„Právě prý ‚zjistili‘, že jsem v zastupitelstvu. Ano, jsem, v mém rodném městě Třebíči, ale znovu opakuji, že toto moje dlouholeté angažmá nemá pranic společného s krajskými volbami. Bohužel, taková jsou pravidla – sděluje druhá strana. Otáčím tedy vozidlo těsně před cílem a zklamaně se vracím domů,“ dodává Hanáčková. Ještě na cestě pak dle jejích slov zvoní telefonu znovu.

„Tak prý jestli bych nezodpověděla dotazy ke stejnému tématu aspoň po telefonu. Naživo to nejde a po telefonu ano? Divím se, ale mladý hlas mě uzemňuje odpovědí – MY JSME ZPRAVODAJSTVÍ, MY MÁME JINÁ PRAVIDLA. Nu, dobrá, zavoláme si tedy za deset minut, hluk z auta prý nevadí. Za deset minut skutečně znovu zvoní mobil, já poslušně odvykládám podrobnosti o nejatraktivnějších částech programu i o změnách, zapříčiněných stavebními uzávěrami v našem městě, rozloučíme se a je vymalováno,“ popisuje Hanáčková. Je pak dle svých slov překvapena tím, že ve zprávách její hlas nezazní, jen redaktorka přetlumočí sdělené informace. 

„A co dál? Dál nic. Žádný kontakt, žádná omluva. Nic,“ říká. 

Závěrem uvedla, že jí to nedalo a prostudovala podrobně Pravidla Českého rozhlasu v souvislosti s volbami do zastupitelstev krajů a do 1/3 Senátu Parlamentu ČR 2016. „Ani v celém dokumentu, ani v konkrétním Čl. 6. Pravidla pro zvaní hostů do vysílání jsem nenašla žádný zásadní důvod, proč by řadová obecní zastupitelka – zvolená navíc za ‚pouhé‘ hnutí, tedy nikoli za některou z parlamentních politických stran – nemohla informovat posluchače o kulturní akci. A i kdyby – pro příště bych si dovolila vyzvat vedení veřejnoprávní instituce Český rozhlas, aby zvážilo přidat k obsáhlému dokumentu o tom, co se před volbami smí a nesmí – i drobný dovětek o slušném chování,“ uzavřela.