Jak uvádí Frýbort, třeba se Kyšovi pořad nelíbil, ale mohl to podle jeho slov vyjádřit kultivovaněji. „Nesahat hned po nejpeprnějších výrazech, jaké lze v pouliční češtině nalézt. Vrchol veřejnoprávního kretenismu... u racionálně myslících posluchačů pověst nejhloupějšího pořadu... ale, ale, pane Kyšo,“ poznamenal Frýbort.
„Já vím, on je to v zemích českých už takový obyčej: nediskutovat, ale vztekat se. Nekritizovat, ale urážet. Asi jsem tomu po těch málem už čtyřiceti letech v Zášumaví odvykl, že mi to vadí. Čítám německý tisk za těchto rozbouřených časů, sleduji čtenářské odezvy na internetových sítích, a jen málokdy shledávám shodu v tom, co píší noviny a čím se ozývá čtenářská veřejnost, dožraná až po tipec. Přesto nikdo nenapíše, že dejme tomu projev toho či onoho vládního činitele je vrcholem kretenismu, ani že má ten pán u racionálně myslícího posluchače pověst nejhloupějšího..., nýbrž věcně a konkrétně udá důvod svého nesouhlasu. Možná kostrbatě, možná neobratně, neníť každý nadán uměním formulace, ale slušně; ví, že dlaždičským vyjadřováním by racionálně myslícího čtenáře spíš odpudil než přesvědčil,“ rozepisuje se následně Frýbort. A dodává, že je však možné, že Kyša nechtěl třeba nikoho přesvědčit, ale jen si pěkně zanadávat.
Původní text ZDE.
„Nebo je za tím přece něco jiného? Utrousil pan Kyša ve své filipice slovo cenzura; má to něco znamenat? Sám jsem v dotčeném pořadu působil dvakrát a bylo to velice prosté: paní Kociánová mi kladla otázky a já jsem na ně dle svého nejlepšího umu odpovídal. Ani náznak nějakého ovlivňování, ani na půl vteřiny jsem neměl dojem, že mě paní moderátorka řídí otázkami tam, kde mě chce mít. Ovšem... o čest mluvit v Českém rozhlasu jsem se nedral, nýbrž jsem do něj byl pozván,“ podotýká dále Frýbort. A uvádí, že by měl Kyša vysvětlit, co onou cenzurou míní.
Závěrem se pak Frýbort vyjádřil k obrouhlému vyjadřování všeobecně. „Dost dlouho se český člověk stylizoval do role plebejce, ba ještě si na ní jaksi zakládal; pomalu by bylo na čase zkusit to s rolí gentlemana. Nehlomozit po křupansku, když s něčím nesouhlasíme, ale ve vší slušnosti poukázat na předmět svého nesouhlasu, snad i s lehkou ironií, působivější než vzpěněná nevybíravost,“ uzavřel Frýbort.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vef
