Jak zaznělo od organizátorů akce hned v úvodu, Jiřina Šiklová, velmi viditelná veřejná osoba, je pro mnohé ukázkou cílevědomosti a vytrvalosti, protože ani v obtížných úsecích života, kdy měla zakázanou vědeckou činnost, se nevzdala. Po listopadu 1989 dokázala navázat na svou předchozí akademickou kariéru. Vystudovala filozofii a historii na FF UK a spoluzakládala katedru sociologie.
Zakázaná sociologie
„Sociologie byla myslím zakázána i proto, že byla spojena s myšlenkami T. G. Masaryka, který byl prvním profesorem sociologie, a pak také s Eduardem Benešem a dalšími lidmi, takže to byla věda, která tady takzvaně neexistovala. To bylo obnoveno v 60. letech,“ informovala na začátku přítomné Šiklová. Hned v úvodu se pak v reakci na dotaz z publika soustředila na vysvětlení kvality předvolebních průzkumů. „Ano, mohou mít velkou vypovídací hodnotu včetně plus minus odchylky jedno nebo dvě procenta, to je směrodatná odchylka,“ odpověděla Šiklová. „Ten, kdo výzkum dělá a kdo si jej objednává, musí být ale vzájemně naprosto nezávislý,“ dodala. Zároveň ale upozornila na případné nebezpečí manipulace s veřejností a zdůraznila význam množství respondentů či kvality autora průzkumu i tazatelů. „Všimněte si, že většinou máte výsledky, ale nevíte, jakou metodou je to děláno. V roce 1969 jsem byla na Západě ve velkém demoskopickém středisku. Uvědomila jsem si, že tito lidé se prezentovali tím, že dělají výzkum veřejného mínění třeba pro Adenauera, ale ve skutečnosti se živili třeba i zjišťováním toho, jaký budete chtít mít dekor na čajovém servisu.“ Zároveň pak v daném kontextu uvedla: „Když se sociologové prostituují, mělo by se to o nich vědět. Kdybych si chtěla objednat výzkum a chtěla vidět výsledky, neobjednám si je u velmi populární firmy,“ dodala.
O blbosti politiků
A zazněl další dotaz z publika: „Občas se nám, smrtelníkům, zdá, že si tazatel stoupne před ústředí dané partaje, která si výzkum objedná. Není to tak, že si někteří politici nebo strany tak trochu predikují, že jsou nejoblíbenější nebo nejhůře druzí nejoblíbenější?“
„Pokud nejsou úplně blbí, tak ne,“ reagovala za úsměvu přítomných Šiklová. „Ano, partaj by výsledky chtěla vědět. Ale když se to zveřejňuje, tak nepřímo ovlivňujeme veřejnost. Určitou dobu před volbami by neměly být zveřejňovány výzkumy veřejného mínění. Také by se neměla dělat agitace. Redikcí volebních výsledků totiž zasahujete inteligentnější část populace, která má větší vliv na okolí, nežli má ten jednoduchý člověk, který jde volit. Toto by měli lidé vědět. Bohužel nevědí...“
Je to jinak?!
K revolucím v Kyjevě pak uvedla: „Od Majdanu na Ukrajině uplynuly dva roky. To je strašně krátká doba a my to již bereme jako hotovou věc. Kolik lidí tady opakuje, že Ukrajině daroval Chruščov Krym a samostatnost? Naprostá blbost! Zaprvé Sovětský svaz to tak chtěl, aby měl dva hlasy. Sovětský svaz a Ukrajina.“ „... A taky Bělorusko,“ zazněla z pléna připomínka. Šiklová se pak na chvíli zaměřila na působení Rudé armády u nás: „Osvobození třeba Brna. Měli to hoši těžké, ale oni nás neosvobozovali. Oni nás dobývali! Vždyť Slovensko bylo tenkrát spojencem Hitlera. Také Maďarsko. Takže to celé musíte brát v souvislostech,“ vysvětlovala Šiková.
Máme se báječně
Srovnáme-li vývoj v Česku s Francií a Itálií, není prý až tak rozdílný. „Samozřejmě že jsme byli jedním z mála států, který nebyl fakticky poškozen druhou světovou válkou. Což mohlo být pro nás velké plus, jenže jsme toho nevyužili,“ konstatovala Šiklová. „Jsme dobří, že jsme se z toho svrabu dostali na velice slušnou úroveň. Nejlepší ze všech postkomunistických zemí. Ve srovnání s jinými velkoměsty i těch bezdomovců máme málo. Která postkomunistická země se má tak, jako se máme my,“ zhodnotila.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Václav Fiala
