Česká televize už si z nás snad vážně utahuje. Analytik Žantovský ukazuje, jaké skupiny ovládají vysílání

20. 12. 2014 13:59

TÝDEN V MÉDIÍCH Veřejnoprávní televize si z nás opravdu utahuje, pokud v souvislosti s cenzurou projevu prezidenta Miloše Zemana je její vedení přesvědčeno, že postačí přeřadit jednoho editora na méně důležitou funkci. Podle mediálního analytika Petra Žantovského tohle provést Václavu Havlovi, tak letěli všichni počínaje generálním ředitelem a konče posledním vrátným. Nelze to brát jako selhání jednotlivce, ale systému.

Česká televize už si z nás snad vážně utahuje. Analytik Žantovský ukazuje, jaké skupiny ovládají vysílání
Foto: Hans Štembera
Popisek: Denní tisk, ilustrační foto

Ničím jiným než cenzurou v České televizi nemůže Petr Žantovský začít své pravidelné mediální hodnocení uplynulých dní. „Jde o vystřihnutí z projevu pana prezidenta na konferenci k pětadvaceti letům svobodného podnikání, když se zmiňoval o negativních příkladech české ekonomické transformace a uvedl pana Bakalu. Ten je zřejmě u editorů v České televizi v ochraně a příslušný editor, který se dopustil toho vystřižení, asi ví, proč to dělá. Jestli má namířeno do Bakalovy televize za paní Drtinovou a panem Veselovským nebo proč vlastně to dělá,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz mediální analytik Petr Žantovský.

Následné kroky, které po propuknutí skandálu učinila Česká televize, přitom každopádně považuje za alibistické. „To, že sundají editora na místo méně důležitého editora, kde bude mít méně rozhodovacích pravomocí, mi přijde jako kdysi na vojně. Když tam člověk udělal nějaký průšvih, tak mu sebrali jednu pecku z nárameníku, ale za čtrnáct dní mu ji vrátili za nějaký jiný mimořádně vynikající čin v boji proti imperialismu. Takové tohle je opravdu směšné. Mám pocit, že si z nás veřejnoprávní televize v tomto směru opravdu utahuje,“ myslí si mediální odborník.

Provést to Havlovi, tak letí všichni od generálního ředitele po vrátného

Zároveň zdůrazňuje, že samozřejmě nejde o samotného Zdeňka Bakalu, ale o princip. „Kdyby to teď provedli Havlovi, tak letí generální ředitel počínaje a poslední vrátný konče. Tohle je naprosto nepřijatelné a je to cesta někam, kde jsme asi nechtěli po těch pětadvaceti letech být. Výmluvy typu ´My jsme mu sundali prémie, nebo dvacet procent z platu´ nebo nějaké podobné hlouposti by neměli koncesionáře veřejnoprávní televize v žádném případě uklidnit a v žádném případě by to neměli nechat být. Protože tohle si říká opravdu o zásadní debatu o smyslu takové televize,“ tvrdí Petr Žantovský.

V nastolené debatě by mělo jít o to, kdo tu televizi řídí, kdo ji vlastní, komu slouží a jaké zájmy se v ní realizují. „A že to potom nabývá poměrně velmi primitivních podob, jako je tato jedna střihací cenzura, je věc jedna. Ale to je opravdu jen ukázka systému, který to umožňuje. A je dobře, že se dnes po tom ptá i Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, která ve čtvrtek poslala do České televize oficiální dotaz, jak k tomu mohlo dojít a proč. A jsem velmi zvědav na vysvětlení České televize. Zásadní však je, že se jedná o selhání systému, nikoli o selhání jednotlivce. A nelze to jinak brát,“ konstatuje mediální analytik.

Kvůli amatérismu v justičním systému se volá po změně zákona

Upozorňuje však, že selhání systémů je v české zemi spousta, a pro příklad uvádí kauzu, u níž by byl nerad, kdyby jen tak zapadla pod stůl. „Minulou neděli vyšlo ve zpravodajství, že policie vrátila důkazy panu Rittigovi, protože vyšetřovatelé prošvihli nějakou lhůtu a v příslušné době nepožádali soud, aby jim vydal paměťovou elektroniku zabavenou u Rittigovy advokátky. To je samozřejmě velice nepříjemné a je to také selhání systému, ale i důkaz amatérismu na některém stupni justičního systému,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Stát se to sice může, ale určitě by se z toho měl někdo zodpovídat, protože opět nejde o nějakého Zdeňka Bakalu, nebo v tomto případě Ivo Rittiga, ale ať už by se to týkalo kohokoli. „Mě na tom nejvíce zaujalo to, jak na to zareagovala vrchní státní zástupkyně Bradáčová. Ta pravila, že to není chyba v systému justice, ani v lidech, ale je to chyba v zákoně, a proto je zapotřebí ten zákon změnit. Tak si říkám, jestli bychom neměli vyměnit spíš paní Bradáčovou a lidi, kteří nejsou schopni se podívat, jak dlouhá správní lhůta je tam či onde stanovena a dodržet ji,“ poznamenává mediální analytik.

