Radiožurnál minulý týden odvysílal, že expremiér za ČSSD Jiří Paroubek měl v bankovním trezoru tři a půl milionu korun. V hotovosti a převedeny na dolary. Přišlo se na to prý během rozvodu manželů Paroubkových, kdy je o vrácení peněz požádal podnikatel Petr Michek. Ten tvrdí, že peníze jim půjčil už v roce 2016. Radiožurnál získal Michkovu žádost, sám Paroubek miliony v sejfu potvrdil. Zjištění Radiožurnálu přichází krátce poté, co Petra Paroubková veřejně prohlásila, že její manžel měl nelegální příjmy. Policie ji už vyslechla. Paroubek tvrzení své ženy odmítl.
Krátce na to se v zákulisí politické scény objevila další zásadní informace. A to, že Petra Paroubková v minulosti podnikala s mužem, který poskytl alibi jednomu z největších slovenských mafiánských zabijáků.
Petra Paroubková byla v letech 2011 až 2015 spolumajitelkou firmy COLUMBUS HOLDINGS spol. s r.o., v likvidaci, jejímž jednatelem a spoluvlastníkem byl Martin Feldek. Jeho otcem je známý slovenský básník, prozaik, dramatik a překladatel Ľubomír Feldek. Petra Paroubková v předmětné době držela šedesátiprocentní podíl.
Na tomto zjištění by nebylo nic až tak převratného, kdyby mezitím na Slovensku nevyšly články o tom, jak otec a syn Feldekovi poskytovali alibi slovenskému mafiánskému zabijákovi Jozefu Roháčovi, přezdívanému v podsvětí Potkan nebo Čapica.
Devátého ledna 2014 se na serveru Noviny.sk objevil článek s titulkem „Roháč má nové alibi, na soudu se objevil i spisovatel Feldek“. U soudu s Roháčem v Budapešti se zcela neočekávaně objevil i známý slovenský spisovatel Ľubomír Feldek, který přinesl Roháčovi dárek. Na soud ho doprovázel jeho syn. Roháče v Maďarsku soudí s dalším Slovákem za vraždu tamního mediálního magnáta před patnácti lety. Důkazem proti němu má být vlas, který se našel na místě činu.
„V líčení s Jozefem Roháčem nastal nečekaný zvrat. Ve prospěch Roháče totiž vypovídali dva obyvatelé Levic, kteří mu poskytli alibi. Oba souhlasně tvrdí, že v době vraždy seděli s Roháčem v bratislavské kavárně.“
Feldek poznal Roháče již v době sametové revoluce, kdy pomáhal ukončit vzpouru v leopoldovském vězení. „Měl takovou autoritu mezi vězni a možná i s nasazením života, já nevím. Ale on utišil tu vzpouru v tom dubnu '90 a pokazil ten plán...“ řekl na adresu Roháče Ľubomír Feldek.
Jako jeden z mála představitelů sametové revoluce na Slovensku v roce 1989 Feldek stále stojí za Roháčem a podle popisovaného článku z roku 2014 byl skálopevně přesvědčen o jeho nevině. „Jožo Roháč se nezměnil. Stále je holohlavý, ačkoli ho sem vydali na základě toho, že šli zkoumat jeho jeden vlas. I z toho, co jsem dnes slyšel a směl bych se k tomu jako laik vyjádřit, tak tam nebyl žádný důkaz,“ dodal k průběhu soudu Feldek.
„Rozruch v soudní síni zavládl ve chvíli, kdy se Feldek pokusil Roháčovi předat knihu, kterou mu přinesl. Zabránili mu v tom přítomni členové justiční stráže. Důrazně ho přitom varovali, aby se nepřibližoval k spoutanému vězni. Knihu i s věnováním pro Roháče nakonec převzal jeden z jeho příbuzných,“ napsal server Noviny.sk.
Jozef Roháč nakonec od soudů dostal dva doživotní tresty za dva dny. Jeden si Jozef Roháč vyslechl v Budapešti, druhý mu udělil v jeho nepřítomnosti Specializovaný trestní soud v Banské Bystrici o den dříve. Oba dostal za několik vražd. Otec společníka Petry Paroubkové později Slovensko šokoval prohlášením, že se pokusí dostat do divadla hru, vycházející z Roháčovy hry „Ponožky“.
