Dvojice mladých Afričanů se rozhodla k netradičnímu překročení hranice oddělující Itálii a Francii kvůli tomu, že předtím byla pořádkovými silami dvakrát dovezena zpět za hranici do italského města Ventimiglie. Server oba mladíky označuje jen jako Nousru a Naima, skutečná jména tají kvůli ochraně jejich soukromí.
Naim a Nousra opustili Čad před třemi lety kvůli tomu, že se chtěli dostat do Francie a studovat tam. V roce 2011 zemřel Nousrův otec. Jeho matka, která už má tři děti, ho nemůže uživit, a tak Nousra nuceně opouští vesnici v Sahelu a odchází do Moussora, města nacházejícího se 330 kilometrů severovýchodně od čadské metropole N’Djameny.
Tam se setkal s Naimem, který sám pochází z chudé rodiny o šesti dětech. Oba přátelé nevidí budoucnost. „V Čadu, pokud jste nevyrostli v rodině blízké klanu prezidenta Idrisse Débyho, nemáte žádnou perspektivu,“ říká Naim.
V roce 2012, v době, kdy oba žijí z drobných příležitostných prací, rozhodnou se odejít z Čadu a zkusit štěstí v Evropě. Mají v plánu přijet do Francie, konkrétně do Lyonu, kde již pobývá Nousrův bratranec, aby tam absolvovali studium a odbornou přípravu na pořádné zaměstnání.
V Libyi zůstali dva roky
Naim a Nousra přistáli v Evropě v první polovině června poté, co opustili Libyi na palubě lodi podobné vraku. Před plavbou do Evropy spali v provizorních obydlích ve Zlitenu, malém přímořském městečku nacházejícím se asi 100 kilometrů od Tripolisu. Uvízli tam celé dva roky. Naim a Nousra byli často trýznivě obtěžováni a vydíráni policisty. Prožili měsíc v nezákonných libyjských věznicích, trápeni žízní a v otřesných podmínkách přeplněných cel bez možnosti procházky i pouhého protažení v malém prostoru.
Nousra a Naim tváří v tvář chaosu, panujícímu na nádraží Ventimiglia, najdou východisko. Uvěří pověsti, že některým Somálcům se podařilo proniknout do Francie pěšky přes Alpy.
Uprchlíci našli společný jazyk
Dva dny se radí s dalšími migranty o svých šancích na úspěch. Všichni mluví zjednodušenou spisovnou arabštinou, z níž se stala dorozumívací řeč mezi migrujícími národnostmi. Nousra a Naim také obcházejí ve městě knihkupectví a studují mapy, aby si upřesnili trasu. Nakonec shromáždí zásoby: zbytek sendvičů od Červeného kříže, sušenky, láhev vody.
V polovině června z Ventimiglie zamířili Naim a Nousra vlakem na sever. Po krátké zastávce v Turíně vystoupili v Bardonnecchiu, na malém italském nádraží u samého dna lesnatého údolí. Bosé nohy v děravých teniskách, na sobě prosté lehké bundy a pod nimi světlá trika. „Oblečení jsme měli připravené, ale krátce před naším vyplutím do Evropy jsme byli okradeni libyjskou policií,“ vysvětluje Naim.
Po pohledu na mapu, kterou si sami nakreslili, se vydávají na dlouhou cestu, jež bude trvat asi dvacet hodin. V minulosti už prošli pustinou Sahary pěšky, když vyrazili z Čadu do Libye. Bylo to pár měsíců po pádu Muammara Kaddáfího, bylo jim jen patnáct a neměli pasy.
Po příchodu do prvního města ve Francii Naim a Nousra vstoupí do baru, který vede Alžířan, aby se arabsky poptali na možnosti přepravy do Lyonu. Mnozí jim nabídnou ubytování ve svém domě, jiní se jim složí na vlak do Lyonu.
Celý text je ZDE
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vam
