Který politik se nejvíc zasloužil o dobré věci v České republice?Anketa
Ve zcela neobvyklé pozici se ocitli novináři, kteří se až dosud vyžívali ve zveřejňování tajných materiálů. „Ta zpráva, která narušila letní mediální bezčasí, je zajímavá nejen pro sdělovací prostředky. Soud totiž prolomil tradiční právo novinářů na tzv. ochranu zdroje. Jak? Okresní soud v Ostravě před třemi lety povolil policii odposlouchávat dva novináře, kteří byli napojeni na osobu zevnitř policie, která jim vynášela informace o probíhajícím vyšetřování korupce v kauze předražených bitevníků Pandur,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz mediální analytik Petr Žantovský.
Nemohl si přitom nevšimnout, jak někteří novináři, například Jiří Kubík v Mladé frontě Dnes, bijí v této souvislosti na poplach. „Zdá se jim, že je to frapantní pošlapání nezadatelného práva na ochranu svědků. A odposlouchávání novinářů? Jak zločinné! Vždyť přece novinář je u nás – zejména ve svých vlastních očích – něčím jako posvátnou krávou, nedotknutelnou a privilegovanou osobou, oprávněnou činit, cokoli se jí zlíbí,“ poukazuje Petr Žantovský na uvažování zástupců sedmé velmoci.
Zájem na vyšetření zločinu je silnější než ochrana novinářského zdroje
Mezi své výsady řadí novináři podle mediálního odborníka například přebírání, nebo snad dokonce kupování, tajných materiálů od policistů. „Co na tom, že se tím de facto podílejí na zločinu, jehož hlavním pachatelem je ten policista, který vynáší z otevřených spisů a tím vlastně i ohrožuje průběh vyšetřování? Nemohou být tedy svatí novináři tak trochu i spoluviníky toho, že vyšetřování neproběhne tak, jak by mělo, a třeba vyjde do vytracena? Takovou otázku nikdo v médiích nepokládá,“ upozorňuje Petr Žantovský.
Podle svých slov zaregistroval jen jediný hlas rozumu, a to v MF Dnes od právníka Jana Kysely, který rozhodnutí soudu podpořil. „Zdůvodnil to tím, že zájem na vyšetření zločinu je silnější než ochrana novinářského zdroje. Zato senátorka Eliška Wagnerová opět zaperlila. Prohlásila pro deník Právo, že pro ni je mnohem silnější zájem na ochranu práv novinářů. Když uvážíme, kolik let tato paní seděla v Ústavním soudu a dnes se jako senátorka podílí na naší legislativě, jde z toho až strach,“ přiznává mediální analytik.
Kyjev se má stát neformální, ale důležitou pobočkou CIA
Za druhé téma svého pravidelného ohlédnutí za uplynulým týdnem v médiích si vybral referování o dění v Rusku a na Ukrajině. „Neoficiálními komunikačními kanály, lidově řečeno šeptandou, zaznívá jasný refrén: česká média ve své většině o událostech na Ukrajině a v Rusku lžou nebo neříkají celou pravdu. Proč tak činí, o tom se vede diskuse. Antipatie k ruskému vůdci Putinovi je však zjevná a poměrně široce rozšířená. Kdežto sympatie k Bruselu a Washingtonu připomínají bolševickou adoraci východního bratra za časů Stalinových. Co Brusel a Amerika činí, dobře činí, aspoň dle našich médií,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Psali jsme:
Který politik se nejvíc zasloužil o dobré věci v České republice?Anketa
Tu a tam se ale i v českých sdělovacích prostředcích objeví na toto téma zajímavé informace. „Kupříkladu v pondělních Lidových novinách o tom, že Spojené státy vybavují kyjevskou generalitu strategickými informacemi, jejichž cílem je monitorovat méně viditelnou činnost ruských politických i vojenských elit. Jednoduše řečeno: Kyjev se má stát neformální, ale důležitou pobočkou CIA či NSA,“ upozorňuje mediální odborník a poukazuje na to, co tento krok přinese v praxi.
V českých médiích nepřekvapí nazývat špionážně-strategickou praxi pomocí
Američané tak svými „informacemi“ budou zcela usměrňovat kroky ukrajinské vlády ve směru, který budou samy pro sebe považovat za žádoucí. „Redaktor Zbyněk Petráček tuto špionážně-strategickou praxi nazývá ´pomocí´, ale to patří k českému mediálnímu úzu. V něm platí, že každou informaci, tedy i tu, která naše dosavadní propagandistické úsilí vyvrací či ukazuje v novém světle, dokážeme obrátit v argument jakoby potvrzující teze naše. Ale to nic nemění na faktu, že Spojené státy skrze Kyjev vyhlašují Moskvě – zatím – informační, a s tím samozřejmě jdoucí i dezinformační válku,“ míní Petr Žantovský.
