Kdyby Donald J. Trump přijel do Česka, jak by ho měl Miloš Zeman přivítat?Anketa
Reakcím na výsledek prezidentských voleb ve Spojených státech bude pochopitelně patřit nejvíce pozornosti v pravidelném přehledu mediálních zajímavostí uplynulého týdne. „Začnu samozřejmě Českou televizí, protože v relacích veřejnoprávní televize, kdo ji sledoval, počínaje přímým přenosem tu noc až po následné ohlasy na výsledky, musel dospět k závěru, že Česká televize je orgán placený štábem Demokratické strany a tamní kandidátky Clintonové. Mám pocit, že její preferování bylo až do posledních okamžiků vysloveně fandící a těm, kteří nás o průběhu informovali, se ani moc nechtělo věřit tomu, jak se situace vyvíjí. A myslím si, že ve finále se ani trochu nepokoušeli skrýt to zklamání, které naši veřejnoprávní novináři pociťovali,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
To zklamání bylo nejvíce patrné zejména ve středu v různých debatách. „Sledovali jsme rozmanité rozhovory, v nichž byly věci pojmenovány více či méně pravdivě, více či méně zájmově. Určitě zajímavá byla debata s Alexandrem Vondrou, Petrem Kolářem a Michaelem Žantovským v Událostech, komentářích, z níž vyšel Alexandr Vondra jako naprostá hvězda. Říkal tam mimo jiné jednu velice důležitou věc, a to, když jako první nastolil téma, kdo volí Trumpa a z jakého důvodu. Upozornil, že je to možná také proto, že se celý demokraticko-liberální tábor staví velmi elitně a velmi nadřazeně nad běžného voliče a že se mu to teď v podstatě sečetlo a spolu se zklamáním z předchozího Obamova prezidentského období to byly jedny z nejdůležitějších příčin Trumpova vítězství,“ myslí si mediální analytik.
Nezvolením Clintonové prý byla odložena rovnoprávnost
Vondrův pohled na věc se samozřejmě pranic nelíbil ani Petru Kolářovi, ani dalšímu bývalému velvyslanci ve Spojených státech Michaelu Žantovskému. „Nicméně tato debata měla alespoň poměrně vysokou věcnou úroveň. Ale připomenu úplně bizarní a absurdní telefonický rozhovor ve Speciálu ČT24 s názvem Nový prezident USA s jakousi Zuzanou Boehmovou, která byla představena v titulku jako poradkyně pro genderové otázky, organizace New America, a dopisovatelka týdeníku Respekt. Pochopil jsem z kontextu, že paní Boehmová je ve Spojených státech a měla být člověkem, který celou tu záležitost komentuje zevnitř,“ podotýká Petr Žantovský, jenž si na ukázku vybral několik z jejích naprosto neuvěřitelných hlášek.
Tou první je její konstatování, že Hillary Clintonová prohrála proto, že je žena. „Ne z jiného důvodu, ne proto, že byla arogantní, ne proto, že neměla žádný program, ne proto, že je představitelkou politiky demokratů, která selhala, ale proto, že je žena. To mě velmi zaujalo, protože z řady průzkumů vychází, kdybych to vzal genderově, že většina voličstva je ženského pohlaví, ženy jsou věrnější voličky. Dokonce pronesla větu: ‚Rovnoprávnost byla odložena‘, tedy že někdy v budoucnu se prezidentem stane žena. Nevím, co je na tom málo rovnoprávného. Rozhoduje se podle toho, kdo nabídne jaké programové a jiné priority a zda zaujmou voliče. Myslím si, že paní Boehmová tímto zakládá na diskriminaci naruby a v podstatě je to jakási maskulinofobie, kterou tady provozuje,“ míní mediální odborník.
V New Yorku všichni lidé klopí oči k zemi, protože je mají ubrečené
Zmíněná poradkyně pro genderové otázky tedy zjevně nechápe, co je rovnoprávnost. „Ta přece znamená, že se politický kandidát neposuzuje podle toho, co má v kalhotách, ale podle toho, co má v hlavě, co nabízí voličům a jak moc je důvěryhodný. To ví každý student politologie prvního ročníku. Slečna, nebo paní Boehmová to zřejmě neví, nebo vědět nechce. Další její hláškou bylo tvrzení, že když prochází New Yorkem, tak všichni lidé klopí oči k zemi, protože je mají ubrečené. Tohle doslova řekla. Celý New York má podle jejího podání ubrečené oči a klopí je k zemi. To tedy znamená, že ti lidé do sebe asi narážejí, zřejmě nemohou jezdit v autech, protože mají oči k zemi, a tak dále, když to vezmeme do důsledků,“ poukazuje Petr Žantovský na absurdnost takových slov..
