Počátek dokumentu se věnuje momentu, kdy byla Tomáši Halíkovi v roce 2014 udělena prestižní Templetonova cena. Tu uděluje každoročně Templetonova nadace. Mezi nositeli této ceny jsou Matka Tereza, evangelikální kazatel Billy Graham, nebo současný Dalajláma. „Byli jsme svědky toho, jak se moc náboženských symbolů může stát ničivou silou a zdrojem násilí, pokud se spojí s politickým zájmem.“ promlouvá Tomáš Halík na zkoušce před ceremoniálem. Poté se obrací směrem k asistentce v anglikánském kostele na Trafalgarském náměstí v Londýně s dotazem: „A nyní?“ „Pane profesore Halíku, s velkým potěšením vám předáme medaili se stromem života. Její stuha, jak víte, představuje barvy vlajky vaší země, červenou, modrou a bílou,“ říká mu asistentka, zatímco mu předává pamětní medaili. „A teď ovšem ten důvod, proč jste tady,“ pokračuje asistentka. „Doktor Templeton to předá. Předá vám šek. A teď se kamery zvednou nahoru,“ vysvětluje Halíkovi. Ten společně s medailí obdržel také šek na 1 100 000 britských liber.
V dokumentu se dále připomíná Halíkova role během období komunismu. V něm Halík vytvořil síť akademiků, spisovatelů, učenců, duchovních a mladých lidí. „Nějak vám to prošlo. Komunistická strana si neuvědomila, jaké nebezpečí pro ni představujete,“ baví se nad myšlenkou u společného rozhovoru Lord Alan Watson. Ptá se Halíka, jak to dokázal. „Svou cestu ke křesťanství jsem našel také skrze anglický katolicismus, prostřednictvím Chestertona a Grahama Greena. Drzý Chesterton, byl pro mě skvělým učitelem křesťanství, jako náboženství paradoxu,“ vysvětluje Halík.
Fotogalerie: - Halíkova bohoslužba
Foto: Repro ČT
Tomáš Halík na Oxfordu
Lorda Watsona ale zajímalo také, jak se Halík dokázal vyhnout tomu, aby si na něj komunistická strana došlápla. „Myslím, že komunisté si vybrali Československo jako pokusné pole pro naprostou ateizaci země,“ míní Halík. „Češi jsou vždy na straně pronásledovaných, takže morální autorita církve za komunismu vzrůstala,“ dodal. Poté jsou již v dokumentu záběry na oficiální předávání Templetonovy ceny. Tomáš Halík za potlesku obecenstva líbá udělenou medaili a klaní se. „Taková prohlášení, že Británie je křesťanská země a že Evropa je křesťanský kontinent, nutně vzbuzují otázku: Co tím myslíte? Jaké důsledky z toho vyvodíte? Jaká forma křesťanství by dnes mohla pomoci učinit náš svět lepším místem pro životy všech: křesťanů i nekřesťanů, věřících i ateistů,“ ptá se Halík publika ve svém proslovu.
Tomáš Halík si prý uvědomil, že vše, co od chvíle udělení ceny řekne, bude bráno vážně. Přirovnal to k situaci, kdy policisté sdělují zatčenému jeho práva. Po udělení ceny si připadal, jako kdyby vylezl na vrchol hory a poté přemýšlel, co vlastně v životě dělat dál.
„Normalizační režim mě prakticky dvacet let nepustil nikam na západ, ani do Jugoslávie. Vždycky jsem dostal papír: Vaše cesta není v zájmu státu. Mně se za těch dvacet let mnohokrát, snad každou druhou noc, zdál sen, že jsem skutečně vycestoval,“ shrnuje Halík. Snil prý tehdy o volném pohybu a například i o tom, jak se prochází po Londýně. Když se mu to poprvé po pádu komunismu podařilo, pořád si připadal jako ve snu.
