Jaroslavu Pleslovi se bytostně nelíbí kritika, která ze všech stran mediálního spektra dopadá na hlavu redaktora České televize Michala Kubala za jeho rozhovor se syrským prezidentem Bašárem Asadem.
Přijde mu, že většině kritiků vadí nedostatek cenzury a jsou frustrovaní z toho, že konečně jednou někdo nepřekrucoval skutečnost. „Mám pocit, že za všemi těmi útoky na Kubala kvůli rozhovoru s Asadem jsou: a) chuť po cenzuře, b) závist, c) frustrace z neschopnosti dlouhodobě překrucovat realitu,“ napsal a dodal, že například izraelský premiér Netanjahu by podle něj mluvil velmi podobně jako právě syrský prezident Asad.
Následně sepsal svou verzi rozhovoru, kterou si podle něj vysnili někteří představitelé českých médií. V té by Kubal dojel do Sýrie, jen aby Asadovi vysvětlil, že je „fašistická svině“ a že se s ním nehodlá bavit.
Na úvod by Kubala Asad přivítal. „Dobrý den, pane redaktore. Vítejte v Damašku,“ řekl by a Kubal by se hned měl utrhnout: „Vůbec na mě nemluv, ty fašistická svině. Máš na rukou krev!“ Tak by zněla podle Plesla mediálně přijatelná verze rozhovoru, kterou by Kubal měl správně zakončit slovy „Didoprdele.“
Na Kubalův rozhovor s prezidentem Asadem se totiž opravdu snesla kritika ze všech stran, která útočí jak na tvrzení syrského prezidenta, tak na samotná technická opatření, která rozhovor provázela. Například komentátor Martin Weiss tvrdí, že je zcela nepřijatelné, aby rozhovor sestříhala syrská strana, a to i přestože Kubal v přímém televizním přenosu uvedl, že byl přímo u toho a že se celý střih odehrával za přítomnosti a po dohodě obou stran, přičemž výslednému sestřihu se dostalo pouze kosmetických zásahů ohledně přeřeknutí, jak řekl sám Kubal.
Jedním z hlavních důvodů oné kritiky je zřejmě skutečnost, že prezident Asad tvrdil věci, které jsou zkrátka v rozporu s veřejnou mediální diskusí, jež ho má za řezníka, diktátora a člověka, jenž sám má na rukou krev statisíců lidí. Weiss například argumentoval tím, že naprostá většina syrských uprchlíků tvrdí, že utíká před Asadem. V tom může mít samozřejmě pravdu, je třeba uvědomit si však skutečnost, že stále existuje výrazně větší množství syrských občanů, kteří ze země před režimem z nějakých důvodů neutekli, o čemž mimo jiné v rozhovoru mluvil i sám prezident Asad, že kdyby neměl podporu vlastního lidu, již dávno by prezidentem nebyl.
Kritizoval jej i šéfkomentátor webu Aktuálně.cz Jan Lipold, jemuž se taktéž nelíbila skutečnost, že finální sestřih měla na svědomí syrská vláda. Zřejmě je jedním z těch, kteří se rozhodli poslouchat Michala Kubala pouze na půl ucha, když mluvil o průběhu rozhovoru a následných úpravách. „Takové bývají podmínky hovorů s diktátorem – ber, nebo nech, chceš-li s ním mluvit,“ píše Lipold, a vytváří tak dojem, že rozhovory s diktátory dělá pravidelně.
Lipold obhajuje svůj postoj tím, že předpokládá, že lidé, kteří ze Sýrie utekli před občanskou válkou, z ní utekli právě „pravděpodobně před krutým Asadem“, a jeho pochvala ohledně vyrovnanosti přístupu České republiky k celé syrské situaci je v Lipoldových očích „zvláštní a zlověstná“, protože Asad „má potenciál pro mezinárodní soudní tribunál“. Tvrdí, že je zcela bezpodmínečně nutné k Asadovi přistupovat s tím, „že nejde o demokrata, ale vůdce odpovědného za smrt tisíců lidí“. Asad se podle něj jen snaží rozdělit Západ, tak jako to činí Vladimir Putin. „Sýrie, to není Bašár Asad, ale v první řadě tisíce zoufalých utečenců,“ tvrdí Lipold.
Stejně tak se rozhovor nelíbil komentátorovi Hospodářských novin Petru Fischerovi, který by zřejmě nebyl „tak servilní“ jako reportér ČT Michal Kubal. Ten rozhovor popisuje jako nemístnou propagandu, jejímž cílem je polidštit diktátora. „Syrský prezident v něm opakoval své staré ‚pravdy‘, převedl vinu za válku na západní země, které údajně podporují terorismus, když stojí na straně syrských povstalců, a sám sebe předvedl jako vcelku milého, tichého člověka, kterému neleží na srdci nic jiného než zájmy syrského lidu,“ píše Fischer.
Obecně to působí, že se českým komentátorům nelíbí skutečnost, že prezident Asad promluvil pro Českou televizi a nepřiznal v ní, že je diktátor, jenž má na rukou krev statisíců, a možnost toho, že by čistě hypoteticky mohl mluvit pravdu, je ve světle tolika množství protichůdných informací zcela nepřijatelná. Proto také předně útočí na formu rozhovoru a obhajují naše spojence, jímž Asad přiřkl podporu terorismu.
Což právě Jaroslav Plesl shrnul do své smyšlené verze rozhovoru mezi prezidetnem Asadem a Michalem Kubalem z ČT. „Vůbec na mě nemluv, ty fašistická svině. Máš na rukou krev!“ řekl by Kubal. „To je váš názor, pane redaktore, ale pojďme si o tom promluvit,“ pokračoval by Asad. „S vrahama se nebavim. Jsem z České televize. Z televize Václava Havla,“ oponoval by Kubal.
Jan Klesla z Lidových Novin celý rozhovor jen jednoduše shrnul jako „rozhovor s masovým vrahem“ a vytkl Kubalovi, že se neptal na stejné otázky jako BBC v únorovém rozhovoru se syrským prezidentem.
Každý jednotlivý komentátor však opomněl zmínit jednu zásadní skutečnost, která v rozhovoru s prezidentem Asadem padla. Ten totiž uvedl, že je třeba vést dialog, protože jinak se nikdy člověk nedozví, co se děje přímo na místě, a bez dialogu se nelze nikam hnout, ať už jde o dialog s Ruskem, s teroristy, se Západem. Musíme spolu mluvit, ne jen čerpat informace ze všech ostatních stran vyjma samotného místa dění celého konfliktu.
Celé Pleslovo vyjádření:
Podle představ některých kolegů to mělo vypadat asi takhle:
Asad: „Dobrý den, pane redaktore. Vítejte v Damašku.“
Kubal: „Vůbec na mě nemluv, ty fašistická svině. Máš na rukou krev!“
Asad: „To je váš názor, pane redaktore, ale pojďme si o tom promluvit.“
Kubal: „S vrahama se nebavim. Jsem z České televize. Z televize Václava Havla.“
Asad: „Tak co tu chcete, pane redaktore?“
Kubal: „Nevim. Mě sem poslal Dvořák, protože si to potřebuje vyžehlit u Zemana, což je podobná svině jako ty.“
Asad: „Chápu, nemáte to v České republice lehké. Ale až budete mít v Evropě Islámský stát – a vy už ho tam máte – budete to mít ještě složitější.“
Kubal: „Didoprdele.“
Psali jsme:
autor: spa