Vyvození odpovědnosti se v českých médiích nikdo nedožadoval

V této souvislosti bychom se měli ptát, co ti příslušní státní zaměstnanci dělají, že nedodržují lhůty, nikoli se ptát na změnu zákona. „To, že téměř nejvyšší justiční představitelka začne šermovat změnou zákona, je jenom důkazem toho, že na svém místě už dávno nemá co dělat. V normální zemi by v takové situaci okamžitě abdikovala. Vzpomínám si, jak v Německu abdikoval ministr vnitra proto, že na nepovolené demonstraci extrémistů došlo ke zranění jednoho z nich, protože policista, který zasahoval, pochybil. Kromě toho, že to odnesl ten samotný policista, tak v návaznosti na pochybení tohoto jednotlivce s pendrekem ministr vnitra okamžitě odstoupil,“ připomíná Petr Žantovský.

Ing. Miloš Zeman, CSc.

  • BPP
  • První přímo zvolený prezident ČR
  • prezident České republiky

Přitom znovu podotýká, že šlo o demonstrující extremisty, nikoli například stávkující odboráře. „Taková je totiž reakce v normální zemi, v české zemi se to však neděje. A proč o tom mluvím právě v mediálním hodnocení? Protože takovou otázku nikdo nepoložil, poněvadž paní Bradáčová je mediálně velmi oblíbená zejména v mainstreamových médiích. Je chápána jako prodloužená ruka stejně oblíbeného bývalého ministra spravedlnosti, dnes europoslance za už asi čtvrtou stranu v jeho životě, pana Pospíšila,“ poukazuje mediální odborník na to, kdo se těší přízni sdělovacích prostředků.

Nenosí se nic, co by šlo proti formujícímu se pravdoláskovnímu jádru

„Je to takové to nové formující se pravdoláskovní jádro, jak se říká hezky. Jsou to ti noví morální arbitři, kteří teď cokoli učiní, tak je správné a je od pravdy. A cokoli se řekne proti nim, a to i v případě, kdyby opravdu flagrantně chybili, tak je to k zavržení. V médiích to prostě není salon fehig, nenosí se to v nich, nesmí se to. Takže proti paní Bradáčové se také nesmí nic říkat v České televizi, když se v ní ta zpráva komentovala. To prostě nikoho nenapadlo říct, což je normální v České televizi, ale i v českých médiích obecně,“ kritizuje Petr Žantovský.

Na závěr si nechal dvě čistě technické zprávy, které spolu sice nijak nesouvisejí, ale obě stojí za zmínku. „Zůstaneme-li nejprve doma, tak došlo k propojení dvou největších mediálních zastupitelství v soukromém rozhlasovém sektoru. Vznikl nový společný podnik Media Marketing Services a Regie Radio Music, tedy rozhlasových skupin Media Bohemia a Lagardere pana Fleischmanna. A propojením těchhle dvou aktivit vznikl nový subjekt Radiohouse, který, a to je docela zásadní, spravuje 59 rádií, která působí v éteru i na internetu, a třicet pouze webových rádií,“ upozorňuje mediální analytik na to, že podle poslední výroční zprávy Rady pro rozhlasové a televizní vysílání to je více než 50 procent trhu.

Úřad pro hospodářskou soutěž by měl na jednoznačný monopol zareagovat

Až dosud bylo jedním z nejdůležitějších subjektů na trhu a lídrem co do poslechovosti, ale také co do byznysu protékajícího tímhle systémem, Rádio Impuls, které patří firmě Andreje Babiše. „Bylo by docela zajímavé, kdyby se na to podíval Úřad pro hospodářskou soutěž, ale nevím, jestli ten úřad ještě existuje, protože v mnoha a mnoha flagrantních případech v nedávné minulosti se nijak neprojevil. Jsem zvědav, jak na to zareaguje ten zbytek rádií, která zůstala mimo systém Radiohouse, jak na to zareaguje Radio United pana Zacha. Ale všechno nasvědčuje tomu, že se tu schyluje k naprosto jednoznačnému monopolu v oblasti rozhlasového trhu,“ varuje Petr Žantovský.

