Ve spojitosti s tím, že se začínají stále více ozývat i hlasy solidarity vůči uprchlíkům mířícím do Evropy, se na A2larmu rozhodli etnolog Michal Pavlásek a dokumentaristka Apolena Rychlíková sepsat několik jednoduchých bodů, podle kterých postupovat v případě, že chcete také pomoci.

Důležité je se nebát a ozvat se. Tedy když nesouhlasíte s veřejnými projevy nenávisti, není nutné se stydět za to, že to necítíte stejně. „Každodenní boj s tou nejobyčejnější xenofobií je přitom důležitý, ne-li nejdůležitější.“ Už jen kvůli tomu, aby i solidarita dostala svůj kus veřejného prostoru, nejen „rasismus a islamofobie“.

Dále také apelují na pomoc jednotlivým uprchlickým táborům v čele s tím nejproblémovějším, tedy detenčním centrem v Bělé pod Bezdězem, „které zadržuje uprchlíky jako vězně.“ Tam sice smí jen několik organizací a žádné soukromé osoby, pomoc však lze zprostředkovat právě skrze tyto subjekty, jakými jsou například Organizace pomoci uprchlíkům či Charita. Podle všeho věcné pomoci v podobě hygienických potřeb, bot, hraček či například tabáku není nikdy dost.