Na úvod rozhovoru Černohorský uvedl některá zásadní zjištění, která již může zveřejnit. „Například nález, který na základě analýzy právních dokumentů tvrdí, že byl s největší pravděpodobností v 90. letech minulého století bytový fond vložen do vznikající společnosti OKD a.s. v rozporu se zákonem,“ uvedl s tím, že cokoli však zjistíme, mohou jen předat policii, správním orgánům, případně Ministerstvu financí.
Vyčítali byste svým přátelům, že podepsali petici na poctu Václavu Havlovi?Anketa
„Kontaktovali jsme je už s tím, že tam je problém se zákonem, který se za minulého režimu jmenoval zákon o osobním vlastnictví k bytům. Tento zákon platil do roku 1994 a říkal, že byty mohou být převáděny pouze původním nájemníkům. Stát se při privatizaci měl podle něj řídit,“ zdůraznil Černohorský s tím, že v případě, že byty byly v rámci privatizace převedeny na akciovou společnost, tak jim ta práva zanikla. „Nemůžete ale lidi rozhodnutím od stolu zbavit práv, aniž se změní zákon,“ doplnil.
Původní zdroj ZDE.
A kdo o tom tehdy rozhodl? „Federální ministr hospodářství Vladimír Dlouhý to vzal a podepsal jako ministr. Vložil tak veškerý majetek včetně bytů do nově vznikající akciové společnosti,“ uvedl Černohorský a dodal, že podle názoru komise to bylo v rozporu se zákonem. „Bylo tam přechodné ustanovení, které umožňovalo vkládat majetek pouze do určitého data a samotná realizace byla započata až po tomto rozhodujícím datu,“ vysvětlil.
Fotogalerie: - Výročí pochodu proti komunistům
V souvislosti s tím prý stát mohl podat určovací žalobu. „Chtěli jsme, aby ta žaloba byla podána do konce loňského roku, v tuto chvíli – pokud by ji stát podal – tak je v procesně složitějším postavení,“ řekl s tím, že podle některých právních názorů mohlo od 1. ledna 2019 dojít k tzv. mimořádnému vydržení. „Komise to brala s náležitou opatrností a podala podnět k podání určovací žaloby MF, UZSVM a předsedovi vlády již minulý rok,“ upřesnil.
O tom, kdy a proč český stát ztratil v OKD majoritu, Černohorský není schopen hovořit konkrétně, jelikož některé věci ještě nejsou jasné. Pokusil se o obecnější výklad. „Lze říct, že se pánové Koláček a Otava dostali do OKD. Je třeba připomenout, že až do roku 1998 zde stále hrál klíčovou roli již zmíněný Vladimír Dlouhý. Důležitý bod privatizace přitom spočíval v oddělení Českomoravských dolů,“ sdělil poslanec.
Prozradil, jak si tento manévr vysvětluje. „Obecná teorie spočívá v tom, že pan Stanislav Pros postupnými kroky ovládl společnost OKD a spolupracoval ochotně se státem, v momentě, když do hry vstoupili Koláček s Otavou, začíná stát tahat za kratší konec,“ doplnil s tím, že Koláčkovi s Otavou bylo jasné, že bytový fond má nesmírnou cenu a je nevýhodné se ho zbavovat.
V čase vlády Miloše Zemana tak prý stát už majoritu neměl. „Přišel někdy v letech 1997 nebo 1998. Pros akcie skupoval ve velkém, když to Fond národního majetku zjistil, oslovil obce. Když ale skupující následně ‚zlomil‘ Karvinou, na skupování rezignoval,“ podotkl Černohorský s tím, že ztráta majoritního podílu podle něj byla velká chyba. Stejně velkou chybou ale bylo, že tam byl vložen ten bytový fond.
„Vše korunovala privatizace v roce 2004. Šlo vlastně o celý sled událostí, které se dokonce opakovaly, a přesto stát nebyl schopen hájit svá majetková práva,“ pokračoval Černohorský a příslíbil, že vše bude popsáno v závěrečné zprávě.