Další zajímavé informace z této neklidné oblasti si všiml ve stejném vydání Lidových novin. „Známé mediální odbornici na geopolitiku Moskvy, redaktorce Petře Procházkové, proniklo do reportáže z Podněstří, neprávem opomíjeného dalšího neuralgického místa na mapě Ukrajiny a bezprostředního okolí, možná i mimoděčně svědectví jedné podněsterské novinářky, která usvědčuje politické prominenty z diskriminačního jednání. Stejně jako Kyjev zjara zákonem zakázal používat v úředním styku ruštinu, tak moldavské vedení zase vnutilo Podněstří rumunštinu, čímž, jak píše i Procházková, učinilo z tamních obyvatel negramoty,“ podotýká mediální odborník.
Viníkem všeho zlého je Putin, tvrdí zaměstnanec bruselského aparátu NATO
Politická zpupnost, která vládne v těchto postsovětských republikách, je tedy zřejmě nakažlivá. „Kdo by se pak divil, že Podněstří, stejně jako převážně ruská území od Oděsy po Doněck, by se raději viděla – po vzoru Krymu – v Ruské federaci. Místo usednutí k jednacímu stolu ale Kyjev řeší svoji obavu z podněsterské proruské ´nákazy´ osobitě. Hloubí několik metrů hluboký a několik set kilometrů dlouhý příkop oddělující formálně moldavské, ale fakticky už od roku 1992 sebeurčené, kulturně ruské Podněstří od Ukrajiny,“ konstatuje Petr Žantovský.
Hned ale nabádá, abychom nepropadali bezdůvodnému optimismu o změněném trendu informování o dění v Rusku a na Ukrajině našimi sdělovacími prostředky, což dokládá na úterních Lidových novinách. „Tam nás pan Petr Luňák, původní profesí historik, přesvědčuje, že objektivně vzato je jediným viníkem všeho zlého na dnešní Ukrajině a nejen tam ruský prezident Putin. Inu, na to má právo. Jen je třeba při četbě vzít v potaz skutečnost, že pan Luňák je zároveň zaměstnancem bruselského aparátu NATO, a to na poměrně vysoké pozici, a je tedy nutně ve střetu zájmů,“ připomíná mediální odborník.
Válka v Gaze je indikátorem (ne)schopnosti médií se k ní postavit.
Také závěrečné téma se týká zahraničí, a to konkrétně toho, jak domácí sdělovací prostředky referují o další katastrofě našich dnů, válce v oblasti Gazy mezi Palestinci a státem Izrael. „Ta je rovněž zajímavým indikátorem (ne)schopnosti médií se k této události nějak postavit. Jak už je u našich levicově liberálních novinářů zvykem, velká část se jich postavila vcelku nepokrytě na stranu Palestinců,“ tvrdí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský s tím, že se stačí podívat na reportáže a zpravodajství České televize.
V nich se operuje převážně emotivně vypjatými záběry rozbombardovaných míst na palestinských územích. „Z toho má vzejít divákův dojem, že agresorem je Izrael. Cudně se už nepřipomíná, že Izrael napadl Palestince až poté, co tito zmasakrovali izraelské studenty. Smutnou peripetií této války bylo vybombardování nemocnice OSN, kde se ukrývaly ženy a děti, izraelskými vzdušnými silami, Česká televize podala tuto událost jakožto příklad toho, jak Izrael ´napadá civilní cíle´,“ poznamenává mediální analytik.
Skutečného vraha žen a dětí umí Nova na rozdíl od ČT identifikovat
Když dva dělají totéž, nemusí to být totéž, platí i v tomto případě pro srovnání veřejnoprávní a soukromé televize. „Divák si musí přepnout na komerční Novu, aby se dozvěděl, že ty ženy a děti byly de facto živými hradbami, neboť v nemocnici se ukrývalo značné množství palestinského vojenského materiálu a zbraní. Šlo tedy o civilní cíl podle ČT? Nikoli, šlo o vojenský cíl. Zločincem není ten, kdo zaútočil na vojenské cíle, ale ten, kdo vojenský cíl nechal obsadit ženami a dětmi. To je skutečný vrah těch žen a dětí. Proč to jedna televize chápe a druhá ne? Kde se tedy děje ta slavná veřejná služba mediální?“ ptá se na závěr Petr Žantovský.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
