Na půdě Filozofické fakulty Univerzity Karlovy se uskutečnila panelová diskuse na téma „Vykolejená demokracie? Skutečnost a mediální obraz“. Kromě samotné fakulty se na jejím uspořádání podílely občanská iniciativa Vraťte nám stát!, Syndikát novinářů, platforma Svobodu médiím!, nadace Friedrich-Naumann-Stiftung a obecně prospěšná společnost Energeia. Smyslem debaty nebylo vzpomínat na události roku 1989, ale kriticky zhodnotit současný stav demokracie v České republice i okolních evropských zemích a zamyslet se nad možnostmi budoucího vývoje. Zvláštní pozornost byla věnována i roli médií. Název debaty vymyslel jeden z účastníků diskuse Václav Němec, který na fakultě působí.
„V listopadu 89 jsme měli, když zůstanu u železničářské metafory, představu o cílové stanici jako vyspělé demokracii západního typu s fungujícími demokratickými institucemi a vyspělým trhem, ale i demokracii s fungujícím právním státem, s veřejným prostorem, který je nezávislý na ekonomických a politických tlacích. Během těch 26 let ale došlo na určitých kritických úsecích trati k přehození výhybky, což nás odvedlo ze směru, který nás měl vést k vytčenému cíli. Tou první chybnou kolejí, po které se naše společnost rozjela, bychom mohli označit jako systémovou korupci, klientelismus prorostlý do těla demokratického státu, na čemž se začalo pracovat už od první poloviny devadesátých let,“ konstatoval filozof Václav Němec ve svém úvodním vstupu.
Přehozená výhybka k oligarchizaci politiky a populismu
Poukázal na to, že docházelo k okupaci či kolonizaci demokratických institucí státu, které se teprve rodily, a proto v sobě neměly zabudované dostatečné sebeobranné mechanismy. Hrdiny plíživé antidemokratické kontrarevoluce byly různé zájmové finanční skupiny a klientelistické sítě, které se snažily o ovládnutí demokratických institucí. „Postupně došlo k tomu, co se nazývá state capture, ovládání nebo uchvácení státu, což způsobilo vážnou a vleklou krizi, která se stala břemenem pro vývoj demokratického státu. Nešlo o ojedinělé excesy, stal se z toho systémový problém, kdy se normalizace abnormálního zafixovala jako normalita. Tohle období vrcholí v letech 2010 až 2013, kdy dochází k přehození další podstatné výhybky, která nás dovedla na kolej oligarchizace politiky a už nijak neskrývaného populismu,“ uvedl Václav Němec.
Psali jsme:
K tomu připravil půdu předchozí vývoj, ztráta důvěry v demokratické instituce, kdy rozlezlá korupce a klientelismus vyvolaly vlnu nespokojenosti, která se ještě znásobila finanční krizí a na ni navazujícími úspornými opatřeními české vlády. „Ty dopadly převážně na nejslabší sociální vrstvy, což je vliv, který bych nepodceňoval, protože vysvětluje nástup Miloše Zemana. Ale tahle vlna nespokojenosti vynesla k moci nestandardní hnutí typu ANO Andreje Babiše, které pochopilo, že je tu společenská objednávka po někom, kdo tu udělá pořádek. Nedošlo však k nápravě, ale ještě ke zhoršení situace. Zároveň s tím nástup Miloše Zemana do funkce prezidenta republiky znamenal další narušení křehké rovnováhy moci. Miloš Zeman vyhlásil válku elitám, obrátil se na dav svých voličů a začal útočit na primitivní pudy a díky tomu získává podporu,“ vysvětlil filozof.