V botičkách od Diora
Martin Feldek v roce 2012 popsal spojenectví s Petrou Paroubkovou na serveru Vaše věc následovně. „Kdysi dávno vydal Columbus Životopis princezny Diany od Andrewa Mortona a zázračně vydělal. Pár let na to vydal Monicu Lewinskou od toho samého Mortona a nehorázně prodělal. V řadě dalších, občas ziskových a občas prodělečných knih, se jednoho dne objevila i kniha V botičkách od Diora. Doufal jsem, že půjde o bestseller. Medializace, včetně seriálu úryvků v deníku Aha!, tomu nasvědčovala. Z nákladu – něco přes deset tisíc – vytištěného v tiskárně Finidr v Českém Těšíně, odebrala napevno pět tisíc kusů kupříkladu distribuce Pemic. K dnešnímu dni je celý desetitisícový náklad, až na pár stovek, v podstatě doprodán. I když jsem očekával úspěch větší, a díky tomuto očekávání jsem vyplatil autorce zdánlivě nehorázný honorář – něco přes milion korun – z celkového pohledu Columbus neprodělal. Díky knize jsme se s Petrou spřátelili a nakonec domluvili, že se sama stane nakladatelkou. Říkal jsem si, že její jméno pomůže dostat Columbus do médií a za pomoci médií i knihy z jeho produkce na pulty knihkupectví. Nepochybuji o tom, že se tak postupně stane. Přesto asi ještě chvíli potrvá, než si média odvyknou od Petry manželky a zvyknou na Petru nakladatelku. Do té doby mi však nezbude nic jiného, než občas učinit prohlášení podobné tomuto a pokusit se tak uvést věci na pravou míru,“ napsal Feldek.
A pokračoval: „Kdysi mi zavolal redaktor z Mladé fronty a ptal se mě, kde jsme vzali na služební Volvo, kterým se kdesi objevil Petřin manžel. Bylo to jen pár dnů předtím, kdy pan arcibiskup Dominik Duka požehnal v knihkupectví Zlatý Anděl pana Kanzelsbergera knize Jany Roubíkové - Švehlové Dcery nepřátel státu, složené z příběhů dcer politických vězňů z 50. let. Následující den jsem si s nadšením koupil Mladou frontu. Po přečtení by mi však nadšení zůstalo, jen pokud bych byl dealerem firmy Volvo. Rozhodl jsem se tehdy přestat s médii na téma Petra komunikovat.“
Zatčen v Praze
Ale zpět k Jozefu Roháčovi, kterému Martin Feldek a jeho otec Ľubomír Feldek poskytli v roce 2014 cenné svědectví. Jozef Roháč byl dlouhou dobu v pátrání Interpolu, nakonec byl zatčen v roce 2008 v Praze. Jeho zatčení popsal reportér Jaroslav Kmenta. „V noci na neděli 26. října 2008 hlídkoval v centru Prahy v dolní části Václavského náměstí městský strážník Jiří Bakus. S kolegou mířili ke Staroměstskému náměstí, jenže po pár metrech se na ně z jedné z uliček zničehonic vyřítil modrý renault megane. Strážníci neváhali a vůz zastavili. Jel totiž v protisměru,“ začal Kmenta svůj článek v magazínu Reportér v loňském roce.
Za volantem seděl holohlavý muž s výraznýma hnědýma očima. Mluvil slovensky. V dokladech stálo, že jde o Milana Luptáka, původem ze Šaly, datum narození 18. prosince 1963.
Byl klidný. Ale když měl odpovídat na otázky, klopil podezřele hlavu dolů. Strážníci z něj cítili alkohol. Jiří Bakus mu dal dýchnout. „Mal som akurát dve piva,“ řekl muž a požádal strážníky, aby k němu byli vstřícní.
„Dám aj peniaze,“ špitl řidič. Jenže Bakus se naježil a dal mu najevo, že jestli v tom bude pokračovat, bude to považovat za pokus o korupci. Muž pak poslušně nadýchal do přístroje. Ten ukázal 1,13 promile alkoholu.
Pozorný strážník si navíc všiml, že je řidič bez brýlí, ač je na fotce v občanském průkazu má. A tak se ho zeptal, zda nosí kontaktní čočky? On odpověděl, že nemá čočky ani brýle.
Strážník Bakus zavolal státní policii. Ta „Milana Luptáka“ odvezla na místní oddělení. V průběhu dalších deseti hodin policie zjistila, že skutečný Milan Lupták se nachází ve vězení kvůli pokusu o znásilnění, tudíž nemůže být na dvou místech najednou. A z interní databáze zločinců policisté zjistili, že se zadržený shoduje s portréty několika slovenských zločinců. Proto zavolali styčného důstojníka slovenské policie, který působil na velvyslanectví v Praze.
S jeho pomocí si nakonec byli jistí, že řidič modrého renaultu je jeden z nejnebezpečnějších gangsterů Slovenska, nájemný vrah Jozef Roháč.
V podsvětí byl Roháč známý pod přezdívkou Potkan nebo Čepice. Jméno Potkan se ujalo proto, že vystihovalo jeho umění přežít kdekoli a cokoli. Čepice mu kamarádi říkali od té doby, co mu nerostly vlasy. Pokrývku hlavy sundával málokdy.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jaroslav Šťastný
