Český soudce byl zadržen v Singapuru. Otřesné svědectví přímo z místa sadistických praktik

Neuvěřitelný zážitek a trauma zažil před několika dny Čech, který cestoval z Malajsie do Singapuru, odkud měl letenku domů do Prahy. Redakce jeho totožnost zná, on však vzhledem k tomu, že jde o soudce – tedy o respektovanou profesi – nechce uvést své jméno. Proto mu budeme říkat Tomáš. „Nic jsem sice nespáchal, ale singapurská policie mně svou šikanou a psychickým týráním podle psychologů vyvolala iracionální pocit viny,“ říká Tomáš.

Vše podle něj začalo, když před bezpečnostním rámem na přechodu zjistil, že má v kapse malý zavírací nožík, a chtěl si ho přendat do příručního zavazadla, které by poslal přes rentgen. Toho si ale všimla policistka a s vítězným úsměvem ho zatkla a odvedla do cely.

„Odmítali mě spojit se svým zastupitelským úřadem nebo podle regulí s úřadem jakékoliv členské země EU, což odporuje mezinárodním zákonům a podobá se praxi komunistické Státní bezpečnosti u nás před rokem 1989. Policista krčil rameny, že jen dělá svou práci, tak jsem mu řekl, že naposledy mi tohle říkali příslušníci Státní bezpečnosti před rokem 1989. Aby pochopil konsekvence, vysvětlil jsem mu, že to byla obdoba mimo zákon postavené japonské tajné policie Kempei Tai, která během okupace povraždila v Singapuru tisíce lidí,“ říká soudce. I kvůli tomu se stal během první hodiny, než k němu policisté zavedli kvůli tlumočení další českou členku výpravy, terčem šikany a psychického nátlaku. „Pak už si to netroufli, věděli, že tam je svědek. Moc dobře anglicky neumím, ale dobře jsem porozuměl, když mi předtím s úšklebkem policista říkal: Ty čuráku – říkal to jako fuck – tady nejsi v té své fucking Evropě, tohle je Asie,“ popisuje svůj neuvěřitelný zážitek český „zločinec“ v taláru.

Lidská práva? V Singapuru nula

„Chtěl jsem po nich výslech v mé mateřštině, protože jsem jim příliš nerozuměl a bál jsem se, že mě obviní z terorismu. Nic. Chtěl jsem po nich právníka a spojení s mou ambasádou. Taky nic. Pak už jen v zoufalství obvinění, že jsem terorista, za kterého mě mají, abych se mohl hájit před jejich soudem. Když se mi vysmáli, došlo mi, že ten bude stejně objektivní a rozumný jako tihle mocí zpití tupci v uniformě. Kdepak právo, jak ho zná civilizovaný svět,“ říká zatčený český soudce. Podle něj o kafkovské absurditě svědčí i to, že nikomu nevadil při rentgenu zjištěný velký bojový nůž u jeho kolegy, hromady velkých mušlí vezených jejich ženami domů na památku ani pašované cigarety jednou z Češek. Ta je přitom na rozdíl od kvůli zavírací rybičce vězněného Čecha vezla vědomě, na což byla – opět na rozdíl od zákazů nožíků – předem upozorněna nejen globálním fenoménem Lonely Planet, ale i výstražnými plakáty na přechodu. „Vůbec nereagovali ani na mé tvrzení, že s tím samým nožem jsem do Singapuru přiletěl a také odletěl na Borneo, aniž to komukoliv vadilo. Prý že oni nejsou letiště, ale silniční přechod: Taková debilní výmluva!“ zuří z pohledů singapurské policie zadržený český soudce.

Za našince se stát nepostaví

I kdyby ale singapurská policie chtěla dodržet mezinárodní zákony – jako že evidentně nechtěla – Čech by měl stejně, co se spojení se svým zastupitelským úřadem týče, smůlu. Rozhodnutím ministra zahraničí vlády Mirka Topolánka (ODS) byla kvůli úsporám česká ambasáda v Singapuru 30. června 2008 zrušena. Občan České republiky tak v případě problémů nemá žádnou možnost obrátit se na někoho, kdo by ho ochránil. V takovém případě je ovšem stát, který zadrží cizího státního občana, povinen umožnit jeho spojení s nejbližší českou ambasádou. Ta je buďto v Jakartě, nebo malajsijském Kuala Lumpuru.