Polsko a Česko jako periférie Západu nemohou jen imitovat strategie centra
Třetí výhybka je v tuto chvíli aktuální, když tato situace zarezonovala s děním na mezinárodní scéně, v jehož důsledku se naše společnost začala cítit ohrožena. „Mám na mysli hybridní válku, kterou vedlo Rusko na Ukrajině, ale zejména uprchlickou krizi a ohrožení ze strany islamistického terorismu. To je velmi kritická kombinace. Politické elity se začínají chovat způsobem, který by se dal nazvat hazardem s budoucností této země. Ale nechci házet vinu jen na naše politiky a naši společnost. Mnoho chyb udělala i Evropská unie, která včas nezareagovala na uprchlickou krizi. Na jedné straně tu máme oprávněné obavy české společnosti, na druhé straně je patrná neschopnost učinit nějaká opatření, která by veřejnost uklidnila,“ kritizoval Václav Němec.
Po něm promluvil Alexander Kaczorowski, polský novinář a esejista, šéfredaktor Aspen Review Central Europe a také autor životopisu Václava Havla. Připomněl nejen to, že po nedávných parlamentních volbách není v Sejmu poprvé od roku 1918 žádná levicová strana, ale také to, že všechno, co si Poláci v roce 1989 přáli, se splnilo. „Přesto nejsou spokojení. Když jste částí periférie, což Polsko a Česko periférií Západu jsou, tak nemůžete jenom imitovat strategie toho centra. Nepovede se vám skutečná modernizace, bude to jen taková falešná. Například část společnosti 15 až 20 procent bude žít jakoby na Západě, ostatní ne. Nemůžete mít kapitalismus bez kapitálu a v Polsku žádný kapitál nebyl. Takže kapitalismus, co za těch 26 let v Polsku vznikl, je vlastně západní kapitalismus,“ prohlásil Alexander Kaczorowski.
Lidé v Polsku jsou naštvaní a cítí se kolonizování
Proto finanční elity v Polsku tvoří lidé, kteří obsluhují západní kapitál, zatímco národní, polský kapitál v zemi není. „Právě to je zdroj úspěchů Jaroslava Kaczyńského, že rozpoznal situaci, že jsou lidé naštvaní, cítí se kolonizovaní, a proto je třeba vybudovat státní kapitalismus. Ve středu zveřejněný vládní program ukazuje to, co chce nový kabinet dělat, tedy vytvořit národní kapitál. Pro polskou vládu není vůbec důležitá Evropská unie, to není fenomén světa, v němž se její členové pohybují. Pro ně je hlavní národní bezpečnost. A budou se snažit omezovat vpád německého, nizozemského, francouzského i britského kapitálu a naopak budovat národní. To je však dostane do konfliktu s Evropou,“ upozornil polský novinář.
Ing. Miloš Zeman
Předseda Syndikátu novinářů a člen přípravného výboru Svoboda médiím Adam Černý připomněl, že jedním z důležitých atributů demokracie jsou svobodná média. „Je to mnohem horší, než jsem si to představoval, ale pořád lepší, než to bylo,“ glosoval nynější stav ve sdělovacích prostředcích s tím, že noviny jsou nejen pod politickým, ale i ekonomickým tlakem. „Platformu Svoboda médiím jsme založili proto, že nám vadí způsob, jakým jsou vybírány rady pro dohled nad Českou televizí a Českým rozhlasem. Je třeba, aby média veřejné služby fungovala dobře, poskytovala kvalitní zpravodajství, s čímž budou konfrontována i soukromá média, bude to pro ně výzva, aby se snažila změnit své chování. Třeba Televizní noviny na Nově nejsou noviny, ale obchod s informacemi. Média veřejné služby mají nepřímý dopad na celou mediální krajinu,“ přesvědčoval Adam Černý.
Neschopnost nejvyšších českých politiků být evropský
Ekonom Tomáš Sedláček přiznal, že z uplynulých 26 let ho zklamalo spíš druhých než prvních třináct let. „To byly sice nepodařené privatizace, ale národ měl směr, věděl, kam chce jít. Zajímavý je také posun v názorech veřejnosti. Počátkem devadesátých let byl podnikatel podezřelý, zatímco politik pan Někdo, v posledních letech se to otočilo do té míry, že už jsme podruhé požádali, aby podnikatel vstoupil do politiky, do té naší demokracie. Nejdřív Věci veřejné, nyní projekt Andreje Babiše ANO. Ukazuje se také neschopnost nejvyšších politiků být evropský. Nepovedlo se to ani Miloši Zemanovi, ani Bohuslavu Sobotkovi, i když slibovali svým voličům, že budou Evropské unii nastavovat mnohem přívětivější tvář. Takže stejně jako jejich předchůdci Václav Klaus, respektive premiéři Topolánek a Nečas, jsou k Evropské unii kritičtí, nebo přinejmenším nenadšení,“ poznamenal Tomáš Sedláček, hlavní makroekonomický stratég ČSOB.