Psali jsme:
To slůvko „všichni“ bere jako typické pro genderové, NGO a jiné podobné aktivisty, kteří nemají argumenty. „Proto se ohánějí výrazy typu ‚všichni přece vědí‘, ‚všichni přece dělají‘, ‚každý přece rozumí tomu, že…‘ a tak dále. Tahle všeobecná paušalizace, která odvádí pozornost od vlastní neschopnosti argumentovat věcně, je úplně typická pro tenhleten typ lidí a tenhle typ argumentace. Čili já nevěřím ani na vteřinu, že celý New York klopí oči k zemi, protože by musel v tu chvíli přestat existovat. A krom toho je to nesmysl,“ zdůrazňuje mediální analytik a přidává další její hlášku, že Donalda Trumpa zvolili ti, kdo s nostalgií vzpomínají na otrokářský bič.
Veřejnoprávní moderátoři se nepídili po vysvětlení pseudoargumentů
To považuje také za velice odvážné tvrzení. „Protože to bych se asi zeptal, co ty zástupy černochů a Hispánců, kteří zvolili mimo jiné také Trumpa. Pokud vím, tak Hispánci vyhráli Trumpovi Floridu. Co na tom, že to byli kubánští emigranti, ale jsou to Hispánci, jsou to taktéž pamětníci jiných než demokratických časů, třeba bolševických, když už přímo ne otrokářských. Všechny tyhle pseudoargumenty od slečny, či paní Boehmové opravdu nesedí a jsou to všechno jenom prázdné floskule a prázdné fráze. A proč to připomínám? Protože naši veřejnoprávní moderátoři téhle dámě nepoložili ani jednu otázku ve snaze dopídit se toho, proč něco takového říká,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Teď se budu věnovat jiným médiím. Naprosto jasným kandidátem do naší občasné rubriky „zhůvěřilost týdne“ je článek, který uveřejnil pan Jandourek na webu Svobodné fórum ve středu. A tenhle člověk tam ocitoval politického komentátora stanice CNN Fareeda Zakariu. Ta citace je v souhlasném tónu, takže předpokládám, že to je též názor pana Jandourka. A zní doslova takto: ‚Donald Trump není normálním kandidátem. Je to rakovina americké demokracie.‘ Uf, to je tedy velká síla. Jestliže je Trump rakovinou americké demokracie, tak co je potom Hillary Clintonová? Tak to je možná Alzheimer demokracie, nebo já nevím, jakou chorobu bych k ní asi přirovnal,“ uvažuje mediální odborník.
Když nevyjdou volby podle přání elit, tak je na vině volič
Rozhodně mu tato metaforika připadá nejen ostudná, obludná, ale také velice nebezpečná. „Protože zároveň tím říká, že je rakovinu třeba odříznout, ozářením vyléčit, prostě zlikvidovat. Takže zlikvidovat Donalda Trumpa. Od Fareeda Zakarii mě to nepřekvapuje, protože to je známý liberální myslitel. Od pana Jandourka mě to konec konců také nepřekvapuje, protože jeho směřování je velmi podobné, i když tu a tam o sobě tvrdí, že je sociolog. Tu a tam o sobě zase tvrdí, že je křesťan, nu ale v každém případě tohle není moc křesťanské ani moc sociologické hodnocení, že by některý z kandidátů byl rakovinou demokracie jako systému. Tenhle článek pokračuje v podobném duchu a v zásadě není potřeba ho dál citovat, ta jedna věta však skutečně stojí za jedno velké a hluboké zamyšlení,“ tvrdí Petr Žantovský.
Pochází totiž ze stejně absurdních, bizarních a nebezpečných zdrojů jako pochází myšlení lidí, jako je třeba zmíněná Zuzana Boehmová. „To znamená, že my si něco přejeme, a když to nevyjde podle nás, tak je všechno špatně. Ti, kdo volí, jsou lidé slabomyslní a nás nehodní, protože my jsme ta elita, která určila, jak to má být. A když to tak není, tak za to může volič. To je známá a tradiční žertovná nadsázka, že demokracie je báječný vynález, má však jedinou vadu, a to je volič. To je zřejmě i přesvědčení pánů Zakarii, Jandourka či slečny Boehmové. Ostatně nejsou v tom opět sami,“ poznamenává mediální analytik a pro dotvrzení svých slov sahá po tištěném deníku E15, v jehož článku se ještě hodnotila situace před volbami pod titulkem „Sázky před volbami favorizují Hillary“.
