Nejlepším řešením by podle ředitele bylo výrazné rozšíření sítě denních center. „Kdyby na každé městské části bylo menší denní centrum, tak by tam lidi bez přístřeší došli, vykoupali se, najedli a vlastně by pak nikdo na ulici ani nepoznal, že tohle je bezdomovec,“ uvedl. Městské části však podobná zařízení na svém území odmítají. „Proto se nové denní centrum bude vytvářet na lodi, zkrátka proto, že nikde jinde ho nechtějí,“ dodal Ján. Nové centrum má vzniknout vedle stávající noclehárny Hermes pod Štefánikovým mostem.

Další centrum chce organizace výhledově otevřít u své noclehárny v Michli, nejprve se však v objektu musí vyřešit majetkové otázky a také kanalizace a voda.

CSSP také nabízí bezdomovcům program s názvem Z ulice do bytu, který má za cíl je v několika krocích navrátit do běžného života. „První stupeň jsou terénní programy, kde se snažíme lidi vyhledat v terénu a poskytnout jim přímo na místě poradenství, jídlo, ošacení či zdravotní péči. Při té příležitosti je přesvědčit, aby využili naše noclehárny, což je druhý krok,“ vysvětlil Ján.

Pokud člověk projeví zájem na další spolupráci, snaží se mu centrum zprostředkovat zaměstnání a zajistit mu ubytování v azylovém domě. Tam může být tři měsíce až rok a pokud pracuje a obnoví si sociální návyky, může mu centrum na jeden až tři roky přidělit městský sociální byt, kterých má CSSP k dispozici 28. Podobným úspěchem zatím podle ředitele skončily v Praze desítky případů.

Bezdomovců je v Praze zhruba 4500, větší část z nich však alespoň střídavě bydlí například v azylových domech nebo v komerčních ubytovnách. „Těch zjevných, kteří žijí přímo na ulici, je asi 1500,“ dodal Ján. Kromě denních center jsou v Praze i noclehárny, CSSP provozuje kromě lodě Hermes ještě zařízení v Michli. Na zimu město spouští zimní noclehárny, které si pronajímá od soukromníků, případně využívá za velkých mrazů i vyhřívané stany.