Tématem, které v uplynulých dnech silně hýbalo českými médii, byl poměrně nečekaný pád jihočeského hejtmana Jiřího Zimoly (ČSSD). „Když se zamyslíme, proč k tomu pádu došlo, tak zvenčí nahlíženo je to celkem jednoduché. Jde o provalený problém s předsedou představenstva Jihočeských nemocnic panem Bláhou, který měl pobírat kolem sedmi milionů ročního platu a zároveň se měl nějakým způsobem podílet na soukromých aktivitách pana hejtmana. Nebudu detailní, všichni to z médií znají. Ale to je hodně vnějškový pohled na věc, i když je správný. Koneckonců, proč by se neměly odhalovat věci průřezově od nejvyšších do nejnižších pater politiky? To je v pořádku. Pokud mají média plnit pro politiku očistnou funkci tohoto typu, tak dobrá,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Hned ale dodává, že většině médií uniká jedna zajímavá analogická rovina. „Ocitáme se relativně nedlouho – půl roku – před volbami a pan Zimola byl posledním nedotčeným ze schůzky v Lánech po posledních volbách do Sněmovny, na níž se sešli pánové Škromach, Tejc, Zimola, Chovanec a Hašek. Jak víme, tak pan Hašek z jednání u prezidenta republiky svým velice pitomým televizním vystoupením udělal frašku a konspirační schůzku právě tím, jak o ní lhal a jak hloupě, průhledně a nestydatě se tvářil v televizi. Trapné na tom bylo hlavně to, že on tím de facto dehonestoval celou tuto jakoby neformální mocenskou skupinu uvnitř ČSSD, která měla v tu chvíli nastoupeno k tomu skutečně účinně kritizovat tehdejší a stále ještě existující politiku pana Sobotky,“ tvrdí mediální analytik.
Vypadá to na pěkně řízený Zimolův odstřel
Ze zmíněné sestavy pochopitelně vyjímá ministra vnitra Milana Chovance, protože jeho role v té schůzce není dodnes objasněná. „To, že o ní informoval své nadřízené sociální demokraty a potom média hned vzápětí po jejím konání, napovídá, že to asi nebyla úplně náhoda a že tam mohl už za nějakým takovým účelem jet. Ale to jsou spekulace, dohady, a ty nejsou v tuto chvíli podstatné. Naopak podstatné je, když se podíváme na zbylou čtveřici těch pánů, že jsou vesměs z politiky už vyvedeni. Pan Hašek velmi flagrantně prohrál v krajských volbách. Pan Tejc odešel z politiky, i když si nejsem jistý, zda tak učinil úplně dobrovolně. Nedlouho předtím jsem s ním ještě vedl televizní rozhovor a nic takového ani nenaznačoval. Naopak si myslím, že měl docela velké plány, co se ještě dá na politice sociální demokracie změnit. Odešel bez velkých fanfár a poněkud ‚podezřele‘,“ míní Petr Žantovský.
Stejně tak zmizel z politiky Zdeněk Škromach, když neuspěl ve volbách do Senátu. „Z celé té sestavy tak zbyl pouze pan Zimola, který měl ještě donedávna odér neobyčejně úspěšného hejtmana a stál v čele kraje už ve třetím volebním období. Držel si vysoký marketingový kurz, byl dáván za příklad úspěšného regionálního politika a najednou přišel takový pád. Mohl ho způsobit ten jeho soukromo-podnikatelsko-nevímjaký problém. Ale že by předtím nikdo nevěděl, že pan Bláha šéfuje nemocnicím za tyhle peníze? To se mi nechce věřit. Stejně tak, že by to byla jen hurá akce party hnutí ANO, ODS a těch dalších. Vždyť vidíme, že se stejně nejsou schopni na nějaké nové koalici dohodnout, takže to vypadá na návrat sociální demokracie do čela kraje, ale už bez Zimoly. To vypadá jako celkem pěkně řízený odstřel,“ poznamenává mediální odborník.
Indicie pro politický konec dalšího z hejtmanů ČSSD
Příliš vážně nebere to, že se mluví o možnosti, že Jiří Zimola povede kandidátku sociální demokracie do podzimních parlamentních voleb. „To je sice hezké, ale za prvé žádné kandidátky ještě oficiálně neexistují a za druhé se do té doby může ještě stokrát všechno změnit. A koneckonců poslední slovo k podobě kandidátek má stejně ústřední výkonný výbor ČSSD, a ten má v tuto chvíli plně pod kontrolou pan Sobotka. Spíš to vypadá jako první velmi silná indicie začátku politického konce pana Zimoly. Trošku mi to připomíná, proto jsem mluvil v úvodu o té analogii, když před pěti lety před krajskými volbami, konkrétně 14. května, byl zatčen středočeský hejtman David Rath, tehdy velmi silný muž v sociální demokracii,“ upozorňuje Petr Žantovský.
