Štrobl, jenž se dle svých slov hlásí mezi pražskou kavárnu, o sobě tvrdí, že má sice sociální cítění, ale k neziskovým organizacím je přinejmenším obezřetný. Levicové smýšlení prý také nemá, místo toho volí konzervativní strany.
„V tomto duchu se nese i můj postoj k řešení uprchlické krize. Není mi lhostejný osud trpících na Blízkém a Středním východě, popřípadě v Africe, ale jsem jednoznačně proti tomu umožňovat těmto lidem neřízenou imigraci do Evropy. Možná to bude znít zvláštně, ale odmítám vítací politiku právě proto, že s lidmi, kteří do Evropy míří, soucítím,“ nechal se slyšet Štrobl.
A dal se do objasňování svého názoru. „Chápu, že představa veselé a šťastné Evropy, plné lidí různých ras a náboženství, je lákavá. I mně by se docela líbila, ale otevřením stavidel migrace toho nedosáhneme. Máme za lidi, kterým zde dáme azyl, do značné míry zodpovědnost. A co jim můžeme nabídnout? Vyhlídky na život na okraji společnosti, zcela bez vlivu na okolní prostředí, a závislost na sociálních dávkách. To je vražedný koktejl,“ míní Štrobl.
Původní text ZDE.
Dodává, že svou hodnotu opíráme o to, jak se nám podařilo v dané kultuře zakotvit, jak významní si v ní připadáme a jak dalece ji můžeme sami utvářet či ovlivňovat. Poukazuje na vyjadřování hodnoty přes peníze či na jeden z faktorů ovlivňujících sociální status – vzdělání.
„Jak do této kultury mohou zapadnout imigranti, kteří se nyní plaví přes Středozemní moře. Odpověď? Těžko, nebo vůbec. Čeká je život na sociálních dávkách bez možnosti aktivně se podílet na kultuře, do které vstupují, neboť ta jejich zdroje sebehodnocení neocení. Čím je kupříkladu prostý afghánský nebo súdánský venkovan hodnotný pro své okolí. Ve své vlasti potřebuje znát několik súr z Koránu, žit životem dle pokynů místního, zpravidla bídně vzdělaného mully (kazatel), musí rozpoznat, kde roste dobrá tráva pro jeho stáda koz, případně umět obdělat svou půdu tak, aby mu z ní něco vzešlo. A pak ještě musí umět smlouvat na trhu a svá vítězství v těchto sociálních interakcích náležitě podat svým přátelům, kteří ho následně za to ocení,“ zmiňuje a ukazuje na to, že přijde-li takovýto člověk k nám, zjistí, že vše to, z čeho plyne jeho sebeúcta, ja mu najednou na nic.
„Co udělá? Inu přimkne se k podobně deprivovaným soukmenovcům, vytvoří postupně ghetto s paralelní kulturou, kde se opět může cítit důležitý, avšak frustrace z nenaplněných potřeb tím nemizí. Nejčastější odpovědí na takovouto situaci je rezignace. Člověk si jak známo zvykne na všechno. Ale občas to nestačí. Pokud počet podobně frustrovaných jedinců překročí určitou mez (některé studie udávají 4-7 %), začnou logicky žádat implementaci své kultury do té většinové. Chtějí mít pochopitelný vliv na kulturu, v níž žijí, a tak to dělají. A pokud k tomuto faktu připočteme to, že islám neuznává jiná náboženství jako stejně dobrá a muslim svou víru nechápe jako svou privátní věc, do které nikomu nic není, máme obrovský problém,“ zmínil Štrobl.
Závěrem pak dodal, že integrace lidí zejména z Afriky a pak z islámských zemí se Evropě nepovedla. „Nikdo to nezvládl a to se s tímto problémem potýkají na rozdíl od nás desítky let. Počínaje Německem a dále na západ a na sever od něj nacházíme no-go zóny, enormní počet sociálně vyloučených lokalit a nárůst oboustranné frustrace až agrese, která postihuje jak většinovou společnost, tak menšiny neschopné se integrovat. Nikdo v Evropě nemá recept, který by ukazoval měřitelné a pozitivní výsledky. Naopak to vypadá, že situace se stává čím dál tím horší a zdá se, že místy už přerůstá v otevřené násilí,“ zmínil s tím, že on osobně by byl pro to, abychom udělali vše pro to, aby lidé nemuseli migrovat k nám. „A ty, kteří se o to snaží z jiných než politických důvodů, vracejme. Paradoxně právě proto, abychom jim pomohli a jejich osud ještě více nezhoršovali,“ uzavřel.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vef
