Podle Hospodářských novin se zejména některé politické strany ujaly výkladu o chamtivých prelátech a žádají, aby peníze, které dostanou, musely církve investovat do oprav památek. „Jenomže to nemůžeme udělat. Nejdřív musíme investovat, abychom za třicet let měli z čeho fungovat,“ namítá František Radkovský, dosluhující plzeňský biskup.
A již se prý začínají objevovat nápady. „Potřebujeme kombinaci sociálního projektu s něčím, co dává dlouhodobý smysl udržitelnosti, a investice se vrátí,“ říká Tomáš Holub, generální sekretář České biskuské konference. Katolická církev již oslovila vládu s tím, že se chce podílet na přípravě zákona o sociálním bydlení. Vláda s tím vyslovila souhlas, což církevní hodnostáře potěšilo, protože doposud se prý Sobotkův kabinet jako příliš spolehlivý partner nechoval. Jistou garancí pro církve byla podle HN pouze vládní KDU-ČSL.
Druhou fází církevního podnikání mají být výrobní podniky. V tom se chce katolická církev inspirovat v Německu, kde farnosti provozují například pivovary. Zatím se jedná spíše o partikulární projekty, například novodvorští mniši vyrábějí podle originálních postupů hořčice. Větší úspěch mají církevní firmy v obchodě, například v Plzni prý provozují celkem tři prodejny italských lahůdek.
Kromě toho se církve snaží šetřit na provozu a hledat strategické partnery. To však dělají již delší dobu, bez ohledu na restituce. Například Karel Ženíšek, ředitel plzeňského Saleziánského střediska mládeže a otec místopředsedy TOP 09 Marka Ženíška, přišel s konceptem materiálního sponzoringu. „Jednal jsem třeba s Ladislavem Štaidlem, který zrestituoval část Západočeských cihelen. Dvacet minut jsem si s ním povídal o hudbě a nakonec jsme získali cihly za půl milionu,“ vypráví Ženíšek.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jav
