Představte si, že je prosinec roku 1989 a rozhoduje se o budoucnosti této země. Která varianta by byla nejlepší?Anketa
Doposud zcela neznámý Putin se 9. 8. 1999 stal předsedou vlády a stárnoucí prezident Boris Jelcin o něm kromě toho mluvil jako o svém nástupci. Přesto mnohé překvapilo, když posledního dne téhož roku Jelcin odstoupil a prezidenské pravomoci místo něj (nejprve prozatímně) převzal právě mladý premiér.
Nesouhlasíte s článkem, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Milana Hulíka, doc. Jaroslava Šebka, Matěje Stropnického, Romana Jocha, Hynka Kmoníčka, prof. Václava Hampla, Martina Bursíka (z 6. 8.) Vladimíra Hučína, Jana Vidíma, Jaroslava Lobkowicze, Gabriely Peckové, Daniela Kroupy, Tomáše Zdechovského, Cyrila Svobody, Františka Bublana, Jiřiny Šiklové, Karla Hvížďaly, Jiřího Pehe, Marty Kubišové, Petry Procházkové, Martina Bursíka (z 23. 6.), šéfky hnutí Femen, Zdeny Mašínové či Džamily Stehlíkové.
Ransdorf pro jeho charakteristiku uvádí dva momenty z jeho politické kariéry. Tím prvním byla jakási recepce, kde bývalý premiér Primakov vyzval, aby povstali všichni, kdo byli „čekisty“ (tedy působili v sovětské tajné službě) a Putin hrdě učinil vztyk. Ransdorf k této epizodě připsal komentář převzatý od zakladatele Čeky Falixe Džeržinského, podle kterého čekisté mají čisté ruce a horoucí srdce.
Druhým typickým Putinovým momentem bylo podle něj známé prohlášení, že rozpad SSSR byl jednou z největších geopolitických tragédií dvacátého století. Ransdorf spočítal, že důsledkem této katastrofy bylo mimo jiné 750 tisíc mrtvých v konfliktech, které v někdejších svazových republikách po rozpadu vypukly. „Putin ale nemůže být podezříván z toho, že by chtěl Sovětský svaz obnovit: Vyjádřil se dokonce, že ten, kdo by jeho rozpadu nelitoval, nemá srdce, ale ten, kdo by ho nyní chtěl obnovit, nemá rozum,“ dodává europoslanec.
Celý komentář europoslance ZDE.
Pak už bilancujeme, kterak se ještě jako premiér dokázal vypořádat se vzpourou v Čečensku, přičemž neváhal vzít odpovědnost na sebe a vsadil na silnou armádu. Pak skoncoval s tříštěním země, kde si podle Ransdorfa každý regionální papalášek dělal, co chtěl, a mocnější oligarchové si rovnou mysleli, že vládnou celému Rusku.
Monstrum, či velký muž? K výročí nástupu Vladimira Putina k moci přinesly ParlamentníListy.cz politologickou analýzu. Čtěte ZDE
Vladimir Putin je...Anketa
Putin dokázal využít vysokých cen ropy i plynu a utržené peníze investoval do obnovy Ruska, a ještě z toho dokázal významně umořit státní dluh (ten dnes činí v Rusku asi 7 procent, zato v USA 90 a v Japonsku údajně až 300). Stabilizoval zemi autoritativními metodami, ale jinak to v daných podmínkách nejspíš ani nešlo.
Ransdorf připomíná, že Západ Putinovo chování na počátku neobyčejně oceňoval. Už proto, že na rozdíl od svého předchůdce chodil na jednání připraven, nepil a nedával najevo své emoce. Doma se snažil i o jistou komunikaci s veřejností, což „liberál“ Jelcin nedělal nikdy.
Výsledkem je, že Rusové Putina již třikrát zvolili prezidentem, a ačkoliv jeho podpora kolísá, právě nyní je velmi vysoká. Ransdorf připomíná statistiku, že i v USA jej v jakémsi průzkumu osmdesát procent označilo za „státníka“, zatímco o vlastním prezidentu Obamovi si to myslí pouhých 5 procent.
„Určitě to není žádný oslnivý intelektuál, ale nikdo mu nemůže upřít vynikající organizační schopnosti a mimořádné umění hledat a nalézat nečekaná řešení. Řekl bych, že je to muž, jenž roste s úkoly, které jsou na něj kladeny,“ uzavírá Ransdorf své hodnocení ruského prezidenta po patnáctiletém působení.
ParlamentníListy.cz vyváženě přinášejí i ohlasy autorů a respondentů, kteří Vladimira Putina rozhodně nechválí:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jav