Čech byl nakonec po ponižujícím jednání propuštěn po více než dvou hodinách. Nůž v ceně skoro 300 korun samozřejmě skončil v kapse policejního inspektora, a to bez potvrzení o zajištění věci, jak je běžné nejen v Česku. Zatčený soudce však nepřišel jen o čest, peníze a ztracený čas, který chtěl trávit prohlídkou města. „Kvůli skandálnímu jednání těch tupých Číňanů se mi rozpadl i vztah, protože partnerka, která také musela čekat, až mě ti byrokrati milostivě propustí, neuvěřila, že jsem neporušil žádný zákon. Že prostě nejsem zločinec. To je to dědictví minulého režimu, kdy našinec spíše věří úřadu než člověku!“

Trest smrti je tu běžný

Singapur ale z pohledu kulturního Evropana 21. století trestá neuvěřitelně tvrdě a nelogicky i další činy, které by u nás mnohdy nebyly brány ani jako přestupek. Redakci ParlamentníchListů.cz jeden z takových otřesných případů singapurské „spravedlnosti“ vylíčil liberecký architekt, cestovatel a fotograf Pavel Novák. Ten se svou ženou procestoval po světě dohromady skoro čtyři roky. Jen v Asii strávili dva roky v kuse. Jeho bratr se navíc oženil v Austrálii a dlouhodobě tam žije, takže Novák je o situaci u protinožců velmi dobře informován. „Nedávno mi brácha přes Skype říkal, jak celá Austrálie žije skandálem se studentem zatčeným policií jen za to, že si na ulici odplivl, když našel na lžíci polévky koupené u stánku plavat mrtvého brouka. Dostal za to ve 21. století deset ran holí. Singapurští Číňané jsou mnohem horší než Číňané v komunistické Číně, kde jsme byli několik měsíců. A to je co říci!“ tvrdí Novák, podle kterého se o osvobození zajatého mladíka marně snažila i australská vláda.

„O tom se našinci může jenom zdát, pokud tedy nemá známé u politiků jako příbuzní těch dvou holek, které si samy vyrazily do Pákistánu (jde o Hanu Humpálovou a Antonii Chrásteckou, unesené v roce 2013, za které český stát podle zdrojů z bezpečnostních kruhů zaplatil ze státní kasy kolem pěti milionů dolarů, tedy asi 100 milionů korun, pozn. red.), nebo neplní zpravodajské úkoly pro naši nebo jinou zahraniční rozvědku jako nedávno v Jordánsku,“ potvrdil jeho slova bezpečnostní expert Petr Úpický.

Singapur také aktivně využívá hrdelní tresty. Smrt zastřelením nebo uškrcením praktikuje například proti každému, u koho najdou byť jen nepatrné množství jakékoliv drogy. Výjimku občas dostanou jen občané Spojených států. V poměru poprav k počtu obyvatel se tak Singapur řadí ke světové špičce států praktikujících popravy.

Singapurský středověk

Jenže bití nebo bičování, které Evropské unii nebo Západu tak vadí u muslimských zemí, není v Singapuru polechtání rákoskou, jaké známe všichni z dětství. Zde se k bití používá ve snaze způsobit co největší bolest těžká hůl, navíc ještě namočená do roztoku soli. „Odsouzenec je přivázán na břicho a kůže na zadku mu katovi pomocníci pěkně natáhnou. Rána holí ji tak maximálně roztrhne a rozšklebí,“ popisuje Novák praktiky singapurské justice. „Výsledkem je, že dotyčný nevydrží více než tři rány. Ten kluk také po třech ranách omdlel bolestí, když se předtím ještě stačil pokálet a pomočit.“ V takovém případě se výkon trestu přerušuje a odsouzený je odvezen zpět do kriminálu, kde jsou mu rány léčeny. „Zhruba za dva týdny vězeňský doktor konstatoval, že už mu rány srostly a že se v bití může pokračovat. Vše se opakovalo – zase omdlel a zase ho museli léčit. Ve finále ho tak plivanec na zem stál kromě mastné pokuty a spousty bolesti a ponížení skoro dva měsíce v kriminále. Dodnes se navíc z turistické návštěvy Singapuru léčí na psychiatrii,“ dodává Novák. Podobným způsobem se v Singapuru také trestají homosexuálové a lesbičky, kteří tak musejí žít v ilegalitě. Do striktní islámské země mají rovněž zakázán vstup Židé a obyvatelé státu Izrael. Také kariéra je pro většinu tamních žen stále jen zbožným přáním.

