Graf, který zaznamenává náklady práce a odráží růst mezd v Německu, Česku a Rumunsku v letech 2000 až 2015, jasně dokazuje propastný rozdíl mezi mzdami v těchto třech členských státech Evropské unie. Je navíc alarmující, že vzájemné rozdíly se od roku 2008 ještě zvyšují. Zatímco v Německu byla v roce 2000 průměrná hodinová sazba nákladů práce 25 eur, o patnáct let později se zvýšila o sedm až osm eur. Zatímco v České republice byla tehdy a je i nyní stále stejná – deset eur.
Podle Myanta je obzvlášť znepokojivý nejenom vývoj po roce 2008 a fakt, že Češi mají třetinové náklady práce ve srovnání s Němci a Rumuni jsou na půlce českých, ale: „Je zarážející, že zůstávají enormní rozdíly i mezi povoláními, kde jsou pracovní úkoly v podstatě totožné. Barmani, řidiči autobusů či automechanici mohou pracovat kdekoli. Nelze přece říci, že by němečtí řidiči byli schopni vozit šestkrát víc cestujících než jejich čeští a rumunští kolegové,“ poukazuje Myant, který je velmi dobře obeznámen s českou ekonomikou.
„Evropská komise a mnozí další argumentovali, že nízká úroveň mezd je nezbytná pro zachování mezinárodní konkurenceschopnosti. Jen malé zvýšení mezd by z jejich pohledu vedlo bez zvýšení produktivity práce k nižšímu vývozu, HDP i zaměstnanosti. Problém přitom spočívá ve výpočtu produktivity práce a jejího porovnávání mezi jednotlivými zeměmi. Produktivita ve veřejných službách se často zdá nízká, protože i mzdy jsou nízké,“ vysvětluje Myant.
Celý text v angličtině je ZDE.
„Češi vyrábějící komponenty vozů pro německou firmu se tak zdají být méně produktivní než jejich němečtí kolegové. Právě proto, že výrobek je prodáván za nižší cenu, než když byl vyráběn v Německu. Společnost Škoda platí v České republice svým zaměstnancům asi třetinu peněz, co vyplácí lidem v Německu. Rozdíl neodráží nižší produktivitu práce z hlediska počtu vyrobených vozů. V praxi to znamená, že v české pobočce jsou poněkud vyšší zisky.“
Další Myantův graf potvrzuje že se Evropská komise mýlí, když tvrdí, že zvyšování mezd způsobuje nižší export. „Dosavadní zkušenosti ukazují, že rostoucí mzdové náklady nebrání růstu vývozu. Na příkladu České republiky je to patrné ve všech směrech. Až do ekonomické krize v roce 2008 mzdy rostly ve veřejném i soukromém sektoru a export přesto stále rostl,“ uvádí Myant a poukazuje, že vzájemné přibližování mezd v Evropě by mohlo být dosaženo kolektivním vyjednáváním a zvýšením minimální mzdy.
„Až příliš vysoké platy by eventuálně mohly vést nadnárodní společnosti k rozhodnutí o přemístění své výroby. To by ale pro ně bylo příliš nákladné a neefektivní. Náklady na práci nakonec tvoří v případě společnosti Škoda jen 6 % z celkových nákladů. Vyšší mzdy by mohly zabránit v odlivu kvalifikovaných pracovníků v oblasti vývoje, výzkumu a inovace. V neposlední řadě by potom mohlo dojít k nárůstu zahraničních investic a domácí ekonomické aktivity,“ soudí Myant.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: pro