Dokument se dále věnuje vzpomínkám monsignora Halíka na minulost. Halík společně se štábem nasedá na vlak z Londýna do velšského Bangoru. „V tomhle vlaku jsem jel naposledy tak před padesáti lety,“ vzpomíná Halík. Jel právě na přijímací zkoušky na Bangorskou univerzitu. „To byla situace, kdy jsem byl absolutně nezajištěný. Nevěděl jsem, jestli začínám nějaký nový život, jestli budu na tu univerzitu přijat. Dostanu stipendium, nebo ne? Budu se moci vrátit za rok, až se doma situace uklidní, nebo budu muset zůstat v Anglii navždy,“ přemítá Halík o zkušenostech z osudového roku 1968. Nakonec se do Československa v prosinci 1968 vrátil. „Mám žít tam, kde je mi dobře, nebo tam, kde na mne čeká nějaký podstatný úkol,“ kladl si otázku v klíčových momentech podzimu 1968, kdy se rozhodoval, zda se vrátí do Československa.
Pak se snímek přenáší do Halíkovy současné kanceláře. V ní monsignor s humorem sděluje svou zkušenost s informačními technologiemi. „Zpravidla po každém vystoupení v rádiu, nebo v televizi, dostávám kromě jiného takové moc hezké maily, které začínají lyrickým oslovením, jako třeba toto: Halíku, ty „česká“, zrádná, prodejná, zbabělá, podvodná a prolhaná erzsvině pravdoláskařsko-heretická, český národ se začíná probouzet z totality havloidních fašounů a evropské národy se začínají probouzet z totality bruselských, zkorumpovaných a prolhaných zrádců a zločinců, dosazených do vedení Evropské unie zločinnou a vražednou americko-židovskou KFO,“ předčítá Halík jeden z mailů od „fanouška“.
Foto: Repro ČT
Email od „fanouška“
Takových mailů prý Halíkovi chodí celá řada. Je rád, že lidé tohoto typu nejsou jeho fanoušky. Snaží se, aby zlo, které odtamtud šplíchá, nevniklo do něj.
Další záběry se věnují udělení čestného doktorátu na Oxfordské univerzitě v roce 2016. „Na tuto slavnost padá určitý stín a nervozita, protože zítra budou Britové rozhodovat v referendu o tom, jestli setrvají v Evropské unii, nebo jestli se budou izolovat. Já jsem k tomu napsal takový otevřený dopis, který byl rozeslán i všem členům parlamentu i britským členům Evropského parlamentu, a byl otištěn i v některých médiích, kde připomínám, že na Mnichovské konferenci se Britové izolovali,“ říká Halík v den ceremoniálu, chvíli před referendem, kterým se Britové rozhodli pro odchod z Evropské unie.
Poté se Tomáš Halík věnuje reflexi současné české společnosti. „V roce 1989 jsme všichni zvonili klíči. A teď vidíme, že jsme možná zvonili s různým typem naděje. Někteří z nás jsme doufali, že přijde čas svobody, to se do značné míry stalo. Jiní ale možná měli naději, že se co nejdříve dostanou k tomu prostřenému stolu západní společnosti a měli k tomu různé cesty. A co teď,“ přemítá Halík nad českou povahou. Následně se začíná zaobírat globálními problémy. „Ta světová situace byla málokdy tak napjatá, dramatická a plná úskalí, jako je právě teď.“
Jakožto nositel Templetonovy ceny měl Tomáš Halík možnost navrhnout Templetonově nadaci mezinárodní vědecký projekt. Monsignore Halík navrhl projekt, který se týká budoucnosti náboženství ve Visegrádských zemích. V dokumentu jsou následně puštěný záběry z diskusního panelu projektu. Diskutující, včetně Tomáše Halíka, si kladou otázku, co dnes znamená být církví. Jeden z diskutujících vidí problém v tom, že tzv. „liberální demokracie“, založené na toleranci a autonomii, nefungují.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Marek Korejs
