, který má občas úkroky do všech možných stran, ale v nejobecnější poloze to je pravicový politik. U Zemana stejně tak vím, že to je principiálně levicový politik s mnoha úkroky, s mnoha myšlenkovými přemety různými směry, ale je to levicový politik. Takže stále ještě navzdory tomu, že nás celý svět včetně postmoderních filozofů přesvědčuje o tom, že pravolevé rozdělení světa neexistuje, že už pro to není důvod, tak najednou se nám tady vyloupli dva – podle mého přesvědčení – nejsilnější kandidáti, kteří představují přesně ono pravolevé rozdělení světa. A já bych si moc přál, aby se do druhého kola dostal Mirek Topolánek. O tom, že v něm bude Miloš Zeman ani v nejmenším nepochybuji,“ přiznává Petr Žantovský.
Před závěrečným tématem upozorňuje, že mu snad ani nejde z pusy. „Česká televize se dopustila nejodpornější a nejobludnější perverzity, jaké vůbec mohla. Něco tak odporného jsem opravdu nečekal. To jsem z žádné obrazovky, ani z komerční, ještě neviděl. Blíží se to trošku tomu paparazzimu, co šplhal po střechách špitálu v roce 1997, aby na dálku vyfotil prezidenta Havla těsně po operaci karcinomu plic. To bylo hnusné, ale patřilo to do bulváru. I když to vlastně patřilo na smetiště, a pokud možno hodně hluboko zahrabat. Ale dopustil se toho paparazzi napojený na komerční televizi. Ale tohle, co předvedli v neděli v pořadu 168 hodin v České televizi v reportáži, která se nazývala s neskrývanou ironií ‚Na prezidentské zdraví‘ s narážkou na to, že pan prezident holduje alkoholickým nápojům, tak to bylo skutečně mimořádně nevkusné,“ hodnotí mediální analytik.
To nejhnusnější v novinařině za hodně dlouhá léta
Vadí mu odvysílané ryze soukromé prezidentovy poznámky typu „Tady mě podržte, abych nezakopl o schod“ nebo „Podejte mi tu hůlku“. „To jsou úplně standardní privátní hlášky, které byly směřované k jeho doprovodu. A oni je naskládali účelově za sebe tak, aby to vypadalo, že má Zeman velmi podlomené zdraví. Mělo to jediný propagandistický účel: ‚Podívejte se na něj, jak je na tom špatně, přece ho nebudete volit.‘ Teď už se úplně stydím vypustit z pusy takové to podprahové působení ‚vždyť on přece to volební období nevydrží‘. Nevím, nejsem jeho lékař, neznám jeho zdravotní stav, ale když ho slyším mluvit, mám za to, že hovoří velmi gramotně a na jeho intelektuálních schopnostech nic ohroženo nebylo,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Proto je znechucen tím, že se z veřejnoprávní obrazovky předává divákům o prezidentovi, který je ve funkci a který se uchází o druhý mandát, vzkaz „Heleďte na tu trosku, tu přece nebudete volit“. „Samozřejmě se to těmito slovy říká podprahově. To je absolutně proti všem etickým zásadám, všem kodexům, všem zákonům, proti všem pravidlům, co se vůbec dají vztáhnout na žurnalistiku. Je to možná to nejhnusnější, co jsem v novinařině zažil za hodně dlouhá léta. A spočívá to i v takové drobnosti, že se na obrazovce usmívá protikandidát Horáček a chlubí se tím, jak zveřejnil své lékařské zprávy. Do toho vystupuje pan Forejt a kritizuje ceremoniál na Vítkově u příležitosti 28. října, že byl krátký a nestandardně špatně udělaný. Nu ale pan Forejt tam nemá co dělat. Osobně proti němu nic nemám, ale z Hradu odešel, takže je v kolizi zájmů,“ poznamenává mediální odborník.