Zlý Orwellův sen

„Singapur je prostě zlý sen, důkaz, kam až může dojít dobrá myšlenka. Je to do absurdnosti dotažený totalitní svět podle Orwellových světových bestsellerů 1984 a Farma zvířat,“ říká Novákova manželka Lucie, která také procestovala celý svět. „Když jsem poprvé a díky bohu i naposledy odjížděla ze Singapuru, byla jsem znechucena a šokována neustálým šmírováním kamerami ve stylu Velký bratr tě vidí, strachem obyčejných lidí a tou totalitou všude kolem sebe, kterou si v mnohem menší míře pamatuji ještě z domova před rokem 1989. Takže úplně první věcí, kterou jsem udělala za hranicí v Malajsii, bylo to, že jsem přešla ulici na červenou a pak si odplivla. Jen tak, pro pocit, že mohu, že jsem svobodný člověk,“ říká Nováková, která se kromě tlumočení věnuje pořádání fotografických výstav a psaní cestopisů. „Nikdo jí to ale nevěří, když to vyprávíme, protože Lucka je v okruhu cestovatelů známá svou abnormální umírněností a liberálním přístupem k různým vírám,“ směje se její muž Pavel.

Rudý Singapur: Marketingová bublina

„Ono je to těžké. Svým způsobem Singapuřany chápu. Ještě před 50 lety, když tam Britové začali používat první výtahy, tam do nich místní lidé močili, protože si mysleli, že to jsou mobilní záchody. Ale co je moc, je moc,“ krčí rameny Novák. Do Singapuru, který za tu dobu vyrostl díky pochybným obchodům včetně kšeftování se zbraněmi, pašováním, podporou islámského terorismu i pirátství v Melacké úžině, je proto dnes opravdu paradoxně přes klid v jeho ulicích nebezpečné – a hlavně zbytečné – jezdit. „U nás bylo za totality také bezpečněji, lidé třeba pořádně neznali drogy nebo obchod s lidmi. Ale za cenu ztráty své svobody. Takže proč jezdit přes půlku světa do Singapuru?“ uzavírá Novák. „Kvůli moderní architektuře? V Kuala Lumpur je to zajímavější, to mohu jako architekt potvrdit. Kvůli koloniálním stavbám? Jen v Melace je jich více, i tamní kuchyně je pestřejší. Kvůli plážím a koupání? Moře je tu špinavé. Kvůli džungli? Sami Singapurci přiznávají, že na rozdíl od sousední Malajsie, Bruneje a Indonésie už žádnou nemají, že si ji vykáceli. Tam všude je navíc mnohem levněji a všude tam také potkáte mnohem více milých a usmívajících se lidí než v Singapuru. Tam se každý žene jen za penězi a kariérou. Tak proč riskovat, že mě tady jako slušného člověka zavřou za něco zcela marginálního a nelogického?“ dodává Novák s tím, že je nutné varovat všechny české cestovatele před tím, co je v Singapuru může snadno potkat.

Zkušenosti a názory dvojice libereckých cestovatelů i řady dalších na různých cestovatelských serverech navíc plně souzní s názory Shawna Lowa, spolupracovníka světově uznávané jedničky mezi cestovateli, edice Lonely Planet. To jen potvrzuje jejich objektivitu. Low ze Singapuru emigroval do Austrálie v roce 2006 a také podle něj měl zadržený Čech právo na spojení se svou ambasádou a na právníka. Obojí mu ale singapurská policie neumožnila.

To je způsobeno tím, že v Singapuru vládnou už od počátku jeho samostatnosti marxistické, resp. maoistické vlády, takže mezinárodní organizace zabývající se ochranou lidských práv pochybují o jejich regulérnosti. Šedou eminencí Singapuru je bývalý premiér Lee Kuan Yew, levičák vystudovaný v Cambridge, který vládl na ostrově nepřetržitě tvrdou rukou v letech 1959–1990. Lee navíc dosud pracuje jako ministerský poradce a jeho syn byl premiérem státu až do roku 2004. Singapur má také neustálé konflikty se sousední Malajsií.

„Věznění politických odpůrců je dnes sice navenek nahrazeno souzením pro pomluvu, svoboda projevu a tisku je však stále omezována,“ uvádí renomovaný globální průvodce Lonely Planet ke stavu demokracie v Singapuru.

Foto: Petr Blahuš, reportér ParlamentníchListů.cz