Uprchlická krize nastavuje Evropě zrcadlo. Nejde totiž o problém, který by se dal vyřešit jen tím, že někam pošleme peníze, jak se stalo v případech krize řecké a ukrajinské. Běženci kupříkladu ze Sýrie nám klepou na dveře.
Jaké vlastně jsou ty naše hodnoty?
„Žádají nás nikoliv o peníze, ale o přijetí. Bližní je najednou příliš blízko, je v branách. A my se bojíme nájezdu barbarů, a přitom se sami občas chováme jako „barbaři s lidskou tváří“. Ty pohledy na nádraží a vlaky plné zbídačených lidí, kteří nás jakýmsi tichým způsobem − bez mluvčího − žádají o pomoc, nás znepokojují také, a zejména proto, že nám to obrazově připomíná holocaust, nejhorší událost evropských dějin. Židé byli také prezentováni jako jiní, jako hrozba naší kultuře a něco, co nás může nakazit, pokazit, zničit, dovést k úpadku. Přitom úpadek je čistě náš,“ upozorňuje Sedláček.
Jednou z našich hodnot je přece pomoc bližnímu, jenže to teď odmítáme ve jménu ochrany jiných hodnot. A jakých, např. „švejkování“? Zaslouží si takové naše chování vůbec ochranu, ptá se ekonom. Anebo máme chránit myšlení a postoje, jaké zastávali Hus, T. G. Masaryk či Havel, kteří by s velkou pravděpodobností chtěli pomoci trpícím?
Podle Sedláčka by si všichni lidé měli uvědomit, že jsme tu jen na relativně krátký čas, jsme hosty na této planetě, než přijdou další generace. V tomto smyslu jsme všichni jen běženci, kteří by se měli držet svých hodnot a pomoci těm, jež to potřebují.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: mp
