„Jedním z nejtypičtějších projevů diskriminace je její popírání. Někteří čeští občané, mezi nimi i politikové a novináři, dnes provolávají nedotknutelnost takzvaných českých zvyků a tradic. Neplnění závazků je bohužel jednou z nich,“ uvedl a poukázal na článek deníku Blesk pod titulkem „Diskriminace“ dětí končí. Pošta jim vydá balík i bez doprovodu rodičů, informuje o novince, kdy i děti si budou moci vyzdvihnout na poště jim zaslaný balík.
„Co mě zarazilo, byly uvozovky u slova diskriminace. Vyjadřují asi postoj redaktora, který – zřejmě na rozdíl od autora zprávy – dbá na přitažlivost titulku, zajišťující čtivost zprávy a tím prodejnost listu. Uvozovky jistě znamenají, že to je jen diskriminace zdánlivá, že je to, řečeno s tvůrcem ‚-ismů‘ a bojovníkem proti nim, takové zlé slůvko,“ uvedl Uhl. A podotýká, že autor titulku zcela jistě ví, že děti přece nemohou být diskriminovány, protože žádná právě vlastně ani nemají.
"Hodně lidí – je jich jistě většina, a to je pro 'nás', tedy pro novináře a politiky, rozhodující – si myslí, že méně práv než většina mají nebo aspoň by mít měli cikáni, přivandrovalci a jiní cizáci, a také bezdomovci, nepřizpůsobiví, šlapky, kriminálníci, kriplové a jiní méněcenní a že zatočit by se mělo i se sluníčkáři, s feministkami a s jinými multi-kulti individui,“ podotýká Uhl s tím, že odpor i posměch vzbuzovali donedávna i buzeranti, židi, disidenti, pravicoví oportunisti, kacíři i ženský. „A je možná škoda, říkají tito novináři a politici, že jsme se kvůli nesmyslné politické korektnosti těch přiléhavých názvů vzdali,“ pravil Uhl.
„Přesvědčení, že děti vlastně nemají práva, či spíše že mohou dělat jen to, co jim v dané situaci dovolí jejich rodiče, učitelé a případně jiní dospělí, kteří přece chtějí jen jejich dobro, ba přímo je milují, je tradiční paternalismus československé a dnes i české společnosti. Toho se v souvislosti se začleňováním do Evropské unie a do světa základních práv a demokratických svobod lidé v České republice (a také Česká republika jako stát) postupně zbavují,“ konstatuje Uhl s dovětkem, že Češi jsou však v Evropě považováni za hodně nepřizpůsobivé.
„Přezíravý a dominantní vztah k dětem souvisí v České republice s mnoha dalšími jevy. Je to především šikanování ve školách, ve věznicích a donedávna i v povinné vojenské službě. Nadřazenost, s níž jsou porušována demokratická práva, provází i jakoukoli diskriminaci, kterou poznáme podle toho, že konzervativní a nacionalističtí lidé, a někdy i státní či samosprávné orgány, jednoduše popírají, že ta či ona diskriminace vůbec ve společnosti existuje. Ano, jde o diskriminaci žen, Romů a hlavně romských dětí v českém školství, cizinců (dnes hlavně těch, kteří by mohli být muslimy) a odpor vůči všem prvkům občanského aktivismu,“ uzavírá Uhl s tím, že každý, kdo přichází z ciziny, musí naše zvyky a tradice dodržovat. A jak podotýká, zřejmě se má dívat i na to, jak Češi porušují zákony a mezinárodní a evropské závazky – neboť i to je českou tradicí.
Jak se v praxi bude dokazovat, jestli byl k souloži udělen souhlas či nikoliv? Nemám nic proti tomu, že jste změnili zákon, ale k čemu to v praxi bude? Co když jedna si budou strany v tom, zda byl udělen souhlas či nikoliv protiřečit?
Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:
O tuto odpověď jste již vyjádřil(a) zájem. Děkujeme.