Poločas polistopadového období představuje vstup České republiky do Evropské unie. „Pak přišlo přešlapování, nerozhodnost, což se projevuje snahou neustále volit nové strany, i když jsme se už tolikrát spálili. Stejný osud jako aktivity ´Děkujeme, odejděte´ nebo Čtyřkoalici může ale potkat i TOP 09. Je třeba ocenit, že z Visegrádské čtyřky je Česká republika jedinou zemí, v níž se do vlády nedostaly žádné nacionalistické strany. Ale tento postoj se koncentruje na Hradě. Pozdvižené obočí tak nevyvolávají výroky našich premiérů, ale prezidentů,“ zmínil ekonom, jenž poukázal na fakt, že demokracie nutí politiky sloužit přímo tomu nejlibidálnějšímu v daném státu a přehnaná demokracie může vést k populismu.
Úspěch je nedostatečně distribuován mezi různé vrstvy společnosti
V následné diskuzi se filozof Václav Němec svěřil, že současnou dobu vnímá jako velice kritickou pro naši demokracii. „Někteří politici se neštítí rozněcovat to, co jsme si mysleli, že už nikdy nezažijeme, nejen nacionalismus, ale i jakýsi kmenový atavismus, co se tu vyvolává. A je to o to nebezpečnější, že to reaguje na reálná nebezpečí, která není radno nějak snižovat. Evropská unie musí přijít s jednotným řešením uprchlické krize, problému islamismu, problému paralelních společností, které se tvoří v západní Evropě. Do té doby nebude možné lidi uklidnit. Ale měli bychom si přestat namlouvat, že ještě není tak zle a začít se občansky mobilizovat, věnovat svůj čas politické práci, angažovat v občanských iniciativách. Musí se propojit zdravé síly společnosti a postavit se tomu, protože to je chyba i občanské společnosti, že se těm nebezpečím nedokázala postavit,“ řekl Václav Němec.
Na zajímavý aspekt vývoje demokracie po roce 1989 poukázal Alexander Kaczorowski. „Čelíme důsledku úspěchu, který jsme zažili ve východní Evropě. Problém je v tom, že úspěch je nedostatečně distribuován mezi různé vrstvy společnosti. Všeobecně převládá nálada, že tu šlehačku slízla jenom nějaká elita. Proto se tu objevuje populismus od Kaczyňského přes Zemana, že úspěch není spravedlivě distribuován. A ten nejjednodušší způsob je říci, že musíme ty elity znárodnit. První věc je, že podle takových názorů mají elity reprezentovat národní, nikoli evropské zájmy. Bylo by zajímavé zjistit, jestli prezident Miloš Zeman četl knížky Samira Amina,“ podotkl polský novinář.
Zeman i Kaczyňski sledují země, které byly v posledních letech úspěšné
Samir Amin je egyptský myslitel, marxistický ekonom a teoretik, částečně francouzského původu, který se ve svých dílech zabývá především problematikou Třetího světa a imperialismem. „Když sleduji vystupování Miloše Zemana a jeho styky se zeměmi, jako je Čína, mám dojem, že Samira Amina četl a myslím si, že Samir Amin má pravdu. Třeba v tom, že kapitalismus jako dějový fenomén končí. Také proto se lidé jako Zeman či Kaczyňski dívají na země, kterým se v posledních třiceti letech povedl ekonomický úspěch, jako jsou Čína nebo Jižní Korea. V polské vládě má korejský model hodně fanoušků,“ upozornil Alexander Kaczorowski.