Psali jsme:
„Navzdory svému ne příliš šikovnému mediálnímu vystupování a nevelkým sympatiím části veřejnosti to se svým krajem uměl a ve své oblasti, nejen v Hostivici, kde bydlí, ale i v určitých kruzích ve středních Čechách byl velice oblíben a byl to nesporně úspěšný hejtman. Beru to čistě podle výsledků práce, něco jako Zimola, když se jim tedy nekoukáme příliš dovnitř do čísel. No a sociální demokracie tehdy překvapila všechny tím, že sejmula svého úspěšného pretendenta, sejmula ho chviličku před volbami se vší parádou, s policií, se zatčením, se zavřením, s grilováním před Parlamentem a se všemi těmito rekvizitami kolem toho. Ty přitom byly samozřejmě nepříjemné nejenom pro pana Ratha, ale hlavně musely být nepříjemné pro celou sociální demokracii, protože se jí tu před očima národa griloval jeden její významný představitel,“ připomíná mediální analytik.
Místo „ojebat“ možná Američané Sobotkovi poradili čistotu ve straně
V té souvislosti člověka musí napadnout, zda je to náhoda, nebo ne, že se ty dvě události odehrály velice podobným způsobem. „Zimolu, pravda, nezatkli, ale daleko k tomu třeba také není, co já vím. Je to náhoda, že se to děje před volbami? Nebo někdo nakukal panu Sobotkovi, že bude vypadat jako hlavní bojovník proti korupci a za čistotu strany a že tím konečně naplní slova Andreje Babiše, že o nic jiného než o boj proti korupci nejde? Nevím, Sobotka má nějaké americké poradce, třeba mu něco takového poradili. Třeba mu už neradí, aby říkal slovo ‚ojebat‘ a aby říkal jiná slova, třeba čistota ve vlastní straně a boj proti korupci. To možná všechno zaslechneme, uvidíme. Ale překvapuje mě, že na tuhle souvislost nikdo neupozornil. V žádném komentáři jsem ji nenašel, tak ji nabízím k úvaze já,“ vysvětluje Petr Žantovský.
Pro druhé téma ho inspirovala Česká televize – konkrétně pořad Jasná řeč Josefa Chuchmy na ČT art, jímž minule Týden v médiích začínal. „Ne, že bych si na tenhle pořad zasedl, ale povedlo se mi ho v pondělí znovu vidět, aniž bych to měl v plánu. A ta debata mě ponoukla k určité zobecňující glose. Hostem tam byl bohemista Lubomír Machala z Univerzity Palackého a pak nějaký pan Borzič, který byl prezentován jako odborník na poezii. Tématem tohoto dílu byla Magnesia Litera, tedy soutěž, jejímž hlavním úkolem by z podstaty mělo být upozorňovat veřejnost na to, že vedle různých digitálních her, hříček a podobných zábav jsou na světě ještě tištěná písmenka svázaná do nějakých svazků a říká se jim knihy a stojí za pozornost. Proto každá propagace jakékoli literární ceny včetně té, kterou financuje Magnesia, jsou prospěšné,“ podotýká mediální odborník.
Porotce rozhodoval o tom, co nečetl, jen nesměl vyhrát Žáček
Je však třeba mít na paměti, že výsledky nejsou zjevená pravda o literatuře nebo konkrétních knihách. „Tak to není, protože když se bavíme o umění, kam literatura patří, tak vždy vítězí subjektivní pohled nebo průřez subjektivními pohledy a každé to ocenění má svoji subjektivní motivaci. Z pana Borziče, který byl členem poroty, vypadla zajímavá věta. Přiznal, že ani jednu z vítězných knih, ať už Marka Šindelky nebo Biancy Bellové, vůbec nečetl, že jednu jen tak prolistoval a do té druhé se teprve chystá podívat. To mi přijde jako velice drsné přiznání, že někdo, kdo se nechá honorovat – pravděpodobně – za nějakou činnost, tak ji vykonává tak laxně, že ani nezná knihy, o nichž má rozhodovat. To je jeden poznatek a u nás běžná věc, že někdo rozhoduje o něčem, o čem nic neví. Ale rozhoduje o tom s náležitou apodikcí a s vrchnostenským nadhledem,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Ing. Miloš Zeman
Ale od básníka a člena poroty Adama Borziče ho vyděsilo jiné jeho přiznání. „Když mluvil o mladých talentech, jaké máme, tak jako jeden ze svých motivů pro účast v porotě uvedl, cituji: ‚Budeme volit nějakou Žáčkovu knihu, nedej bože, protože je to nejprodávanější český básník, to prostě nejde.‘ To myslel jako s velkým odplivnutím a s velkým despektem. Když jsem si tu větu rozebral, tak jsem si říkal, proč nedejbůh, aby to vyhrál Jiří Žáček. Prostě proto, že píše básničky, které se dobře prodávají? Proto, že píše jednoduché básničky, které jsou určeny dětem, a lapidární, které jsou určeny dospělým? Prostě proto, že je to úspěšný básník, že dostal medaili Za zásluhy od prezidenta Zemana? Nebo proč nesmí vyhrát Jiří Žáček? Proč musí vyhrát někdo, koho nikdo nezná, nebo někdo začínající? Samozřejmě to může být geniální talent, který zasvítí odnikud, to se může stát a také se to občas stává,“ připouští mediální analytik i tuto možnost.