Ta druhá zpráva je ze Slovenska, ale mohla by být inspirativní i pro naše prostředí. „Bývalí redaktoři deníku SME, kteří odešli s nástupem firmy  Penta do vlastnictví SME, tam rozjíždějí deník, který se zatím jmenuje Projekt N. Původně měl být jen na internetu, nyní vyšlo najevo, že se sehnala investice od firmy Eset, což je velmi bohatá počítačová firma, která nasypala do rozjezdu toho deníku něco přes milion eur. To je docela hodně peněz,“ říká mediální odborník, jehož zaujalo, že investoři svůj krok zdůvodnili tím, že „podporují nezávislou žurnalistiku“.

Při klesajícím prodeji je v Česku nereálná představa vzniku nového deníku

Podíval se proto na obsazení deníku, kdo v něm má tu nezávislou žurnalistiku střežit. „Nacházím tam například Petra Šabatu, který byl v Komunistické straně Československa už za svých studií na Fakultě žurnalistiky v osmdesátých letech. Tak si říkám, proč další deník se stále stejnými komunisty. To bychom snad mohli zůstat u původního monopolního systému, že byl jeden deník komunistický, jeden lidovecký, jeden svazácký, jeden zemědělský, jeden sportovní a bylo dobře. Takhle se nám všichni ti soudruzi rozutíkali do různých stran a založili spoustu deníků, ve kterých údajně podporují nezávislou žurnalistiku. Tu nezávislost bych chtěl vidět, ale to je jen na okraj,“ poznamenává Petr Žantovský.

Za podstatné sdělení tohoto projektu považuje to, že se určitě i někdo u nás bude snažit napodobit tuto aktivitu, protože vytvořit nový deník na zelené louce je lákavá představa pro každého, kdo prošel deníkovým médiem. „Je to ovšem představa velice nereálná, alespoň v českých poměrech, protože tady nejenom že celkově klesá meziročně deseti procenty prodej i čtenost většiny titulů kromě bulváru a sportu, takže trend jde spíše od tištěných médií, ale co je podstatnější – a v tom se lišíme od Slovenska – Slováci jsou v tomhle směru mnohem konzervativnější. A u nich není klesající trend nákladů novin zdaleka tak markantní,“ srovnává mediální analytik.

Slovenské noviny nejsou tak zprimitivněny jako většina českých deníků

Přičítá to jednak tomu, že Slováci jsou novinám mnohem věrnější. „Možná je to však i tím, že ty noviny nejsou tak strašně bulvarizovány a zprimitivněny jako většina našich deníků. Když se dnes podíváte na slovenské deníky, na jejich layout, tak trošku připomíná layout českých deníků tak před patnácti lety. A to říkám jako pochvalu, nikoli jako negativní hodnocení. Myslím, že pochopili, že slovenský čtenář vyžaduje určitou usedlost, konzervativnost, věrnost zažitým hodnotám a nemá potřebu, když si otevře seriózní noviny, si na prvním palcovém titulku přečíst, jakou nemocí trpí která popová hvězda nebo podobné věci,“ míní Petr Žantovský.

Možná i proto, že se Slováci drží svých tištěných médií silněji, věrněji a loajálněji, může mít Projekt N perspektivu. „Konec konců i samotné SME před lety začínalo jako nezávislý projekt. I když samozřejmě časy jsou jiné, mění se i ekonomicky, ale začali jako vzpoura bývalých redaktorů svazáckého deníku Smena, odkud odešli, založili SME a nad Smenou nakonec zvítězili a dovedli ji k zániku. Uvidíme, jak si povede Projekt N. Ale pokud bych měl přátelsky poradit všem u nás, kteří by pojali podobnou myšlenku, tak to nezkoušejte, přátelé, pokud nechcete vyhodit spoustu milionů z okna. Myslím, že je to docela marná aktivita,“ dodává pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.


 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Jiří Hroník

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

reklama
Diskuse obsahuje 232 příspěvků Vstoupit do diskuse Tisknout

Další články z rubriky

Zemanův Kmoníček přednášel o Sýrii. Tyto informace vám v ČT neřeknou a v novinách nenapíšou, ale udělejte si k tomu kafe

18:54 Zemanův Kmoníček přednášel o Sýrii. Tyto informace vám v ČT neřeknou a v novinách nenapíšou, ale udělejte si k tomu kafe

OČIMA EXPERTA Pro ženevská jednání mezi syrskou opozicí a vládou Bašára Asada je klíčové, jak se doh…