Ekonom Tomáš Sedláček se pak zamýšlel nad tím, jaký je stav české společnosti. „Co když ten národ takový je? Co když se to Babišovi a Zemanovi podařilo vystihnout? To je varianta, se kterou také musíme počítat. Co když si jen namlouváme, že je národ uspaný, že se nám ho nepodařilo demonstracemi dostatečně probudit z letargie, ale možná ta programová neprogramovost, ta politická nepolitičnost, na níž Andrej Babiš tak zoufale trvá, je něčím, co lidem ve skutečnosti vyhovuje?“ uvažoval Tomáš Sedláček. Do jednoznačné atmosféry panelové diskuse přesně sedla výzva z publika, v níž člen Centra odporu apeloval na přítomné, aby v co největším počtu přišli na skutečnou oslavu 17. listopadu, kterou na Albertově uspořádají dnes studenti, kteří ve výroční den listopadových událostí nemohli přijít k pamětní desce na Albertově.
Zemanovi se na Albertově podařilo vytvořit kult osobnosti
Tím rozproudil mezi všemi panelisty debatu o letošních oslavách výročí 17. listopadu, ale i prezidentu Miloši Zemanovi. „Připomněl bych, že během přímé volby jela všechna média proti Zemanovi, nebylo jedno, které by se ho zastalo. Ale stejně vyhrál. A teď stačí udělat jednu demonstraci na Albertově a celý národ oslavuje Zemana. Mám pocit, že se Zemanovi povedlo to, co se třeba Klausovi nikdy nepodařilo, a to skutečný kult osobnosti. Ten dav na Albertově skandoval ´Ať žije Zeman´ stejnou dikcí, jakou se kdysi skandovalo ´Ať žije Havel´. To je podle mě poprvé v dějinách, kdy prezident vystupuje na státním svátku za volání lidí, ať žije on sám,“ posmíval se hlavě státu ekonom Tomáš Sedláček.
Nato se jal filozof Václav Němec promlouvat za akademickou obec k 17. listopadu na Albertově. „Je to hanebné nepustit tam studenty a zároveň tam nechat volný průchod individuím typu Konvičky. Myslím, že to bylo rituální zhanobení 17. listopadu. Protože se to Zemanovi nepovedlo loni s tou squadrou, kterou si tam pozval, tak nám to chtěl tentokrát nandat. To je opravdu hanebné, a tak se přimlouvám, aby tam lidé přišli v neděli a ukázali sílu, aby Zeman věděl, že tu je proti němu nějaká opozice. 17. listopadu bylo od zdravé občanské společnosti dost akcí proti Zemanovi, ale rozdrobilo se to, takže to nevydalo na žádnou pořádnou demonstraci. Ale příští rok se poučme, zkoordinujme se, udělejme jednu akci, na níž se všichni sejdeme a dáme jasně najevo, co si myslíme,“ vyzval vysokoškolský pedagog.
Fotogalerie: - Zeman na Albertově
Fotogalerie: - Karty a trenýrky
Fotogalerie: - Karnevalový průvod
Demokracie je i to, že zvítězí ten, kdo se nám nelíbí
Vtipně na to zareagoval polský novinář. „Demokracie je i to, že zvítězí ten, kdo se nám nelíbí. S tím bychom neměli mít problém,“ pronesl s nadhledem na rozdíl od ostatních přítomných Alexander Kaczorowski. Rozporoval i to, že dříve byla média skvělá i nezávislá. „Dělal jsem dvacet novináře a myslím, že je naivní představa, že jsme měli nějaká svobodná média, která jsme najednou ztratili, protože místo německých majitelů je vlastní čeští oligarchové. I tehdy každý novinář věděl, komu ty noviny patří a co tam může a nemůže napsat. Copak si myslíte, že někdo mohl před patnácti lety přijít do Gazety Wyborczy a napsat něco proti Evropské unii, aby to otiskli? To je nesmysl, tak to nefunguje. Za každým médiem jsou nějaké zájmy,“ připomněl Alexander Kaczorowski.