Ti lepší budou rozhodovat, kdo jsou správní a kdo nesprávní autoři
Ale nechápe, proč by měl být ze soutěže vyloučen asi nejpopulárnější český básník, jenž má za sebou neoddiskutovatelnou tvorbu, která je čtenářskou obcí ceněna. „Zase jde o takový ten princip, že my jsme ti lepší, kdo budou rozhodovat, jaké jsou ty správné názory. Tak tady zase budeme rozhodovat o tom, kteří jsou ti správní, nebo nesprávní autoři, které musíme ostrakizovat, které musíme vyloučit ze soutěže prostě proto, že jsou třeba úspěšnější než my. Těch důvodů může být víc. Tak to mě nadzvedlo ze židle. Přitom tam v jednu chvíli proti němu sedící pan profesor Machala, když byl tázán, co dnešní literatura nebo ty soutěže mají za úkol, za funkci, za cíl, pravil spontánně takovým kantorským způsobem, že literatura a i ta soutěž má kultivovat čtenáře,“ poukazuje Petr Žantovský.
„Sice si můžu myslet, že to je hloupost, protože kultivovat čtenáře může literatura i bez soutěží, neboť čtenáři se především kultivují vlastním výběrem. A jde jen o to, aby měli dost informací, z čeho můžou vybírat. Ale taková ta kultivace typu Makarenko, abych to trochu zlehčil, si myslím, že už dnes není funkční. Pan Machala to takhle určitě nemyslel, určitě to myslel v dobrém, a ne nějak sociálně inženýrsky. Ale je to úplný protiklad toho, co tam říkal pan Borzič za snaživé asistence moderátora, který tedy kultivoval čtenáře tím, že mu z jeho obzoru hned vygumoval jednoho významného autora. To je přesně to, co bychom podporovat neměli, co bychom měli podrobovat značné kritice. Zejména když se to děje na obrazovkách České televize, kterou si všichni platíme,“ dodává mediální odborník.
Spolupracovníci bývalého režimu jsou nyní největšími antikomunisty
U veřejnoprávní televize zůstává i další glosou, která se odvíjí od úterních Událostí, komentářů. „V nich jsem zase po delší době spatřil zajímavou tvář pana Votápka, který tu a tam vystupuje v České televizi jako tzv. odborník na ruské záležitosti prostě proto, že byl chviličku zaměstnán jako konzul v Petrohradě. Pan Votápek se vyznačuje tím, že je velice aktivním bojovníkem proti Putinovi a proti Rusku. Nemá pro ně jediné dobré slovo, zjevně ani nechce mít. Je to agresivní komentátor, působí dojmem, že vede nějaký boj a my nevíme jaký. A tak jsem se podíval do různých pramenů a z nich na mě vykoukly informace, které nemám jak ověřit, tak předávám, jak jsem je dostal. Třeba že pan Votápek byl v osmdesátých letech členem KSČ, že dokonce snad učil marxismus-leninismus na Vysoké škole zemědělské v Suchdole. Teprve po převratu potom konvertoval na jiné vyznání, dostal se na ministerstvo zahraničních věcí a pak na post konzula v Petrohradu,“ konstatuje Petr Žantovský.
Nad tím, že byl někdo komunistou nebo že dokonce snad vyučoval komunismus na nějakých školách, by se ani nepozastavoval. „To se prostě mohlo někomu stát. Ale pokud se to někomu stalo, neměl by potom ze Šavla udělat Pavla a otočit se na obrtlíku a státi se takto agresivním bojovníkem proti svým ještě včera souputníkům, abych tak řekl v obrazném pojetí. To není samozřejmě jen příběh pana Votápka. To je příběh Jaromíra Štětiny, dříve komunisty, ale dnes antikomunisty. Je to do jisté míry příběh i bývalého senátora Martina Mejstříka, svazáka na Akademii múzických umění a posléze také velkého antikomunisty. Kde v sobě tito bývalí pretendenti a spolupracovníci režimu nacházejí tu drzost a odvahu bojovat proti něčemu, co budovali? To je něco, co je opravdu úžasné, ale v české zemi se to děje opakovaně,“ připomíná mediální analytik.
