„Byl říjen roku 1990 a na obrazovce polské televize spolu hovořili dva čtyřicátníci v plné síle. Lépe řečeno se hádali. Dva někdejší opozičníci, dva šéfredaktoři, každý s vlastní vizí Polska. Adam Michnik už tehdy vedl redakci Gazety Wyborczy. Jarosław Kaczyński naproti tomu šéfoval Tygodniku Solidarność. Svobodomyslně oblečený Michnik na svého oponenta střídavě křičel a smál se mu. Zuřivě gestikuloval, až to působilo nepatřičně. Kaczyński v obleku s kravatou, klidný, uměřený, s chladnýma očima. Nenechal se vyvést z míry, jen občas lehce zbrunátněl,“ píše v úvodu svého komentáře pro Echo24.cz Locie Sulovská.
Autorka naznačuje, že střet, který vidíme v Polsku dnes, nepovstal jen tak z ničeho, ale bublá v zemi už takřka tři desítky let. Po celou dobu se vede spor o to, zda je možné nové Polsko budovat na základech, které položili komunisté. Zatímco liberálové v čele s Michnikem a dnešní Občanskou platformou tvrdí, že to lze, konzervativní Právo a spravedlnost v čele s Kaczyńskim má za to, že komunistický režim byl prohnilý a na jeho základech nové Polsko budovat nešlo a nejde.
Kdo nekamarádí s postkomunistickými elitami, je tmář?
Od roku 1990 prosazoval Kaczyňski názor, že Polsko musí projít radikální proměnou. Tehdy ale Kaczyński ve volbách neuspěl, navrch získali stoupenci postupné změny, kteří se rozhodli navázat na komunistické Polsko. Argumentovalo se tím, že radikální změny by mohly vyvolat chaos, případně probudit staré běsy antisemitismu či xenofobie.
„Zvítězila idea smíření a zdálo se, že navždy. Podle Kaczyńského ji národu vnutila salónní varšavská elita ve spojenectví s elitami komunistickými. Jestli je něco spojuje, pak je to strach z lidu. Druhá strana to nepopírá. Hledání historické spravedlnosti by vedlo k „polskému peklu“, v němž by vítězily zvířecí instinkty, xenofobie a antisemitismus, což jsou typické vlastnosti dosud nepřevychovaného polského národa, v té době navíc frustrovaného transformací. Kdo zkrátka nesouhlasí s kamarádíčkováním se liberálních elit s někdejší rudou nomenklaturou, je zpátečnický tmář, který se chce vracet do historie, namísto aby kráčel vstříc světlým zítřkům,“ dodává Sulovská.
Teď však Kaczyński vyhrál volby a jako vítěz voleb využívá mandátu od voličů k tomu, aby navedl Polsko na jinou cestu, podle jeho názoru lepší cestu. Na cestu polských tradic a na cestu katolické církve.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: mp