Totální porážka výzkumných agentur a politologických věštců
V něm je popisována zpravodajským způsobem bez jakéhokoli komentování skutečnost, že sázkové kanceláře favorizují Clintonovou dokonce na 72,7 procenta, zatímco Trump má podle nich jen 27,3 procenta naděje. „V Česku měla Clintonová u bookmakerů kurz 1,38 ku jedné, kdežto na Trumpa bylo jenom 2,85 ku jedné, což je opravdu zajímavé. A asi stojí za to zamyslet se nad tím, proč i tyto zdánlivě nepolitické aktivity, jako je sázení – o tom by ostatně své mohl vědět pan Horáček, který chce být prezidentem –, také nevycházejí, stejně jako nevycházejí mediální odhady a průzkumy nejrůznějších agentur. Jsou totiž diktovány ve stylu ‚přání otcem myšlenky‘ a podle emocionálních sympatií a antipatií, které vítězí nad rozumem,“ vysvětluje Petr Žantovský.
V první esemesce, kterou dostal ráno toho dne, kdy byl zvolen Donald Trump prezidentem, od kolegy, docenta z vysoké školy, bylo napsáno: „Jedná se o totální porážku takzvaných analytiků, výzkumných agentur a politologických věštců.“ „Myslím si, že to je velice přesná charakteristika toho, co se odehrálo v letošní prezidentské volbě ve Spojených státech. Ta volba má samozřejmě několik fazet. Jedna je ta, že už definitivně vkládá politiku do sféry zábavy a do sféry vizuality. To, co začalo kdysi u Kennedyho při první televizní debatě v historii, kdy přišel opálený a sršící zdravím a energií, a proto vyhrál volby, tak to dnes totálně převálcovalo veškerou politickou agendu. A celá ta agenda je už zábava a pochopitelně Trump je spolutvůrce tohoto trendu. A nelze se tomu divit, Amerika je v tomto stavu vývoje,“ poukazuje mediální odborník.
Výhra s programem na prvcích nacionalismu a politické nekorektnosti
Svou roli sehrálo i to, kdo seděl v Bílém domě uplynulých osm let. „Už jsem říkal, že zafungoval prvek zklamání z Baracka Obamy a z demokratických slibotechen, které ze svých slibů nesplnily pranic. Dostat na program postavený na určitých prvcích nacionalismu, určitých prvcích xenofobie, určitých prvcích politické nekorektnosti, výraznou nadpoloviční většinu volitelů, jak se to povedlo Trumpovi, je úžasný úspěch, který samozřejmě nelze připisovat jenom jemu, ale celkové atmosféře ve Spojených státech. Když se to Trumpovi nepovede naplnit, tu obrovskou důvěru, kterou dostal, tak si myslím, že vrhne Ameriku do hluboké společenské krize a nechci to ani domýšlet, kam až to může vést,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Na závěr si nechal poznámku, která už se prezidentských voleb v USA netýká. „Mám před sebou svůj oblíbený Literárny týždenník. Slováci na rozdíl od nás nepřestali sledovat rozmanité spisovatelské statutární prvky. U nás jsou Literární noviny postaveny zcela mimo zájem společnosti. Ministr kultury jim zastavil dotaci, takže je v podstatě odsoudil k zániku, fungují sice na soukromé bázi, ale vlastně je to už takový literární samizdat, kdežto Literárny týždenník je orgán Spolku slovenských spisovatelů. Na Slovensku to má zcela jiné parametry, mají k tomu větší úctu než my, co jsme se k tomu otočili zcela zády. Mluvím o tom proto, že Herman zrušil dotaci Literárním novinám s poukazem na to, že jsou příliš politické a že se málo zabývají literaturou a moc politikou,“ připomíná mediální analytik.
Společenský diskurs na Slovensku je naladěn zcela jinak než u nás
Dvojčíslo 33/34 tohoto slovenského týdeníku, o němž hovoří, má kromě literárních recenzí, rozhovorů a dalších žánrů také dvoustránku, která je čistě politická. „Přečtu titulky článků, které jsou obsahem této dvoustrany: ‚Zostrenie informačnej vojny proti Rusku‘, což je půlstránkový materiál. ‚Islám nie je len náboženstvo‘, což je celostránkový rozhovor s arabistou a diplomatem Mariánem Kramárem. Další materiál je od šéfredaktora Pavla Dinky s názvem ‚Od lásky k nenávisti ... od nenávisti k láske?!‘ To je analýza chování současného mezinárodního žurnalismu ve vztahu Ruska a Evropy. Už z těch titulků je zřejmé, že to je zcela jinak naladěné, než je většina českých mainstreamových médií. A hodně to vypovídá o tom, co se děje na Slovensku ve společenském diskurzu,“ dodává Petr Žantovský.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
