„Typického francouzského zaměstnance si člověk představí asi tak: Do práce nespěchá, přichází nejdřív na devátou, posnídav croissanty a kávu. V kanceláři nejdřív dočte články z Le Monde, které si nestačil přečíst v metru, a kolem jedné už je čas obětovat hodinku na oběd a sklenku vína. Pak, aby se neřeklo, zajde ještě na dvě hodinky do kanceláře, než se definitivně vydá domů. Umí si užívat života a nebude si ho kazit nervy z práce. Vyhazovu se nebojí, bdí nad ním všemocné odbory,“ shrnula Lukášková představy Čechů o Francouzech v článku na serveru finmag.penize.cz.
Co se ale může zdá jako idyla, je podle Lukáškové přesně naopak. Díky tomuto systému totiž trpí francouzská ekonomika. „Zatímco česká ekonomika několik let kontinuálně roste a země se může chlubit rekordně nízkou nezaměstnaností, kondice francouzského hospodářství je horší a tamní míra nezaměstnanosti je v Evropské unii čtvrtá nejvyšší po Itálii, Španělsku a Řecku,“ připomíná.
Změna systému je však podle Lukáškové téměř nemožná, protože Francie má jedny z nejmocnějších odborů na světě. „Je to velmi emotivní a výbušné téma. Stačí si připomenout masivní demonstrace a stávky, které v letech 2016–2017 provázely snahy o reformu zákoníku práce, a do nichž se postupně zapojily snad všechny sociální a zájmové skupiny od studentů až po ostřílené stávkaře,“ pokračuje.
Odboráři si v roce 2000–2002 vymohli pět týdnů placené dovolené pro všechny a také snížení týdenních pracovních hodin na 35. „Když se to všechno sečte, mají Francouzi v průměru roční nárok na 33 dní volna. Pokud jde o státní zaměstnance, ti si můžou volno opravdu vychutnat. Mají v průměru nárok na 41 dní dovolené ročně,“ vypočítává Lukášková.
Fotogalerie: - ČSSD o rozpočtu
Zkrácení pracovní doby mělo tehdy přinést snížení nezaměstnanosti a větší spokojenost zaměstnanců. „Efekt na snížení nezaměstnanosti je ale víc než sporný. Nezaměstnanost je teď ve Francii plus minus stejná,“ upozorňuje Lukášková a dodává, že nový systém je pro mnoho Francouzů stresující. „Dost Francouzů mi ale řeklo, že je spíš stresuje, že kvůli časté dovolené nestíhají pracovní povinnosti, případně že musí zaskakovat za kolegu, který už je zase na dovolené,“ tvrdí.
Problém je to také pro francouzskou ekonomiku. „Jedním z důsledků redukce pracovní doby bylo zdražení práce. Mzdy a platy totiž zůstaly po zkrácení doby stejné a nepomohlo ani to, že se firmám snížily povinné odvody. Podle francouzského sdružení zaměstnavatelů Medef se kvůli přechodu na zkrácený pracovní týden snížila konkurenceschopnost francouzských firem,“ pokračuje Lukášková s tím, že zkrácený pracovní týden podporuje jen zhruba polovina Francouzů.
„Celková situace zůstává složitá, všichni tak nějak tuší, že systém není udržitelný, prosadit ale jakoukoli změnu, která by lidem vzala část jejich výhod, je tu opravdu obtížné,“ dodává na závěr.
Takové obtíže mohou čekat i Českou republika. Ministr vnitra Jan Hamáček totiž po vzoru Finska, kde se projednává čtyřdenní pracovní týden, navrhuje to samé v České republice. O svém nápadu se zmínil na Facebooku, kde nechal o možné změně hlasovat. Velká většina reakcí pod příspěvkem jeho návrh schvaluje.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jma