Votápek a Štětina jsou lidský druh, který nestojí ani za komentář
Vždyť i ti největší hrdinové – chartisté – byli většinou v komunistické straně už od padesátých let a podíleli se na restrikcích, zákazech, vyhazováních či ostrakizacích svých konkurentů nebo lidí, kteří nedrželi jako oni rudou myšlenku. „Jen málo z nich bylo ochotno udělat autotorturu jako Pavel Kohout, který se v jakémsi článku vysvlékl donaha a v podstatě přiznal barvu. Všichni ostatní se tváří, že nikdy nic špatného neudělali, hlavně že podepsali Chartu a poté byli bojovníky proti komunismu, za což je teď musíme všichni obdivovat. To není nic obdivuhodného ani u nich, ani u lidí, jako je pan Votápek nebo Štětina. To je příklad lidského druhu, který skoro nezaslouží komentář. O takových lidech se u nás doma kdysi dávno říkalo, že až přijdou Číňani, tak si nechají zešikmit oči. To je dost přesná lidová charakteristika. Jen je samozřejmě docela s podivem, že tací lidé jsou v České televizi uctíváni jako odborníci na cokoli,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Na závěr si nechal konferenci „Role České televize v naší společnosti“, kterou na půdě horní komory Parlamentu uspořádal Klub nezávislých senátorů. „Díky tomu, že jsem měl také tu čest na ní vystoupit, tak vím, jaká vystoupení tam proběhla. Protože probíhaly nějaké on-line přenosy, tak jsem se pak podíval na nějaké záznamy. A všiml jsem si, že na Seznam TV nějak vypadl úvodní příspěvek, který přednesl inženýr Žádník, což je ekonom. Velmi jednoduchou ekonomickou řečí v něm rozebíral hospodaření České televize. Jeho kritika působení České televize byla postavena čistě na ekonomických argumentech, což se mi zamlouvalo, protože mám rád, když se mluví věcně a říkají se věci podložené nějakým nezpochybnitelným argumentem. To ekonomika zpravidla bývá, protože ekonom si většinou nedovolí čísla vymýšlet, ale čerpá je z výsledovek a statistik,“ podotýká mediální odborník.
Fotogalerie: - V Senátu o České televizi
Šídlovi vadila absence argumentů, když zazněly, jeho TV je zcenzurovala
Přesně v tomto duchu se zachoval i úvodní řečník na konferenci, ekonom Radek Žádník. „Na tom, co uvedl ve své prezentaci, dokázal, že Česká televize rozhazuje miliardy sem a tam a nevykazuje ani za mák nic, co by se dalo nazvat pokusem o odpovědné hospodaření. To bylo meritem jeho vystoupení. A co se nestalo? Na Seznamu TV právě toto vystoupení ze záznamu vypadlo, prostě ho tam nedali, je cenzurováno. Takže pokud se na něj chcete podívat, musíte si ho vyhledat na serveru YouTube, kde existuje díky jiným kameramanům. Ale nerozumím Seznamu TV a těm lidem, kteří to tam takhle rozhodli. To jsou tak pitomí, když si myslí, že tím, že zamlčí vystoupení ekonoma Žádníka, tak se k tomu veřejnost nedostane a ty informace nezaznamená, že se k nim nedopracuje? Ale dopracuje,“ nepochybuje Petr Žantovský.
Jen se kvůli tomu zase sníží důvěryhodnost lidí, kteří takto cenzurují, mimo jiné Seznam TV. „Mě moc pobavilo, že komentář k této konferenci vedl ‚můj oblíbený‘ kolega Jindřich Šídlo, který kolektivně na hlavy nás všech panelistů vytasil obvinění, že jsme vlastně vedeni jen nějakými pocity, že vyjadřujeme jen nějaké dojmy a emoce a že to nedostatečně podkládáme nějakými racionálními argumenty. Nu, pan inženýr Žádník těch racionálních argumentů předložil poměrně značné množství. Tak pro jistotu, aby nevypadl ze skupiny, která takzvaně jenom dojmologuje, byl cenzurován. Myslím, že to nikoli jenom o Seznam TV, ale o celé skvadře novinářů, kteří se kolem České televize v rolích jejích advokátů točí, vypovídá víc než srozumitelně,“ uzavírá mediální analytik.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
