Na špatné zacházení se seniory upozornila ombudsmanka Anna Šabatová a její spolupracovníci. Jde o zařízení, která stojí na pomezí zdravotních a sociálních zařízení, přičemž využívají legislativních mezer k tomu, že nemusí plnit některé standardy. Registrované domovy přitom musejí splňovat velmi přísná ustanovení zákona.
Orgány máme, ale neřeší to
"Na díru v zákoně jsme dlouhá léta upozorňovali a jsme rádi, že se toho ujala paní ombudsmanka," poznamenala hned na úvod primářka. Ministerstvo práce a sociálních věcí se ale brání, že případné udělení pokuty nemusí mnoho řešit. A jestliže bude zařízení zavřeno, kam půjdou senioři, kteří tam žili? Podle primářky vůbec není pravda, že by se ve všech zařízeních muselo zdlouhavě čekat. "Co nejvíc chybí, jsou takzvané terénní služby, které v mnoha regionech nejsou vůbec," podotkla Holmerová.
Další problém tkví v tom, že Česká republika má celou řadu orgánů, které by se nedostatečnými službami pro seniory mohly zabývat, ale tyto nejsou dostatečně vyprofilované. Podle Holmerové by přitom měly kontrolovat konkrétní věci, jaké tam je prostředí, jaký tam je personál, jak se podávají léky a podobně.
Nesmírně důležitá tu zkrátka je součinnost sociální a zdravotní péče. Jenže pro lékaře tato péče tato péče často není atraktivní, vzhledem k nedohodám s pojišťovnami a podobně. "My víme, že v těchto zařízeních ročně umírá 6 tisíc lidí, aniž by jim byla poskytována adekvátní zdravotní péče," vyslovila varovné číslo primářka, které se vztahuje k domovům pro seniory a na domovy se zvláštní péčí. A když už je poskytována odpovídající zdravotní péče, připomíná to spíše nemocnici než místo k životu.
"Starší lidé v našem státu se nemají zas až tak dobře a stát by s tím mohl něco udělat," pronesla primářka i před kamerami. Není si ale jista tím, zda by správnou cestou byla např. regulace cen u služeb poskytovaných seniorům. Rozhodující roli by tu podle jejího názoru měly hrát obce, které mají k seniorům blíže.
Za nesmírně důležité považuje, aby spolu lépe komunikovaly resorty sociálních věcí a zdravotnictví. Více pozornosti by pak mělo být věnováno programu geriatrie na lékařských fakultách a podobně.
Máme i pozitivní příklady
Posteskla si ale také nad tím, že se média zaměřují jen na problémy a skandály, ale už mnohem méně věnují pozornost tomu, že i v Česku máme mnohá zařízení na špičkové úrovni, kde se seniorům dostává kvalitní zdravotní péče, rehabilitace a i jinak je pěkně organizovaný program. Liší se to i město od města. V dobrém světle se prý ukazují například Pardubice, Chrudim či Prachatice. Fungují zde donášky obědů, taxi pro seniory a další projekty.
Za pozitivní bere Holmerová i to, že v Česku lze o seniory pečovat doma, s čímž souvisí i odstupňovaná soustava příspěvků na péči, kterou mohou lidé využívat. Paní primářka ve studiu prozradila, že celých osmdesát procent lidí, kteří potřebují soustavnější péči, jsou ošetřovány v rodinách. Tato péče je ale poměrně vyčerpávající, takže pečujícím rodinám by se mělo dostat větší podpory ze strany státu. Sociální pracovníci, kteří ale rozhodují o přidělování příspěvků, ale nejsou schopni zhodnotit zdravotní stav seniorů. Na ten by se prý měl brát větší zřetel.
Současně je třeba podporovat mezigenerační projekty. Šetření totiž ukazují, že děti a mladiství často nemají zkušenost se staršími lidmi a přitom tvrdí, že starší lidi nemají rádi. Pod pojmem starší jsou zahrnuti občané starší pětapadesáti let. "To je trochu děsivé," podotkla Holmerová.
Předčasný odchod do důchodu nemusí být to nejlepší řešení
V závěru pořadu došlo i na debatu, kdy by se mělo odcházet do důchodu. Naše naděje na dožití je sice kolem osmdesátky, ale v plném zdraví jsme zhruba do šedesáti let věku odchodu do důchodu. Studie prý také ukázaly, že po předčasném odchodu do důchodu se často zhoršují kognitivní neboli poznávací funkce.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: mp