„Nemám problém s tím, že oligarcha vlastní tyto noviny a druhý oligarcha vlastní jiné noviny. Problém by nastal v okamžiku, kdyby se oligarchové, vlastníci médií, dohodli, že na sebe nebudou útočit,“ uvedl k tomu z publika přítomný Tomáš Klvaňa, bývalý novinář, který nyní přednáší na New York University v Praze. „Nechci říct, že by to před oligarchizací byla úplná selanka. Měl jsem dojem, že se v redakcích vytvářejí sekty, které prosazují své zájmy třeba na základě svých politických konexí. Paradoxní je, že tihle lidé, co odešli z Babišových novin, jsou největšími kritiky té oligarchizace, ale sami mají máslo na hlavě, protože tehdy někteří z nich dělali také propagandu pro ODS, nebo pro někoho jiného. Ale mám takový návrh. Jako rum, když se nevyrábí podle daných procedur, takže nemůžeme používat název rum, ale tuzemák, tak zase některé noviny nenazývejme novinami, ale říkejme jim třeba Babišův věstník,“ vtipkoval filozof Václav Němec.
Po dalších atentátech se xenofobie může stát většinovým názorem národa
S dalším dotazem z publika přišel advokát Milan Hulík. Připomněl čtvrteční článek v týdeníku Respekt od psychiatra Cyrila Höschla, jenž napsal, že po pátku 13. 11. 2015 už xenofobie není pejorativní označení, ale projevem oprávněné nedůvěry. Zeptal se, pokud dojde k dalším atentátům a xenofobie se stane většinovým názorem národa, jak pak budeme nazývat ty, které dnes nazýváme xenofoby. „To vypadá podobně jako citát z projevu Miloše Zemana. Četl jsem to a jsou tam i věci, s nimiž se dá souhlasit. Ale myslím, že Cyril Höschl zachází dost daleko, když v textu srovnává naše chování k jiným lidem a civilizacím s chováním vůči hadům a jiným zvířatům. To je opravdu velice nebezpečná biologizace problému, v níž tuším spodní proudy,“ konstatoval Václav Němec.
Nechce prý malovat čerta na zeď, ale někdy má pocit, že tu vyvstávají jedinci jako ve třicátých letech minulého století, kteří jsou velmi nesmiřitelní a velmi agresívní a získávají sílu na tom, že lidé mají strach. „Jediná cesta z toho ven je, že nesmíme rezignovat na humanismus, na náš respekt k lidským právům, ale dosáhnout důsledného prosazování právního státu nejen u nás, ale i v západní Evropě. To je nástroj, který má evropská civilizace k dispozici, že dokáže spojit pevný řád s humanitou. Hrozně mi vadí, když naši politici kritizují Evropskou unii, jako kdyby nebyli její součástí. Kde tedy byli, když tak prozíravě viděli ty problémy, které se na nás valí, proč nepředkládali řešení? Tak ať proboha nežvaní a začnou spolupracovat na společném evropském řešení,“ rozhorlil se filozof.
Všichni lidé dobré vůle by se měli spojit proti antidemokratickým silám
Na samotný závěr ještě vyjádřil obavy ze směřování naší země a z jejího zakotvení v mezinárodních strukturách. „Největší obavy, které teď mám, jsou ty, že demokracii vykolejí dvě síly, které tady proti sobě jakoby povstávají, ale ve skutečnosti se navzájem potřebují, protože se navzájem hecují. A to je islamismus, který nás ohrožuje svým terorismem. Ten však zároveň pomáhá vzestupu nacionalistů, xenofobů, ze kterých mám já větší strach než z islámistů, protože zdvíhají hlavu a získávají větší podporu ve společnosti. Tyhle dvě síly by mohly ten náš vagón demokracie tak rozkolísat, že by se mohl zvrhnout. Všichni lidé dobré vůle by se proto měli spojit a tlačit proti těmto antidemokratickým silám,“ uzavřel panelovou diskuzi filozof Václav Němec.
- Další reportáže ČTĚTE ZDE
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
