„Dnes měl být na Českém rozhlasu Plus uveřejněn můj komentář z minulého týdne. Leč odvysílán nebyl. A nebude. Oficiálně s odůvodněním, že je prý ‚slabý‘,“ uvádí Karolina Stonjeková svůj příspěvek. Pak dodala, že její komentáře jsou tak slabé, že byl ten minulý dlouho nejčtenější. „Každopádně vám tu slabotu slabou dávám níže k dispozici k přečtení,“ říká a dodává, že obrázek si má udělat každý sám.
Text komentáře Karoliny Stonjekové:
EVROPSKÉ PARADOXY
Po událostech minulého týdne máme jasno! Zloduchem roku se stává maďarský premiér Viktor Orbán.
Je totiž autoritář a navíc hrozba takzvané liberální demokracie, který odmítá přijímat imigranty a neváhá se postavit proti špičkám Evropské unie. Fakt, že nebýt posledně zmiňovaných dvou bodů, nebyl by Orbán nikdy obviňován z těch prvních dvou, ponechme nyní stranou, protože o maďarském premiérovi a jeho politice jsme už v posledních dnech slyšeli mnohé.
Co ale zůstalo našim očím a uším poněkud skryté, je hlavní postava antiorbánovského tažení v Evropském parlamentu, čtyřiačtyřicetiletá poslankyně Judith Sargentiniová. Nepodívat se na tuto dámu i její politickou stranu blíže, by byla věčná škoda, protože tyto informace poskytují o současném stavu Evropské unie několik velmi zajímavých informací a přinášejí několik ještě zajímavějších paradoxů.
Domovská strana Sargentiniové, zvaná Groen Links, vznikla v roce 1989 sloučením 4 stran: Pacifistické socialistické strany, Politické strany radikálů, Evangelické lidové strany a tu největší perličku si nechme na konec – Komunistické strany Nizozemska.
Sama Sargentiniová se pak politicky profilovala na příklad na tématech: boj proti klimatické změně, podpora migrace či ženská emancipace. A jak sama přiznává, již jako dítě se s rodiči účastnila demonstrací proti umisťování jaderných zbraní.
Stojí za to zdůraznit, že strana Groen Links nikdy od svého založení nebyla ve vládě a bez ohledu na aktuální preference, zatím nikdy v celostátních volbách nezískala přes 10 % hlasů. V posledních volbách do Evropského parlamentu pak domovská partaj europoslankyně Sargentiniové získala pouze 6,9 % hlasů a o dvě procenta a jednoho europoslance si tak pohoršila oproti volbám v roce 2009.
Sečteno, podtrženo: Opakovaně demokraticky zvolený premiér Orbán byl na koberečku před dámou, která s jakýmikoli exekutivními funkcemi nemá žádné zkušenosti. Žena, jejíž strana nikdy nepřekročila 10 % je hlavním kritikem politika, jehož uskupení naopak nikdy za posledních 16 let nekleslo pod 40 % hlasů.
A naší pozornosti by neměl uniknout ani fakt, že muž, který byl na konci 80. let jednou z předních postav studentského antikomunistického hnutí, nyní stojí proti europoslankyni, jejíž strana z podstatné části vznikala právě na idejích komunismu.
A to je ten největší paradox vůbec! Že onen pověstný evropský mainstream dnes nereprezentuje antikomunistický ochránce konzervativních hodnot, ale naopak dáma z extrémně levicové strany s komunistickými kořeny. Jestli je zrovna toto pro Evropskou unii dobrá zpráva, na to nechť už si odpoví každý sám.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: kas