Po odpornosti České televize je čas zvážit placení poplatků
Žasne nad tím, jak si Česká televize může vzít jako hlavního odborníka na hodnocení dění na Hradě někoho, kdo odtamtud musel odejít. „Navíc za okolností, které nemusím připomínat. Viděli jsme všichni videa s tou lajničkou bílého čehosi, která zveřejnil web Hlídací pes a která byla rozbuškou jeho odchodu z Pražského hradu. Tak jak se může Česká televize za naše peníze ptát takového člověka a nechat ho jakože objektivně hodnotit cokoli, co se týká jeho bývalého zaměstnavatele? To je naprosto absurdní,“ tvrdí Petr Žantovský a na příkladu amerického prezidenta Franklina Roosevelta ukazuje, že zdravotní problém nemusí být překážkou pro výkon funkce. „Roosevelt byl velmi nemocný a většinu svých volebních období proseděl na vozíku. Ale jeho projevy, které vyšly po válce knižně, jsou mimořádně silné. Byl to velice levicově uvažující prezident a celá jeho filozofie New Deal byla levicová. Takže srovnání s Rooseveltem není úplně marné,“ myslí si mediální analytik.
Ing. Miloš Zeman
K tomu má doporučení, které se ani tak netýká médií, ale spíše prezidentské kanceláře. „Být na místě lidí z prezidentova okolí, kteří mají na tyto věci vliv, tak bych prezidenta explicitně posadil na křeslo prostě proto, že to jeho nemoc může vyžadovat. Ale hlavně by mu to dávalo větší jistotu pro intelektuální výkony. Když ho slyšíte mluvit ve Štrasburku nebo kdekoli jinde, tak nemáte pocit, že mluví člověk, který není mocen vykonávat funkci hlavy státu nebo se o ni ucházet. Takže je možná škoda, že nechávají pana prezidenta pohybovat se s hůlkou a fyzicky ho zbytečně vysilovat, když jeho role je především politická. A jak sám říkal, politika se nedělá nohama, ale hlavou. A hlava mu slouží. Suma sumárum si Česká televize zaslouží, aby si teď hodně koncesionářů promyslelo, zda pošle příští měsíc poplatek, nebo prohlášení, že se zbavuje televizního přijímače. Protože tohle, co nám předvedla, bylo skutečně odporné,“ uvědomuje si Petr Žantovský.
Havlovo zdraví pro Peheho politikum nebylo, Zemanovo však ano
A stejného tématu se týká i páteční komentář Jiřího Peheho z Novinek, respektive Práva, který vyšel pod titulkem „Zemanův zdravotní stav je politikum“ a v němž autor rozebírá otázku prezidentova zdraví a jeho kandidatury. „Právo či Novinky jsou soukromý podnik, ať si dělají, co chtějí. Když jim připadá správné publikovat podobné odpudivosti, jaké plodí pan Pehe, tak to je jejich volba, ale vedle toho publikují i jiné a to podstatně kvalitnější materiály například od pana Tomského či od pana Klause mladšího a podobně. Ale mě fascinuje, že takhle píše Pehe, který byl poradcem prezidenta Havla v době, kdy měl Václav Havel skutečně namále a celý národ s velkou solidaritou včetně těch, kteří Havla nemuseli jako prezidenta ani jako politika a možná dokonce ani jako dramatika zrovna milovat, mu držel pěsti, aby se mu zdraví vrátilo a aby to všechno klaplo,“ připomíná mediální odborník.
„Pokud vím, tak poté, co podstoupil onu operaci, při které ho fotil paparazzi z Novy, o němž jsem mluvil, byl zvolen prezidentem republiky v lednu 1998, a to dokonce o jeden hlas zavřeného poslance Sládka. Takže tam byl velký politický zájem na tom, aby se – podotýkám prokazatelně nemocný a s nejasnou zdravotní perspektivou – Václav Havel stal prezidentem. To tehdy panu Pehemu nevadilo, to tehdy nevykřikoval nikam do médií, že to je politikum a že bychom se nad tím měli zamyslet, jestli pan Havel zvládne svůj mandát, nebo nezvládne. To mlčel. Takže dvojí metr, který je tady uplatňován, jenom podtrhuje to, že se jedná o jednostrannou antizemanovskou kampaň a že to nemá vůbec nic společného s objektivním hodnocením jeho nebo kohokoli jiného zdravotního stavu,“ dodává Petr Žantovský.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