Pak se vrátil ještě do roku 1998, kdy byla podepsána mandátní smlouva mezi společností Karbon Invest, OKD a Českomoravskými doly. „To byl také důvod, kvůli kterému byli Koláček s Otavou trestně stíhaní. Na základě těchto smluv bylo ze společnosti OKD do společnosti Karbon Invest vypláceno zhruba 500 milionů korun ročně,“ připomněl a dodal, že tím měli státu, dalším akcionářům, potažmo OKD způsobit škodu ve výši až 1,6 miliardy korun.
„Stát byl v celé věci značně laxní. Pokud o to není velký mediální zájem, pokud není pod tlakem dotyčný ministr, většina úředníků k tomu přistupuje tak, že nikdo nemohl udělat chybu,“ poznamenal Černohorský.
Dodává, že větší měl být zájem ze strany politiků, kteří měli aktivně situaci řešit. „Ve hře měla být klidně třeba žaloba, ve které by stát spolu s minoritními akcionáři prokázal, že byl poškozen. A pokud by to soud uznal, měl stát požadovat nějakou finanční kompenzaci,“ míní Černohorský.
V té době šlo podle něj o věc, kterou měl vypozorovat tehdejší premiér Miloš Zeman. Na starosti to měl tehdejší ministr Grégr. Následně v čase nastoupila vláda Špidly, ve které by ministrem financí Bohuslav Sobotka a na starosti to měl ministr Milan Urban. „To měl stát možnost blokování jakýchkoliv zásadních změn ve společnosti a měl právo podávat různé žaloby, např. na náhradu škody. Nic z toho se nedělo,“ upřesnil předseda vyšetřovací sněmovní komise.
To už ale běželo trestní stíhání Otavy s Koláčkem. Stát měl podle Černohorského zbystřit a reagovat například tak, že dokud nebude věc prošetřena a soudem rozhodnuta, mohl říct, že zbytek akcií prostě neprodá. To se nestalo a oni se rozhodli, že to prodají pod cenou, za 2,25 miliardy korun. „A tady jsme u dalšího sporného momentu. Soud teď řeší, zda tuto cenu stanovili úředníci, anebo zda šlo o politické rozhodnutí,“ doplnil.
V tuto chvíli Černohorský uvedl, že cenu 4,1 miliardy nestanovoval Fond národního majetku, ale byla stanovena politickým rozhodnutím. Pokud jde o těch 2,25 miliardy, to bude muset rozseknout soud.
K podmíněnému prodeji Karbon Investu Bakalovi došlo již dne 31. 05. 2004. „Fakticky však za vyjednáváním mezi KI a státem nejpozději od června 2004 stál Zdeněk Bakala, od prvního čtvrtletí tohoto roku začínal nejspíše,“ řekl a dodal, že byli Koláček s Otavou zadrženi, vláda musela vědět, že tam jsou nějaké problémy.
„Stát neměl v takové situaci minoritního podílu vzdávat, protože trestní stíhání se týkalo ‚tunelování‘ OKD, to znamená, že Karbon Invest by státu za OKD vlastně zaplatil penězi, které předtím z OKD vytuneloval,“ řekl Černohorský a dodal, že kromě toho, pokud by tam skutečně byla prokázána škoda, stát ji mohl po majoritáři vyžadovat v civilním řízení.
„Prodej minoritního podílu v době běžícího trestního stíhání byla zcela jistě velká chyba srovnatelná s předchozími.“
„Pak následovala stížnost společnosti Penta, která se pokoušela o uspořádání veřejné soutěže, v rámci které by mohli odkoupit podíl v OKD. Česká republika mezi březnem a zářím 2004, kdy se o prodeji vyjednávalo, vstoupila do Evropské unie, tak se Penta následně obrátila na Evropskou komisi. Je téměř jisté, že reakci za Českou republiku připravoval Radek Pokorný, který pracoval pro Bakalu. Odeslána byla v roce 2006,“ sdělil Černohorský s tím, že tuto informaci předali Evropské komisi.
Začátkem konce OKD podle Černohorského bylo, když začal Bakala její jednotlivé části OKD rozprodávat. „On je finančník. Nešlo mu o OKD, ale o peníze. Podle mého soudu jeho cílem bylo maximalizovat zisk. Prodejem strategických částí firmy sice získal rychlé peníze, chod OKD to ale fatálně narušilo,“ uzavřel s tím, že jak to celé nakonec dopadlo, všichni víme.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: nab
